Pornoherčka Angel Wicky si prošla rakovinou i zneužíváním na place. Po 12 letech v branži chce pornorevoluci (Rozhovor)

Předtím to bylo jen o nevymáchaném pískleti s obrovskými vizemi, které chtělo být všude vidět a do všeho se vrhalo po hlavě. Byla to hektičtější a energičtější doba. Nikdy jsem ale nechodila po akcích, nepařila, nefetovala nebo nechlastala. To, co mě hodně pohltilo, byl ten byznys, což ale bylo potřeba, jelikož jsem věděla, čeho chci dosáhnout.

Nyní jsem dala sama sebe na první místo a uvědomila jsem si, že nemá smysl být roztěkaná ve vícero směrech, ať už mluvíme o soukromí, přátelích, sportu, akcích nebo práci. Jsem tam, kde jsem chtěla být. 

Doporučeno

Pornoherečka Alexis Crystal nám prozradila vše, co tě kdy zajímalo, ale bál*a ses zeptat 15. května 2019 v 18:10

Myslíš, že byly tvé názory na pornobranži v době našeho prvního rozhovoru v něčem naivní nebo bláhové?

Částečně to naivní bylo. Jistě, už tehdy nebylo všechno úplně ideální a šlo hlavně opravdu o byznys, který pracoval s lidskými těly, představami a fantaziemi. A už tehdy jsem viděla trošku dál než ostatní, jelikož jsem měla tu zmíněnou vizi. Mé tehdejší názory byly očividně mnohem pozitivnější. Myslela jsem si, že je pornokomunita přátelská, drží spolu a je takovou pornorodinou, která tvoří něco unikátního, co plní fanouškovské fantazie. Tím, že jsem šílený extrovert, exhibicionista a miluju, když se můžu předvádět a dělat prasárny, jsem žila. 

Dnes špatné zacházení vnímám a vidím. Lidi jsou kusem hadru a když se někomu něco stane nebo je třeba něco řešit, tak to najednou nelze, problém neexistuje a lidé se otočí proti tobě. Nerespektují se určité hranice, nerespektuje se slovo ne, slušné zacházení a jednání nepřipadá v úvahu. I mně se nakonec otevřely oči; viděla jsem, jak to funguje a kam se to posunuje. Dnešní doba je přece jenom víc konzumní, nahoty a lidských těl je čím dál víc a lidi to chtějí. S tím se posunula i branže, a proto jsem z ní odešla.

Při tvém vyprávění o pozitivních zážitcích ses úplně rozzářila. Vzpomeneš si na ty největší? Mohou být jak pozitivní, tak negativní. 

Nejvíc pozitivních zážitků mám paradoxně až teď, jelikož mám vlastní byznys, produkci a live show sérii. Dělám si, co chci s lidmi, se kterými chci. Je to úplně někde jinde. 

Tehdy to byly fajn zážitky ve smyslu, že jsme jednou za čas sebrali fajn tým lidí a udělali scénu, která byla šílená, energetická a hrozně ujetá. Potom jsme si dali úžasný oběd, pokecali, vrazili na večeři nebo se někam podívat. Šlo o partu lidí na výletě, během nějž jsme  natočili něco úžasného a kreativního. Všechno se neslo v příjemné přátelské atmosféře.

Doporučeno

Markéta alias Little Caprice. Jak se holka z brněnského sídliště stala nejlepší pornoherečkou? (Rozhovor) 1. března 2020 v 9:30

Bohužel, špatné vzpomínky ti říct nemůžu, jelikož je to přesně ten problém, kvůli kterému jsem odešla. Strašně moc bych chtěla, ale nejde to. Jde o velmi nepříjemné věci, které by po zveřejnění nadělaly velké problémy. 

Mluvíme tady o dvanácti letech, kdy ses angažovala v pornu, než ses v roce 2020 rozhodla, jak jsi sama řekla, stáhnout do ústraní. Celých dvanáct let jsi musela najednou dát stranou. Co to pro tebe znamená?

