Přečti si o tom, jak se slaví velikonoční svátky mimo Česko.
Když se řeknou „Velikonoce“, zřejmě se ti vybaví pečení beránka nebo barvení vajíček. V Česku jsou tyto svátky spojené i s rozporuplně vnímanou tradicí pomlázky. V našem článku se můžeš podívat na to, jak Velikonoce slaví lidé po celém světě. Některé zvyky by tě možná ani nenapadly.
Francie: čokoláda, čokoláda, čokoláda a obří omeleta pro tisíc lidí
Francouzi říkají Velikonocům Pâques. Toto označení pochází z latinského slova Pascua, tedy jídlo. A právě dobré jídlo je pro francouzské svátky příznačné. Typickým velikonočním pokrmem je jehněčí na různé způsoby. Často pečené s provensálskými bylinkami, česnekem nebo chřestem, jehož sezóna v té době právě začíná. Láhev vína je u velikonočního stolu samozřejmostí.
Co ve Francii během Velikonoc rozhodně nesmí chybět, je čokoláda. V mnoha pekárnách a patisseriích věnují přípravě čokolády velkou pozornost, takže čokoládová vajíčka nemají daleko od uměleckých děl. A nejen vajíčka – na výběr je nepřeberné množství různých tvarů, od zajíčků nebo zvonků až po slepičky nebo rybičky.
Na začátku článku jsme ti ale slíbili bizarnější velikonoční tradice, což dodržíme i u Francie.
Ve městě Haux na jihu země se už desítky let každé Velikonoční pondělí vyrábí obří omeleta z asi 4,5 tisíce vajec. Tato tradice se váže k Napoleonovi. Říká se, že když francouzský vojevůdce projížděl oblastí se svou armádou, místní kuchař mu připravil klasickou omeletu. Ta mu tak zachutnala, že nařídil shromáždit všechna vejce a připravit obří omeletu pro celou armádu.
Norsko: kriminálky všude, kam se podíváš
David Nikel je britský spisovatel, který žije v Norsku. A na webu Life In Norway popsal, co Norové na Velikonocích opravdu zbožňují. Zřejmě by tě to nenapadlo, ale velikonoční svátky znamenají v této skandinávské zemi boom detektivek. Tato tradice má dokonce i svůj název Paaskekrim, v překladu něco jako velikonoční zločin. Ve svátečním období totiž trh zaplaví čistě tento žánr. Detektivní knihy jsou vystaveny ve všech knihkupectvích a televize vysílají detektivní filmy a seriály jako na běžícím páse.
V tamních médiích dokonce vycházejí během Velikonoc příběhy a čtenáři se pokoušejí odhalit, kdo je pachatelem zločinu. Příběhy s detektivní tematikou bývají i na obalech potravin a nápojových kartonů. Celá tradice má kořeny v roce 1923. Tehdy měl na titulních stranách novin vydavatel knih reklamu na svůj nový krimi román. Inzerce ale vypadala jako skutečná zpráva o vraždě.
Když ovšem Norové během Velikonoc nehltají detektivní romány, vydají se většinou lyžovat na hory, jedí pomeranče nebo tradiční sladkosti.
Papua Nová Guinea: požehnané a tabákové
V Papui Nové Guineji se křesťanství těší velké oblibě, protestantského vyznání je v zemi 69,4 procenta obyvatel. Tradice s tímto náboženstvím spojené ale lidé pojali po svém, výjimkou nejsou ani Velikonoce. Vzhledem k tomu, že teplota zde v tomto období atakuje i tropickou třicítku, čokoládová vejce by zde zřejmě dlouho nevydržela.
Obyvatelé Papuy Nové Guineje přišli s nápadem, který ocení zejména milovníci tabáku. Před kostely stojí stromy, na něž se věší balíčky tabáku nebo cigaret, které se pak po bohoslužbách na Velikonoční neděli rozdávají věřícím. Je tedy možné, že počet praktikujících křesťanů během Velikonoc podezřele stoupne!
Maďarsko: místo pomlázky čeká ženy studená sprcha
Tradice šlehání pomlázkou je v Česku vnímána rozporuplně. Nemá ji rádo hned 79 procent žen. Téměř polovina jich totiž zažila bolest, dvacet sedm procent mělo modřiny a pro osmnáct procent byla pomlázka zdrojem ponížení.
Kousek od nás, v Maďarsku, sice ženy výprask nedostávají, extra přívětivou tradici ale nemají ani ony. V zemi se totiž dodržuje takzvaný Locsolkodás neboli oblévačka, která se dodnes dodržuje i v některých jiných zemích včetně Česka, Slovenska nebo Polska. Princip je takový, že muži a chlapci ženám a dívkám recitují básně, následně je polévají vodou. Někdy jde tato tradice až do extrému a muži ženy pronásledují s velkými kýbly vody.
Maďarkám tedy nezůstávají po návštěvách koledníků modřiny, ale být politá plným kýblem ledové vody od hlavy až k patě? Taky žádná hitparáda.
Filipíny: Ježíšovo utrpení na vlastní kůži
Na Velký pátek byl podle křesťanského příběhu Ježíš ukřižován a na kříži umírá. Zatímco většina jiných zemí si Ježíšův osud připomíná modlitbami, na Filipínách zacházejí mnohem, mnohem dál. Někteří lidé se chtějí Kristovu utrpení přiblížit opravdu co nejblíž a na Velký pátek mají možnost ho prožít na vlastní kůži. Většinou doslova.
