Říká se, že práce šlechtí a nejsou bez ní koláče. Někdy nám ale může přerůst přes hlavu a zapomínáme pak na osobní život, koníčky anebo propadneme workoholismu a riskujeme následný syndrom vyhoření. Zeptali jsme se v Praze, jaký postoj mají lidé k práci.
„Práce mě musí hlavně bavit,“ říká jedna z respondentek a dodává, že jí na vlastním štěstí záleží více než na vydělaných penězích.
Ne každý to tak ale má. Zatímco někteří dotazovaní pracují běžně i 12 hodin denně, jiní už za sebou mají i v mladém věku syndrom vyhoření.
V ulicích Prahy jsme se ptali nejen na to, jaké zaměstnání lidé mají a kolik času mu věnují, ale i zda mají sklony k workoholismu či zda už se setkali se syndromem vyhoření.
Anketa je součástí speciálu Peníze, nebo život! #work-life balance webu Refresher o generaci Z a jejímu přístupu k zaměstnání a volnému času.