Znovuzrození. Je to přesně tak – byla jsem dvanáct let v práci, kterou jsem milovala. Vždycky jsem měla vizi, že se malá Češka z Pelhřimova může probojovat mezi světové modelky a pornstars.

Porno, do té doby, než jsem začala s vlastní produkcí, bylo o tom, že jsem dělala scény s někým pro někoho tak, jak to chtějí oni. Hráli jsme divadlo a nic moc na tom nebylo reálného, což ale bylo jistým způsobem v pohodě, protože mě bavilo hrát a předstírat. 

Ale nebylo to po tvém.

Spíš to nebylo takové, jak jsem chtěla. Občas jsem do toho mohla promluvit, ale nebyl to můj výtvor. Plnila jsem sny někoho jiného. Vždy jsem si o tom chtěla rozhodovat. A hlavně, co možná ostatním někdy vadilo a nedokázali se s tím srovnat, nyní můžu popustit uzdu své ujetosti a kreativitě. Nevadí mi hrát, mám ráda roli stepmom, teenage girl, nas*ané dominy nebo holčičky, ale chci tam prodat sebe. Když tě pořád zastavují a předělávají, tak jsi už jenom nas*aná, protože zase něco chtějí a je to špatně.

Zde jsou lidi bráni jako kus masa. Pokud jsi u agentury, dostaneš SMS s nabídkou práce. Když máš štěstí, napíšou ti pravdivé informace.

Dostavíš se na plac, kde obvykle dostaneš scénář až na místě. Třicetiminutovou scénu potom natáčíš 6 až 16 hodin s tím, že musíš udělat to, co ti řeknou. Nikdo neřeší, jestli máš čas se najíst nebo si odskočit.

Anebo naopak. Když jsem ze sebe vydala 130 procent a udělala perfektní scénu, nikdo to moc neocenil. Kolikrát jsem šla kvůli tomu, že jsem dříč a perfekcionista, do extrému, abych to dala. Dřela jsem pro ostatní, kteří to brali jako samozřejmost.

Proto jsem ráda, že mohu být sama sebou, bez prodloužených fejkových blonďatých vlasů, bez nutnosti mít tunu make-upu, bez nutnosti být dokonalá a dělat umělé péčko. Mí fanoušci mě o to dokonce žádali. Mám za sebou tisíce videí, které jsou pořád to samé, proto jsem od nich dostávala zprávy, že chtějí něco jiného. Jen mě a reálnou komunikaci bez pozlátek. Takže jsem odešla, odstěhovala se a začala svůj byznys. 

Ale abych to shrnula, těch dvanáct let rozhodně nebylo ztracených. Byly tu proto, abych nasbírala co nejvíce zkušeností a praxe v oboru, abych potkala lidi, naučila se spoustu věcí, ukázala se a postupně vyfiltrovala to, co chci. 

V čem jsou podle tvého názoru největší úskalí pornoprůmyslu?

Pořád pracuješ s lidským tělem. Tisíce žen a mužů chce být pornstar. Pamatuji si, že mi jedna agentka řekla, že se jim za měsíc přihlásilo 2000 holek, u mužů je to komplikovanější. Nové holky se pořád objevují, protože mají vidinu jednoduché práce a rychlých peněz. A to je to úskalí; neuvědomují si, že pokud chtějí být v jakémkoliv druhu šoubyznysu úspěšní, budou pracovat nejen s tělem, ale i s psychikou a emocemi. Je to těžké, lidí jsou tisíce a většina to nedá.

Pokud chce žena tento byznys dělat, musí být naprosto srozuměna s tím, co se může stát. Mohou ji odsoudit přátelé, rodina, může mít problémy ve škole, v práci, zdravotní problémy… Profesionální produkce pracují se zdravotními testy, ale ne všichni jsou takoví.

