Mateje tížila situace na Slovensku a pak se na výletě zamiloval do Madeiry. Slovo dalo slovo a za pár měsíců se už s manželkou a malým Mišem stěhoval na ostrov v Atlantiku.
Matej Jurášek se s rodinou před pár týdny přestěhoval z Bratislavy na exotický ostrov Madeira uprostřed Atlantského oceánu. „Nakonec padlo rozhodnutí, že byt prodáme, vezmeme peníze a začneme od nuly jinde. Jednou jsem přišel domů z práce a ve schránce jsem našel papírek, že někdo chce koupit byt v naší lokalitě. Vyklubala se z toho realitka, ale souhlasili jsme, nafotili ho a nastalo čekání,“ vysvětluje Matej, jak se jeho plán před pár měsíci dal do pohybu.
Už po třech dnech na Madeiře, kdy tam s rodinou byl na prvním delším výletě, věděl, že si tam dokáže představit žít. „Na Madeiře je obrovské množství lidí z celého světa a nikdo tady nezpochybňuje, zda by tu někdo z nich měl, nebo neměl být,“ objasňuje, co ho spolu s manželkou Andreou a malým synem Mišem nejvíce okouzlilo.
Nám v rozhovoru popsal, jak probíhalo rozhodování, zda odejít z Bratislavy, kolik stojí na Madeiře živobytí, jak si našli ubytování či to, proč doma na Slovensku svůj byt rovnou prodali místo toho, aby jej pouze pronajímali.
Vzpomínáš si na moment, kdy se to v tobě zlomilo a uvědomil sis, že by bylo nejlepší, kdybyste Slovensko opustili?
Těžko říct. Neřekl bych, že se to zlomilo, přicházelo to postupně. Nebylo to tak, že jsme se rozhodli pro stěhování, protože by se zničehonic něco stalo. To rozhodnutí v nás postupně rostlo a definitivní se zdálo být až v momentě, kdy jsme poprvé navštívili Madeiru.
Už během pandemie jsme začali pociťovat, jak moc se názorově odlišujeme od lidí na Slovensku. Tedy ani ne tak od naší bratislavské bubliny, v ní jsme se cítili dobře a bezpečně, ale s manželkou pocházíme oba z regionů.
Já jsem z Martina, manželka je z Nového Mesta nad Váhom. Vždy, když jsme se v poslední době vraceli domů za přáteli, známými či dnes již bývalými přáteli, ty rozdíly mezi námi se jevily jako čím dál propastnější. Neměli jsme si už moc co říct, stále méně jsme nacházeli řeč ve společných tématech a začalo to právě covidem.
Když už koronavirus ustupoval, přišla válka na Ukrajině.
Když začala válka na Ukrajině, jen to eskalovalo. Měl jsem pocit, že se mezi námi a celou společností propast akorát zvětšila. I proto jsme se rozhodli, že chceme víc cestovat a zkusit něco nového. Navíc jsme stále měli strach z války.
Když jsem se 24. února vzbudil, řekl jsem si, že to Rusko nemůže myslet vážně. Bál jsem se, že pokud to Ukrajinci neudrží, Rusové časem přijdou i k nám. Mám syna, manželku, nemovitost. Ptal jsem se sám sebe, co budeme dělat. Budeme muset odejít?
Po nějaké době jsme zjistili, že Rusko nemá takovou moc, jak se nejdřív myslelo, a Slovensku nutně nehrozí válka. Přesto jsme s manželkou chtěli víc poznat Evropu. Na cestách jsme si uvědomili, že často máme názorově blíž k cizím lidem na zastávce nebo v kavárně než k našim tehdy nejbližším.
Pokud jsi turista, zaplatíš víc, ale pokud jsi místní a znáš místní restaurace a podniky, najíš se ještě líp než v drahých restauracích.
Když jsem dělal rozhovor s Radem Ondřejíčkem, který se rovněž přestěhoval na Madeiru, konstatoval, že mu stačily tři dny na to, aby věděl, že na tomto ostrově chce žít. Jak to probíhalo u vás?
Pokud řekl Rado tři dny, pak s ním musím souhlasit. I mně to zabralo přesně tři dny. Procházeli jsme se po promenádě ve vesničce Jardim do Mar, kde momentálně také žijeme, a přemýšlel jsem, jak manželce říct, že si tu po třech dnech umím představit život.
Nakonec jsem se odhodlal, sedli jsme si a já jí říkám: „Proč bychom odsud měli odjíždět? Vím, že jsme tu jen tři dny, ale podívej se kolem, všude je nádherná příroda a skvělí lidé.“ Opravdu tomu tak bylo. Na Madeiře je obrovské množství lidí z celého světa a nikdo tady nezpochybňuje, zda by tu někdo z nich měl, nebo neměl být.
