S Ninou Špitálníkovou jsme si povídali o zálibě v japonské bondáži shibari.
Nina Špitálníková se japonské bondáži shibari věnuje již od svých sedmnácti let. Co začalo jako sexuální hrátky se v jejím životě proměnilo v umění, které jí pomáhá prozkoumat její vnitřní já. V tomto rozhovoru se můžeš dočíst, co konkrétně má Nina na bolesti ráda, jaký panuje vztah mezi ní a jejím svazovačem a jaké pomůcky k bondáži používá.
Pokud někdo neví, co shibari je, jak bys ho popsala?
Shibari, kterému se japonsky může říkat i kinbaku, je japonské svazování, bondáž. Co si pod tím člověk představí, tak to už je na něm, neboť shibari je velmi různorodé, má spoustu forem a odvětví.
Chtěla jsem vyzkoušet něco nového, a protože jsem vždy měla blízko k BDSM, zvědavost mě zavedla právě k shibari.
Kdy a kde ses s tímto druhem bondáže setkala poprvé?
Poprvé jsem se se shibari setkala velmi mladá, a to především ve spojitosti se sexem. Chtěla jsem vyzkoušet něco nového, a protože jsem vždy měla blízko k BDSM, zvědavost mě zavedla právě k shibari. Nejdřív to tedy bylo spíše na takové postelové úrovni a v umění provazu, jak já tomu říkám, se to změnilo až ve chvíli, kdy jsem poznala Vendy neboli Ednu, která váže. Padly jsme si do noty, začaly jsme spolu hodně vázat a díky tomu propukla moje vášeň v umění, a ne pouze v postelové svazování.
Měla jsi již dříve nějaké zkušenosti s bondáží?
Ano, měla, ale nikdy předtím jsem nevyzkoušela svazování v závěsech či po jiné umělecké stránce.
Proč tě zaujalo právě shibari?
Baví mě na něm hned tři takové roviny. První je bolest. Člověk musí pracovat s tělem, což je velmi důležité. Vždycky jsem chtěla sportovat nebo dělat jógu, ale jsem hrozně líná a nikdy mě to nebavilo (smích). Při shibari mám pocit, že dělám něco pro svoje tělo. Musím být fit, musím být zdravá, protažená, plus se člověk musí naučit pracovat i s dechem.
Druhá věc, která mě na shibari baví, je aspekt důvěry. V momentě, kdy tě někdo sváže a má nad tebou plnou kontrolu, mu musíš velmi věřit, a to mi přišlo strašně hezké. Když spolu s Vendy vážeme, tak prožívám silný emoční zážitek, v ten moment se zastaví celý svět, existuju jenom já, rigger (profesionální svazovač, pozn. redakce) a nic okolo. Žádná práce, e-maily, stres, jenom vy dva a síla okamžiku. A třetí rovina je, že shibari je velmi pěkné vizuálně. Japonští mistři dokáží z těla udělat opravdu nádherné siluety.
Člověk si prostě musí najít, co ho baví, zda je to přidušení, rákosky, kůže, provazy… ta škála je obrovská.