Před castingem je třeba si srovnat v hlavě, proč by dotyčný chtěl dělat v pornu, sepsat si možnosti a probrat to s přáteli i s rodinou. Pak tam tedy jít a zjistit, jestli v sobě něco má, nebo skončí jako kus masa na dvě použití v gangbanzích na tři měsíce nebo půl roku práce a pak skončí na dně ať už psychicky, nebo zdravotně.

Dalším problémem jsou fejkoví agenti a producenti. Je jednoduché naletět a nechat se zneužít. Problémem je celková legálnost této práce, produkcí a agentů, kteří zaměstnávají lidi načerno, což vede zpět k tomu co jsem již zmínila – k absenci důvěry v to, že se nic nestane.

Jak to tak poslouchám, přijde mi, že by pornohercům prospěla i terapeutická pomoc. O tom produkce neuvažují?

(smích). Prosím tě, to nikoho asi v životě nenapadlo a nikdo to dělat nebude. Jak jsem ti řekla, zde jsou lidi bráni jako kus masa. Pokud jsi u agentury, dostaneš SMS s nabídkou práce. Když máš štěstí, napíšou ti pravdivé informace. Dostavíš se na plac, kde obvykle dostaneš scénář až na místě. Třicetiminutovou scénu potom natáčíš 6 až 16 hodin s tím, že musíš udělat to, co ti řeknou. Nikdo neřeší, jestli máš čas se najíst nebo si odskočit. A pak jdeš domů. Další.

Lepší produkce se chovají líp, respektují nějaké hranice a eventuelně ti dopředu řeknou, s kým budeš pracovat, co děláš za scénu a v jakém to bude stylu. Z toho důvodu nyní pracuji pouze s jednou společností, která naprosto respektuje všechno, co jí řeknu. Scéna trvá třeba 24 hodin, ale respekt, vzájemná spolupráce a energie na place je úžasná.

Lidi jsou ale stále jen kusy masa, které mají udělat svou práci a vypadnout a ne řešit své pocity. Proto to chci dělat jinak.

O tvou produkci jsme se už několikrát opřeli. Pověz prosím, jak to tedy u tebe funguje.

Dělám to tak, že se lidí na vše ptám. Když nastíním, jakou scénu chci dělat, zjišťuju, co herečka nebo herec mají rádi. Jaké pozice, jaké hračky… Ptám se jich i na to, jestli scénu zvládneme nebo ne. A uklidním je, že všechno vyzkoušíme, a když bude problém, klidně zastavíme. 

Během scény můžou dělat cokoliv, co budou chtít. Třeba i p*ss nebo a*ál, když to mají rádi, což je super, jelikož to díky tomu bude reálné. Když se jede jen podle scénáře, není to ono. Proto se stane například to, že to nechám rozjet do takových rozměrů, že děláme něco jiného, než jsme plánovali. Vidím totiž, jak si to člověk užívá a chci mu dopřát potěšení a pořádný orgasmus. Ten pocit, když ti holka řekne: „Ty vole, já jsem v byznysu 6 let, ale mě to poprvé bavilo. Užila jsem si to a měla jsem orgáč!“ Je to k nezaplacení.

Chci tím říct, že se snažím řešit i tu psychickou stránku, aby bylo všechno v pořádku. Zařízení terapeuta je ale něco komplikovanějšího, nehledě na to, že si všichni v sobě neseme určitá dramata a problémy. Herci si se mnou mohou cokoliv probrat, ale za dva roky produkce se mi nestalo, že by za mnou někdo přišel s tím, že potřebuje terapeuta. Kdyby se tak ale stalo, nemám problém jej najít a jít s nimi na sezení.

Můžeš tu produkci ještě víc přiblížit? Jak se jmenuje, kolik lidí ji tvoří a další detaily? 

Jmenuje se Angel Wicky Production, jak jinak. (smích) Ne, upřímně to nemá žádné jméno. Co se týká týmu, jde o to, jak to bereš. Máme kameramana, asistenty, fotografa, učetní, právničku, vizážistku nebo stylistku, kostyméra, ale záleží to set od setu. Když jsem jela do Itálie fotit pro Playboy, měla jsem s sebou jiný tým, než když jsem dělala pornoprodukci někde v centru Prahy. Základ je většinou fixní – kameraman, fotograf a asistenti, jako u jiných produkcí.