Během specifické oslavy Velikonoc se někteří Filipínci bičují do krve, někteří přitom nesou rozpálenými ulicemi dřevěný kříž, klidně i několik kilometrů. Poté se na kříž nechávají přibít, aby dokázali sílu své víry. Někdy, než začne samotné bičování, si účastníci nechají propíchnout holá záda, aby krváceli.
Někteří tuto tradici podstupují každý rok už desítky let, každý rok se přidávají i noví „kajícníci“. Událost láká i mnoho turistů. Církev se od ní ale distancovala s vysvětlením, že je to barbarské.
Bermudy: velikonoční pouštění draků
Že se pouštění draků týká výhradně podzimního období? Tak to bys měl*a o Velikonocích navštívit Bermudy. V době před Velikonocemi totiž obyvatelé těchto ostrovů vyrábí tradiční draky, aby je mohli na Velký pátek pouštět. Často se k tomu schází s rodinou nebo přáteli na plážích nebo v parcích.
Kdy přesně tato tradice na Bermudách vznikla, není úplně jasné. Traduje se ale, že se kdysi jedna učitelka snažila dětem vysvětlit nanebevstoupení Ježíše Krista. A udělala to opravdu kreativně právě tím, že vyrobila draka s křížem, vzala ho na vrchol kopce a pustila do vzduchu. Pak přestřihla provázek a žáci sledovali, jak letí vzhůru k nebi.
Kolumbie: leguán nebo kapybara jako velikonoční lahůdka
Tahle část textu nebude úplně příjemnou záležitostí pro ochránce a ochránkyně zvířat. Tradiční velikonoční pokrm se totiž v Kolumbii připravuje ze želv, leguánů nebo kapybar. Ano, čteš správně. Obyvatelé si tato zvířata dokonce tajně vozí, aby je následně mohli připravit svým blízkým. Recepty na přípravu jídel z těchto živočichů se v Kolumbii předávají z generace na generaci. Tradice se zde dodržovala ještě před nástupem katolické víry. Ta zasazuje období Velikonoc v Kolumbii do období, kdy je těchto zvířat hojný počet.
Přestože třeba kapybary ohrožené nejsou, neměly by se podle odborníků v tomto období lovit, aby se nenarušilo jejich reprodukční období. Takový leguán ale ohroženým druhem je. Úřady se proto snaží hledat rovnováhu mezi ochranou některých druhů a respektováním původních kolumbijských tradic.
Nový Zéland: země, kde jsou (velikonoční) králíci nežádoucí
Ani tohle nebude pro milovníky zvířat veselé čtení. Ale nedá se nic dělat, i takové tradice existují. Z Kolumbie se totiž přesouváme na Nový Zéland, kde je každoroční tradicí velikonoční hon králíků. Důvod je prostý – v 19. století přivezli tyto hlodavce do země osadníci a zvířata se zde přemnožila. Ničí tamní vegetaci a taky komplikují práci tamním zemědělcům, jejichž pozemky ničí.
Každý rok se tak sejdou stovky lovců, aby zemi od přemnožených hlodavců pomohli. A hon je velkou společenskou událostí. Přihlašují se do něj celé týmy, a dokonce je vyhlašován vítěz – tedy člověk, který uloví nejvíce králíků. V roce 2021 bylo na Velký pátek zastřeno téměř dvanáct tisíc králíků. Na hony jsou navíc často brány i děti.
Proti tradičnímu velikonočnímu honu protestují ochránci zvířat, který jej považují za nehumánní. „Je to parta amatérů, která si prostě vyrazí na dobrodružné zabíjení,“ uvedl Hans Kriek, šéf organizace pro práva zvířat SAFE, s tím, že snižování počtu přemnožených králíků by měli mít na starost profesionální lovci. Pořadatelé honu ale argumentují tím, že ochránci zvířat tamnímu problému vůbec nerozumí. Do toho samozřejmě nevidíme, nejsme si ovšem jistí, že je lov zajíců ideální zábavou pro děti. Udělej si obrázek sám*sama.
Kypr: tradice, která se mění v nebezpečí
Synonymem pro Velikonoce na Kypru by mohl být svátek ohně. Jednou z mnoha tradic je totiž jakási soutěž o to, komu se povede postavit co největší hranici. Takže poté, co muži najdou ukrytá velikonoční vajíčka, začíná zápolení o každé sebemenší polínko. Protože dřeva na ostrově není tolik a mnoho lidé bere soutěž opravdu vážně, bývá stavění hranic poměrně vyhrocené a mnohokrát musí zasahovat policisté.
Tradice, která má symbolizovat pálení Jidáše, který Ježíše zradil, se mění v nebezpečné zahrávání si. Kromě rvaček při hledání dřeva hrozí nebezpečí požárů, mládež totiž často ohně zapaluje v obydlených oblastech. Kromě samotných ohňů také lidé často sahají třeba po petardách, což mívá za následek popáleniny a jiné úrazy, které v minulosti skončily i amputacemi nebo úmrtím.
