Na podzim roku 1726 se začal anglický tisk plnit podivnou zprávou, která zdvihala obočí nejednomu čtenáři či čtenářce.
Například čtenářstvo deníku British Gazeteer čte 10. října 1726 u ranní kávy následující (překlad ze staroangličtiny, pozn. red.): „Z Guildfordu přichází zvláštní, ale dobře doložená zpráva. Že chudá žena, která žije v Godalminu nedaleko tohoto města a má manžela a dvě děti, které s ní nyní žijí, asi před měsícem porodila s pomocí pana Johna Howarda, významného chirurga a porodního asistenta žijícího v Guildfordu, bytost podobnou králíkovi.“
Onou chudou ženou byla Mary Toft, pětadvacetiletá negramotná služebná, kterou slovníková hesla líčí jen jako „malou, zavalitou ženu nevrlé povahy“. V sedmnácti letech se provdala za o rok staršího tovaryše Joshuu Tofta a společně se třemi dětmi, z nichž jedno posléze tragicky zemřelo, žili ve velmi chudém Godalmingu u Guildfordu v anglickém hrabství Surrey. Její kuriózní – ale ve skutečnosti také velmi bolestivý – příběh se začíná psát v září 1726.
Každé ráno chodila Mary dvě hodiny pěšky pracovat na pole. Právě těžká práce pravděpodobně způsobila, že v srpnu 1726 potratila. Z těla přitom měla údajně vypudit několik kusů „masa“, které měly být dle jejích slov „velké jako její ruka“. Podle historiků a historiček to mohla být deformovaná placenta.
O měsíc později ale přišel nečekaný zázrak: Mary začala rodit. Jak je to možné, nikdo netušil. Nejprve jí na pomoc přispěchala sousedka Mary Gill a poté i její tchyně Ann Toft, která byla shodou okolností porodní asistentkou (současní historici a historičky jsou však vůči její kvalifikaci skeptičtí, pozn. red.). Všem přítomným zůstal rozum stát.
Tři nohy mourovaté kočky a kusy úhoří páteře
Fakt, že Mary začala rodit měsíc po potratu, totiž byl na celé události tou nejméně zvláštní částí. Mary totiž porodila něco, co připomínalo „kočku bez jater“.
Ann Toft neváhala a nechala ostatky zaslat prominentnímu guildfordskému porodníkovi Johnu Howardowi, v naději, že by mohl celou záležitost pomoci osvětlit. Přestože zpočátku odmítal představu, že by Mary mohla porodit části zvířete, nedalo mu to a hned druhý den se za ní vypravil. Hned po příjezdu mu Ann předložila další části zvířete, které měla Mary v noci porodit. Howard nález popsal jako „tři nohy kočky mourovaté barvy a jedna noha králíka; vnitřnosti byly jako kočičí a v nich tři kusy úhoří páteře“.
Život mimo škatulky: Muxe není ani muž, ani žena. Je to člověk dvou duchů
19. května 2023 v 13:00
Když ale ženu vyšetřil, nic zvláštního nezaznamenal. A to přesto, že údajně cítil, jak králíci v Maryině děloze poskakují. Během následujících dní Mary porodila králičí hlavu, nohy kočky – a během jediného dne také devět mrtvých králíčků.
Příběhem se inspirovala kniha s názvem Mary Toft; or, The Rabbit Queen od Dextera Palmera. Jedná se o beletrii založenou na skutečných událostech.
Howard se s nadpřirozenou novinou musel podělit s dalšími významnými anglickými lékaři, vědci, a informoval dokonce i královského tajemníka. Zpráva se tak roznesla až ke dvoru krále Jiřího I. Ten – ze zvědavosti sobě vlastní – vyslal na výzvědy dva muže: tajemníka Samuela Molyneuxa a dvorního lékaře jménem André.