Máš to podobně jako například Little Caprice, že si ve vlastní produkci i hraješ?

Zatím to tak mám, protože mě hraní a vymýšlení kok**in stále baví. Fanoušci mě navíc vidět chtějí. Ale od příštího roku chci rozjet i produkci, kde hrát nebudu a budu jen za kamerou. 

Existuje činnost, na kterou se specificky těšíš, až budeš pouze za tou kamerou a nebudeš muset hrát?

V první řadě budu moci buzerovat všechny ostatní. (smích) Když se od natáčení odosobním, budu mít možnost být se scénou víc kreativní i kritická. V momentě, kdy i hraješ, spoustu věcí vnímáš jinak a spoustu jich dáváš stranou. Skloubit produkci, režii, natáčení a korigovat světlo a herce na place společně se svým výkonem je někdy opravdu náročné. 

Ty jsi nám dala vědět, že budeš v listopadu pořádat castingy pro svou produkci, ale pouze pro muže. Proč? Ženy sis už vybrala? 

Sedmnáctého listopadu dělám v Praze casting pro muže. Pointa je taková, že se ženy mohou v dnešní době dostat do porna velice jednoduše. Stačí si vygooglit, co chceš, a vyskočí ti milion castingů a prvních natáčení. Co si budeme povídat; vy muži si ho**te nad holkama, chcete pořád nové koz**čky, zadečky a ku**ičky. Samotný byznys funguje víceméně dvojím způsobem: buď tě obsadí jako ženu, která má vybudované jméno a kariéru, anebo točí nové holky.

Chci to změnit od základů a udělat revoluci. Jak v přístupu k produkci, tak v přístupu k hercům i novým tvářím. Každý se může stát pornohercem, jde jen o to to zkusit. Nezáleží mi na tom, jak velké máte p*ro.

Pro chlapy tu ale nic takového není. Schválně si zkuste najít, jestli nějaký casting najdete. Nic. Vím, že už jsem to dříve řekla a je to hodně těžké si to představit, ale chlapi dříve začínali v gaypornu. Spousta mých herců to dělala, někteří dokonce ještě nedávno, protože jsou tam lepší peníze a je to lepší byznys. Vím ale, že jsou tady i lidi, kteří to nedávají, nejsou s tím v pohodě a byli do toho nuceni. 

Aha.

Pokud nějaký casting existuje, jde buď o fejk, kam vás pozvou si zašu**t s pornoherečkou a udělají z vás debila, aby to mohli zveřejnit a prodat, nebo je to zase gay porno, kde se člověk musí naučit pracovat s psychickou i fyzickou stránkou, s erekcí a zvládl udělat náročné scénky. Pokud nemáš správné předpoklady, nemůžeš do porna a ty, bohužel, většina mužů nemá. To je také důvod, proč castingy nejsou a proč všechny produkce, včetně mně, točí i zkušené pětačtyřicátníky.

Myslím si, že ta nerovnost příležitostí ale není fér. Chápu, že je to s chlapy složitější, ale chci to zkusit. Proto dělám casting, kam může přijít každý muž. Neřeším věk ani vzhled. Kterýkoliv zájemce může přijít na první kolo, pobavit se se mnou a zároveň zkusit s předem vybranou pornoherečkou fyzický test. Když to zvládne, dostane se za mnou do druhého kola, kde bude následovat společný fyzický test a zkoušková scénka. V případě, že to zvládne a bude v pohodě i po lidské stránce, tak si ho ráda najmu. Bude to diametrálně odlišná a vzácná příležitost, jak se do porna dostat.

Tak to je revoluce.