Za ten první měsíc, co jsme tady byli, jsem nezpozoroval žádné výrazné pnutí ve společnosti. Naopak mám pocit, že si tu lidé uvědomují, že každý svým způsobem zdejší ostrov obohacuje. Je tady klid. Nikdo se v kavárně neptá, jestli ti dva chlapi, co sedí vedle u stolu, nejsou náhodou teplí, jako se to děje na Slovensku. Svět tady je pro všechny a mně se nechce čekat na to, až u nás k tomuhle dospějeme teprve s další generací.
Jak to na Madeiře vypadá s náklady na život? Daly by se srovnat s Bratislavou?
Dá se to srovnat s Bratislavou. Pokud jsi byl schopný ufinancovat život v Bratislavě, tak se ti to tady bude zdát o něco málo levnější. Nečekej diametrální rozdíl ve smyslu Bratislava versus Stropkov. Jak jsem už zmínil, já pocházím z Martina, tak bych řekl, že ceny tady jsou takové martinské.
Madeira je velmi turistický ostrov, takže musíš rozlišovat. Existují podniky pro turisty a pro domácí. Pokud jsi turista, jednoduše zaplatíš víc, ale pokud jsi místní a znáš místní restaurace a podniky, najíš se ještě líp než v drahých restauracích.
Bydlení tu dokáže být relativně drahé. Pokud chceš bydlet v centru hlavního města Funchal, kde máš všechny pracovní příležitosti a společenský život, tak tam si za bydlení připlatíš. Za slušné bydlení v naší lokalitě Jardim do Mar se nedostaneš pod 800 eur (zhruba 19 tisíc korun, pozn. red). Zkoušeli jsme si vícekrát snižovat standard, ale levněji už to nejde. Takže buď tady někoho znáš a ten ti něco dohodí, nebo musíš mít štěstí na dobrou nabídku.
Říkáš, že s ubytováním to může být náročné. Jak se vám na Madeiře podařilo najít byt, se kterým jste spokojeni?
V tomhle jsme měli obrovské štěstí. Hodně nám pomohli naši kamarádi, kteří už tu několik let bydlí. Abych nevypadal jako úplný highlander, je potřeba říci, že právě bez našich kamarádů bychom to měli daleko těžší.
Jasně, dobře to vypadá na sociálních sítích. Zdá se, že jsem sbalil rodinu a odjel na Madeiru jako velký frajer. Jistě, je to pravda, ale bez kamarádů bychom to asi nezvládli.
Náš byt, který jsme v Bratislavě prodali, jsme před čtyřmi lety koupili od dvojice, která v té době žila na Madeiře. Bratislavský byt nám nejprve chtěli jen pronajmout, ale já jim řekl, ať ho prodají a koupí si něco vlastního na Madeiře. Nakonec jsme se dohodli, koupili jsme od nich byt a postupně jsme se skamarádili. Oni nás pak na svatební cestu pozvali na Madeiru.
Když po pandemii přijeli na Slovensko, začali jsme si o Madeiře znovu povídat. Slovo dalo slovo, letěli jsme je na měsíc navštívit a po třech dnech nebylo o čem. Po přestěhování nám na první tři týdny poskytli své ubytko a my si mezitím vyřešili vlastní ubytování ve stejné vesničce. Navíc nám půjčili svůj elektromobil, čímž nám celý proces stěhování také dost ulehčili.
V příspěvku na Instagramu, ve kterém jsi oznámil, že se stěhujete na Madeiru, jsi vysvětloval, kolik věcí musíte zařídit. Svůj byt v Bratislavě jste nakonec prodali. Co všechno stěhování na Madeiru obnáší po byrokratické stránce?
Paradoxně největší problém, který teď na ostrově mám, představují potíže se slovenskou byrokracií. V našem případě to bylo komplikované s bankou.
Mám pocit, že na Madeiře je to aktuálně jednodušší než ty vybavovačky, které dobíhají doma. Nejdříve jsme nevěděli, jestli budeme byt prodávat, nebo jej pouze pronajmeme. Přece jen jdeš do cizí země a nemůžeš hned vědět, jestli se ti tam bude dlouhodobě líbit natolik, abys byt hned prodal.
Mezitím se na Slovensku ale událo několik věcí. Sledovali jsme volební preference, došlo ke střelbě na Zámocké, v parlamentu neustále přibývaly návrhy na zákaz interrupcí. Toto jsou témata, která jsou v Portugalsku a skoro v celé západní Evropě vyřešena už možná 30 let. A já je nehodlám řešit na Slovensku, i kvůli sobě, ale zejména kvůli malému Mišovi.
Hned jsem v práci řekl, že se stěhuji na Madeiru a potřebuji skončit. Naštěstí to vzali dobře.
Všechno toto přispělo k rozhodnutí, že si byt nenecháte?
Dá se to tak říci. Nakonec padlo rozhodnutí, že byt prodáme, vezmeme peníze a začneme od nuly tady. Jednou jsem přišel z práce domů a ve schránce jsem našel papírek, že někdo chce koupit byt v naší lokalitě. Vyklubala se z toho realitka, ale souhlasili jsme, nafotili ho a nastalo čekání.
