Ne každá žena se může spolehnout na citlivý a empatický přístup během gynekologického vyšetření. Pokud bychom měli soudit podle získaných příběhů, je to vlastně obrovské štěstí najít dobrého lékaře*dobrou lékařku.
„Od doby, co jsem začala menstruovat, jsem měla velmi silné a bolestivé periody, bývalo mi hrozně zle. Můj obvodní gynekolog tvrdil, že to je normální, že úděl žen je ‚trpět‘. Občas přihodil poznámku, že těhotenství to zlepší a mám co nejrychleji otěhotnět. V 18 letech jsem objevila, že existuje nemoc zvaná endometrióza, a poznala se v příznacích. Když jsem panu doktorovi řekla, že si myslím, že bych ji mohla mít, vynadal mi. Prý jsem hloupá, je to totiž nemoc žen po císařském řezu a já ji v žádném případě mít nemůžu.“
„Tohle mi tvrdil další čtyři roky, dokud mě neposlal na laparoskopii kvůli záhadnému krvácení, které déle než měsíc nepřestávalo. Překvapivě mi našli endometriózu. Pan doktor to pak nezmínil a tvářil se, jako bych byla diagnostikována odjakživa.“
Tohle je Veroničin příběh a také jen kapka v moři těch, ke kterým jsem měla možnost se dostat. Na mou výzvu, že hledám ženy s jakýmikoli negativními zkušenostmi z gynekologických ambulancí, se totiž ozvalo neuvěřitelné množství lidí. A některé příběhy si byly v určitých motivech podobné. Veroničin příběh jich má hned několik. Jedním je tlak na ženy ohledně těhotenství.
„Však si to miminko někde upletete“
„Bylo mi asi dvacet osm let. Zeptala se mě, zda plánuju těhotenství. Řekla jsem jí, že ne, že v současnosti ani nemám partnera. Zatímco mi dělala kontrolu a zasouvala do mě věci, tak mi začala dávat přednášku o tom, že ‚musím přestat čekat na rytíře na bílém koni‘. Tuhle větu si pamatuju doteď,“ vypráví o své gynekoložce Marcela.
Jak říká, těhotenství jako takové je pro ni těžké a nepříjemné téma. Nedlouho před nepříjemným zážitkem s gynekoložkou totiž její kamarádce umřelo dítě tři dny po narození, zároveň v té době řešila bolestné problémy v partnerských vztazích. „Odcházela jsem v slzách a už nikdy jsem se k té doktorce nevrátila,“ dodává s tím, že se nakonec rozhodla sama děti nemít.
Refresher s žádostí o komentář k tématu oslovil porodní asistentku a viceprezidentku Unie porodních asistentek Veroniku Hažlinskou. „Tlak na to, aby žena měla dítě, se neobjevuje jen od lékařů a lékařek, ale od celé společnosti, která má stále v sobě zakořeněné to, že žena by prostě měla mít děti, aby její život byl naplněný. Je to samozřejmě nesmysl,“ říká. Lékař*ka, ať už si v osobní rovině myslí cokoli, by měl*a stále zůstávat profesionální.
„I když přijde žena, která je rozhodnutá pro zákrok sterilizace, se kterým lékař*ka nesouhlasí, má informovat o rizicích spojených se zákrokem, jeho alternativách a maximálně dát ženě odborné doporučení. Jak se ale žena ve finále rozhodne, by mělo zůstat na ní. I s tím rizikem, že si může sterilizaci za deset let rozmyslet,“ dodává Hažlinská.
Pokud bych měla čekat na doporučení gynekologa, tak bychom prožili dalších několik let v nejistotě, strachu a bolesti.
Odlišná, ale ne méně bolestivá je v souvislosti s těhotenstvím také situace, kterou zažila Jana. Ta se dlouhé měsíce snažila otěhotnět, ale bez výsledku. Chtěla proto od lékaře ujištění, že jsou s manželem zdravotně v pořádku. „Po roce neúspěšného snažení o miminko jsem s tímto problémem přišla za gynekologem. Místo návrhu možných řešení mi řekl, že se máme oba s manželem uklidnit, že to přijde samo a chce to čas. Po nějakém měsíci jsem donesla manželův vzorek spermií. Bylo mi řečeno, že to není úplně nejlepší, ale zase znovu – uklidnit se, počkat, nemyslet na to, což je v tomhle případě ne zcela vhodná rada,“ vypráví.
Celé martyrium prožívali s manželem dlouhé tři roky. Následně se rozhodli bez doporučení gynekologa sami navštívit kliniku reprodukční medicíny. Po několika vyšetřeních jim sdělili, že dítě mít přirozenou cestou nebudou, protože manžel nemá dobrý spermiogram. „Pokud bych měla čekat na doporučení gynekologa, tak bychom prožili dalších několik let v nejistotě, strachu a bolesti, kterou to samozřejmě přináší,“ říká.
Jana si ještě před diagnózou vyslechla od gynekologa řeči o tom, jak je mladá a moc na to myslí. Rozhodla se přestoupit k jinému lékaři a celou situaci nechala být. „Vím, že to není ideální řešení celé situace, ale popravdě jsem po tom výsledku na klinice neměla chuť už s ním cokoli řešit,“ dodává.
Co se dozvíš po odemknutí?
- „Dnes už uměle oplodní snad každého. Kdo by chtěl s tímto se*ovat?“ Ženy se nám svěřily i s opravdu nevhodnými poznámkami.
- Jiné ženě gynekolog jako léčbu doporučil, ať si najde milence.
- Jak se proti takové neprofesionalitě gynekologů a gynekoložek chránit a jak si bránit vlastní hranice.
- Kapky jako lék na endometriózu. Ženy se běžně v ordinacích setkávají i s bagatelizací bolesti, což může vážně ohrozit jejich zdraví i život.