Přesně. Chci to změnit od základů a udělat revoluci. Jak v přístupu k produkci, tak v přístupu k hercům i novým tvářím. Každý se může stát pornohercem, jde jen o to to zkusit. Nezáleží mi na tom, jak velké máte p*ro. Ano, možná to důležité je, ale ne zas tak úplně. Budu radši, když najdu vtipné, pohodové a profesionální lidi, kteří chtějí dělat porno, prasárny a chtějí se předvádět, než vysportovaného člověka, který bude č*rák.

(Vlastní produkci) jsem zkoušela i dříve, ale když máš špatné spolupracovníky, kteří tě zneužijí a dokonce ti kradou věci, tak je to komplikované. Šla jsem do toho ale znovu, jelikož je to můj sen

Když už jsi produkční v produkčním křesle a bavíme se o revoluci, máš namyšleno, co bude diváky porna bavit za rok? Máš připravený nějaký nový typ scének, žánr nebo něco podobného?

Dle komunikace, kterou s fanoušky vedu už 13 let a vidím, jak se to všechno posunuje, vnímám jejich zpětné vazby. Ale že by se něco diametrálně měnilo, si nejsem úplně jistá. Momentálně jedou určité typy videí a fetišů, které tu byly a budou – někoho baví černoši a interracial, někoho baví gangbangy a šílený hardcore, někoho baví romantika a soft, někdo preferuje VR. Každá produkce má své odběratele, kteří něco konkrétně preferují.

Je to stejné jako s objevováním sebe sama. Nový uživatel porna přijde a hledá, co se mu líbí. Než to zjistí, tak si prochází všechno možné a to trvá. Proto mám fanoušky, kterým se líbí věci velkých společností, ale stejně se potom vrátí ke mně, jelikož je to baví víc. Beru totiž jejich nápady a fantazie v potaz, a ty potom reálně prožiju.

O trend teda nejde?

Trend, co bude za rok nebo za dva v kurzu, neurčíš, protože každý má rád něco jiného. Porno je furt stejné. Lidské chtění i sexualita je pořád stejná, otázka zní, jak to podáš.

Pojďme se pobavit ještě o Playboyi. Jak uvádí Onlymen, jsi jedna z 20 pornohvězd, které se objevily na titulní stránce Playboye. Příští rok budeš mít na kontě celkově 9 titulních stran. Není to rekord?

Jsem jedna z pár žen na světě, kterým se to kdy podaří. (smích) Budu první Češka a asi i první pornstar.

Jaký z toho máš pocit?

Super! (smích) Když jsem se dívala na poslední fotky, tak mi přijdou jako velká bomba. Než jsme začali rozhovor, posílala jsem je tátovi a byl z toho nadšený.

Šlo o strašné náročný, ale úžasný proces. Tentokrát jsem jim totiž řekla, že to budu celé organizovat já podle sebe s vlastním týmem. Obvykle to bývá problém, protože to může dopadnout všelijak. Ale dva měsíce plánování, týden šíleného focená a dva měsíce první  postprodukce za to stály. Udělali jsme asi dvacet odlišných setů a stylingů, které jsou super.

Teď trochu něco osobního. Před sedmi lety ti bylo 23 a měla jsi za sebou zhruba pět let v pornu. Nyní je to přes dekádu. Proto se chci zeptat na stejnou otázku, kterou jsi dostala i při minulém rozhovoru: Chtěla jsi porno někdy úplně zabalit, protože jsi ho měla prostě dost? 

Tuto otázku jsem si položila na začátku minulého roku. Musím přiznat, že po všech špatných událostech jsem s tou myšlenkou dost koketovala. Byla jsem na spoustu lidí nas**ná, ale zjistila jsem, že jsem to nikdy zabalit nechtěla. Radši jsem to riskla, investovala do sebe a rozjela produkci od základů. 

Své fanoušky na OnlyFans a FanCentru beru jako komunitu a přátele. Nejsem influencer a podřadný kupující nebo celebrita a obyčejný fanoušek, tuto hierarchii nesnáším.