Ve stejné době jsem pracoval na magistrátu hlavního města a akorát probíhala kampaň na primátora. Manželka pracovala, já jsem měl dokonce dvě práce, do toho malý Mišo. Bylo toho opravdu hodně. Snažili jsme se našetřit co nejvíce peněz, abychom na Madeiře měli co největší rezervu.
Když jsme se loni v září vrátili z měsíční dovolené na Madeiře, řekl jsem si, že nebudu chodit kolem horké kaše. Hned jsem v práci řekl, že se stěhuji na Madeiru a potřebuji skončit. Naštěstí to vzali dobře.
Proces prodeje bytu ovšem trval tak dlouho, že jsem už místy ztrácel naději. Blížily se Vánoce a já měl za to, že pokud se byt neprodá poslední víkend před Vánocemi, tak už se neprodá vůbec. Na poslední chvíli zazvonil telefon a kluk přišel, že byt kupuje.
Kdokoliv se podívá na tvůj Instagram a dozví se, že jsi sbalil rodinu a odstěhoval se na Madeiru, bude určitě zvědavý na to, jak se tam chceš živit.
Měl jsem možnost vzít si práci s sebou a manželka také, ale odmítli jsme to. Chtěli jsme začít úplně nanovo. Poslední půlrok jsme tvrdě pracovali, abychom ušetřili co nejvíce peněz.
Chceme se věnovat turismu, brát lidi na dovolené, doprovázet je na cestách po ostrově, pomáhat jim s hledáním ubytka nebo s vypůjčením auta. Rádi jim poskytneme informace, které na internetu možná tak snadno nenajdou. Třeba tipy na výlety či restaurace. Celkově by nás bavilo zprostředkovávat dovolenkový servis.
Na Instagramu jsi žertoval, ať tě osloví značky s rozpočtem na marketing, protože by ses rád stal takovým cestovatelským influencerem.
Jasně, dejte peníze na stůl a jdeme do toho. (smích) Sice jsem o tom žertoval, ale manželce jsem říkal, že jsme dva mladí šikovní Slováci s krásným synem, kteří odletěli žít na ostrov v Atlantiku, takže neexistuje, aby se nám do pár dní neozval Refresher, který s námi bude chtít dělat rozhovor. Věřil jsem, že ten marketing se nějakým způsobem rozjede.
Tenhle nový začátek nás stojí spoustu peněz a času. Chodíme do restaurací, abychom je následně mohli doporučovat. Pokud restauraci nezkusíš, co potom lidem nabídneš? Pojďme to spolu vyzkoušet? Přitom se snažím dělat zajímavý obsah na náš Instagram. Bylo by skvělé, kdybychom postupně dokázali vydělávat na sociálních sítích.
Momentálně se veškerý čas i finance snažíme investovat do poznávání Madeiry a do vytváření kontaktů a portfolia, abychom lidem měli co nabídnout.
Říkáš, že na Madeiře jste se rozhodli začít znovu. Znamená to, že ses od Slovenska, a tedy například i od politického dění, úplně odstřihl?
Odstřihl jsem se od toho, protože jsem věděl, že mi to nedělá dobře. Do konce kalendářního roku jsem sledoval politickou situaci na Slovensku velmi aktivně. Jak komunální politiku kvůli práci, tak i celostátní politiku, protože jsem chtěl mít všeobecný přehled. Ale tížilo mě to.
To je jeden z důvodů, proč jsme tady. Tížilo mě, že to vláda nedělá tak, jak si možná lidé před třemi lety představovali, že to bude dělat, když ji zvolili. Nelíbilo se mi, jaký hněv šíří opoziční strany. Já jsem teď na ostrově, rozhlédnu se kolem sebe, všude vidím oceán a venku je 22 stupňů.
Proč bych si do tohoto nádherného světa tahal problémy Slovenska? Nechtěl jsem si na Madeiru brát ty hovnem zablácené tenisky, které jsem nechal doma.
Chtěl bych, aby v září šli všichni volit. My s manželkou určitě volit přijedeme, i když to máme pořádně daleko. Všichni náckové a pomýlenci volit půjdou, ale Slovensko je příliš krásná země na to, aby si ji podmanili takoví lidé.
Pokud někoho tvá nabídka zaujme, může ti už v tuto chvíli napsat na Instagramu, že by chtěl využít vaší služby?
Může mi rozhodně napsat, velmi rádi se takové příležitosti chopíme. Momentálně se veškerý čas i finance snažíme investovat do poznávání Madeiry a do vytváření kontaktů a portfolia, abychom lidem měli co nabídnout.
Zatím máme jedno ubytování, které dokážeme zprostředkovat, ale věřím, že tento počet se bude rychle navyšovat. Nabízet budeme i auto, protože na Madeiře se bez auta prakticky nepohneš.
Když mi tedy teď lidé napíšou, moc rád jim pomůžu, ale mnohem víc by mi pomohlo, kdyby můj Instagram šířili dál. Každým dnem jsme tu víc doma, dostáváme se do toho a věřím, že když klienti začnou přicházet, časem jim budeme umět nabídnout ideální službu.