Zkoušela jsem to i dříve, ale když máš špatné spolupracovníky, kteří tě zneužijí a dokonce ti kradou věci, tak je to komplikované. Šla jsem do toho ale znovu, jelikož je to můj sen. Když tě od šestnácti fascinuje lidské tělo a mysl, erotika a baví tě to, co fanouškům poskytuješ, není co řešit. 

Další otázka tak bude asi mimo, ale přesto se zeptám. Nenapadlo tě někdy pracovat i mimo porno? Tvůj Instagram má například skoro 650 tisíc sledujících, mohla by ses živit jako influencerka s podobným obsahem, jako dnes mají Mia Khalifa nebo Kaho ShibuyaJežíš, to slovo influencerka nesnáším! Nabídky na propagace přišly, ale v momentě, když chceš ten výrobek fyzicky vidět, jeho zdravotní a hygienické testy, bezpečnostní prověrky, firemní web, kontrakt, který prověří právník a další, tak se to firmám také často nelíbí. Proto jsem zatím nic nevzala, nebylo to zajímavé.

Zdraví bylo hodně komplikované. Před čtyřmi lety jsem přišla i o prsa, minulý rok v únoru mi vytahovali dva nezhoubné nádory z hlavy… On ten začátek roku 2020 byl hodně krizový i v soukromí, takže jsem řešila spoustu otázek.

Co se influencingu týče, úplně nesnáším myšlenku, že bych měla někomu říkat, co má dělat a co má kupovat. Fakt to nemám ráda. A co se týká sociálních sítí, lidé, kteří se na tebe většinou dívají, nejsou platící. Reální fanoušci, kteří si váží mého času a toho, co dělám, jsou ti, kteří si zaplatí můj OnlyFans a FanCentro, kde se mohou stát součástí mého života. Vidí, jak maluju, vyrábím si vlastní šperky, nehty, vařím, peču, sdílím, jak trénuju koně nebo zpívám a na nic si tam nehraju. Paradoxně většina z nich nikdy nebyla akční na sociálních sítích.

Své fanoušky na OnlyFans a FanCentru beru jako komunitu a přátele. Nejsem influencer a podřadný kupující nebo celebrita a obyčejný fanoušek, tuto hierarchii nesnáším. Hloupých 13 dolarů měsíčně prostě odstřihne všechny negativní věci, fejky a hejtry.

Neuvažovala jsi o změně povolání ani ve spojitosti se svým zdravím? V roce 2018, jestli se nemýlím, jsi měla těžké zdravotní problémy, porazila jsi rakovinu…

Zdraví bylo hodně komplikované. Před čtyřmi lety jsem přišla i o prsa, minulý rok v únoru mi vytahovali dva nezhoubné nádory z hlavy… On ten začátek roku 2020 byl hodně krizový i v soukromí, takže jsem řešila spoustu otázek. 

Práce mi naopak pomohla. Zdraví neohrožuji, protože všichni máme kompletní zdravotní testy. Jde spíš o tu psychickou stránku věci, jelikož, když jsi ve stresu, se tvé tělo začne měnit i na hormonální a biochemické bázi.

Já jsem to sezení doma s prášky a řešení, co se stane a nestane, nedávala. Tím, že jsem mohla tvořit a cestovat, jsem se odreagovala. Druhou velkou pomocí byl můj kůň. Před čtyřmi lety jsem ho zachránila z množírny koní, kde byl týraný a málem tam umřel. Vlastně jsme se zachránili navzájem. 

Nakonec bych se tě rád zeptal na konkrétní plány a cíle, které sis vytyčila 2022. Co bys chtěla se svou produkcí vytvořit?

Chtěla bych najít nové herce pro mou produkci, dát lidem nové příležitosti a pracovat na něčem hezkém. Nejdůležitější pointa mých plánů ale je změnit pornobyznys a celkový pohled na něj. Pořád je to umělé a nucené šu**ní před kamerou, se kterým se pojí komplikace, stres a zneužívání, přitom to může být hezký emocionální prožitek na lidské bázi, kde si nikdo na nic nehraje.