Mají dating shows vliv na náš love life? A jak působí česká verze nejpopulárnější dating reality show Love Island ve srovnání s tou americkou?
Je ti dvacet-něco a jseš single? Pak pro tebe máme špatnou zprávu. Řada nových studií totiž tvrdí, že dnešní generace je na tom co se svého love life týče výrazně hůř než ty předchozí. Rozšíření digitálního prostředí zjevně spěje k tomu, že mnozí z nás jen sedí za obrazovkami svých digitálních přístrojů a neseznamují se tak bezprostředně jako dřív. Lidé přitom ale přirozeně pořád stojí o skutečný kontakt. A jestli to něco dokazuje nejlíp, je to obliba formátu dating reality shows.
Ne náhodou se právě Love Island stal celosvětovým fenoménem, který nejenže baví své publikum, ale zároveň v rámci toho pořadu vznikají mnohdy hluboká milostná pouta přímo před našimi zraky.
Na následujících řádcích se chceme zaměřit na to, čím se americké zpracování pořadu liší od toho tuzemského a posléze se dopátrat odpovědi na otázku, která varianta je divákům a divačkám bližší a proč.
Rozdíl mentality
Co tě trkne jako první je fakt, že v americkém Love Islandu existuje mnohem výraznější otevřenost v navazování vztahů. Dramaturgicky se tamější produkci daří lépe budovat fyzickou přitažlivost mezi jednotlivými páry i jejich vzájemnou ochotu experimentovat.
Soutěžící dávají přednost „explorování“, chtějí zjistit všechny své možnosti a časem najít ten dokonalý match. Proto se koneckonců nezdráhají jít do věcí víc po hlavě. Velké líbačky probíhají už od první epizody. Oproti tomu v československé verzi působí jednání soutěžících o poznání prudérněji. Není neobvyklé čekat klidně několik epizod na první pusu. A jakmile se pár jednou vytvoří, soutěžící k sobě bývají velmi loajální. Častokrát zejména holky odmítají i během soutěžních výzev, při nichž se to v podstatě vyžaduje, vystoupit z komfortní zóny a flirtovat i s ostatními. Divácky tak obsah show zkomírá.
Na jednu stranu je v dnešní době třeba cenit kvality jako věrnost ve vztazích. Jenže to jde paradoxně proti zájmu „good TV“. Američané a Američanky jsou naopak mnohem víc „all in“, nebojí se experimentování nebo dramatu a uvědomují si gró pořadu. Nestydí se jít takzvaně s kůží na trh, jsou upřímní, zranitelní a neohlížejí se tolik na to, co na jejich kroky řeknou ostatní, jsou tam hlavně kvůli sobě. Toho se Češi a Slováci sice také drží, jen v daleko menší míře. Nechtějí se tolik ztrapnit a jsou celkově utlumenější a opatrnější. Takoví jsme jako národ nejspíš obecně, proto to účastníkům a účastnicím nevyčítáme, jen podtrhujeme další zádrhel, který tuzemskou show činí o něco méně poutavou.
Zásadní volby a větší tempo
Dalo by se říct, že zpravidla nejdůležitějším faktorem pro úspěch (resp. sledovanost) show je výběr soutěžících. Pro produkci jsou důležití lidé, kteří jdou do pořadu z toho správného důvodu – chtějí si najít opravdovou lásku. Ti lidé ale zároveň musí mít energii, nestydět se, být velmi komunikativní a pro diváky*divačky zajímaví.
Vytvoř páry na Love Islandu podle sebe a sdílej s ostatními svoje tipy
4. září 2026 v 12:31
Příkladem z letošní americké verze jsou vítězové Bryce a Trinity, které si zamiloval celý svět. Oni dva se opravdu hledali, až se našli. Trinity bavila svou skvělou osobností, zatímco Bryce přesvědčil svět o tom, že i kluci dokážou být emocionálně vyspělí a mohou to mít v hlavě srovnané.
Bryceovi však bylo třicet. To nás přivádí k zamyšlení, proč se v Česku a na Slovensku dává prostor až přehnaně mladým lidem. Vzpomeňme si třeba na Daniela z loňska. Po krátké chvíli se ukázalo, že není absolutně zralý na to, najít si vážný vztah. Paradoxně se ve stejné sérii objevila Majda, jíž už bylo více let, ale zase nebyla schopná se komukoli odevzdat a dostala v show zbytečně přespříliš prostoru, který by si zasloužil někdo jiný. Z toho vyplývá, že by si československá produkce mohla dávat více záležet na tom, koho vybere.
Americká verze zároveň lépe odsýpá nejen proto, že jsou soutěžící odvážnější, ale také se v ní objevují zpravidla zajímavější výzvy, což dané epizody umí velmi rychle rozproudit. V neposlední řadě pak přispívá i fakt, že americká varianta běží pouhých 36 epizod, zatímco ta tuzemská má ještě o dvanáct dílů navíc, čímž se děj ještě víc rozmělní.
Odlišné moderování, sociální sítě i finále
Další rozdíl bychom našli ve stylu správy sociálních sítí. V americké verzi nikdo účastníkům a účastnicím nespravuje Instagram a produkce za ně před začátkem pořadu nevytváří klasickou promo kampaň. Vůbec na svých profilech nezveřejňují příspěvky oznamující, že míří do Love Islandu ani průběžné posty o tom, jaká je jejich cesta pořadem, což u nás za soutěžící dělají jejich blízcí. Pro fanoušky*fanynky je často jediným vodítkem to, že jejich profil začne sledovat oficiální účet pořadu. Zde nelze jasně říct, který model je lepší, ale minimálně z našeho pohledu to často může působit tak, že tuzemskou show účastníci a účastnice vnímají jen jako šanci se zviditelnit.
Odlišnosti najdeme i v moderaci. V USA Ariana Maddix uvádí samotné epizody, zatímco další části a aftershow mají na starosti jiné moderátorky a do pořadu mohou vstupovat i velké celebrity. Letos se tam objevila například Megan Thee Stallion. U nás zastává prakticky všechny role Zorka Hejdová.
Pro kontext bychom ještě mohli zmínit, že v poslední řadě přišlo v americké verzi výrazně méně bombshells. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to pro reality show problém, protože právě nové tváře mají přinášet drama. Ve skutečnosti to ale ukazuje, že produkce nemusí počet nových soutěžících neustále navyšovat, pokud už má v rukou fungující dynamiku mezi stávajícími účastníky. Někdy totiž příchod dalších a dalších lidí akorát povrchně komplikuje vztahy, což mohou sledující velmi rychle odhalit a jejich dojem z pořadu to srazí níž.
Poslední významný rozdíl se týká finále. Rozhodnutí, zda si jeden z páru nechá výhru v hodnotě 100 tisíc dolarů pro sebe anebo se rozdělí, v Americe od letošní série už neplatí. Odteď ji mají automaticky napůl. Dále místo toho, aby finalisté či finalistky pronesli projevy o svých partnerech, byl každému z párů před zveřejněním výsledků promítnut videozáznam z jejich cesty ve vile společně se vzkazy od celebrit, které pořad sledovaly. Nezní to jako moc, ale u diváků a divaček reality shows je to poměrně populární segment.
Jak je to s influencerstvím po show
Jsme si samozřejmě vědomi, že mnohé z toho, o čem tady hovoříme, se odvíjí od budgetu a podmínek, které země a jejich produkce mají. Vzhledem k tomu, že tady porovnávamé domácí produkci s hollywoodskou (nebo Hollywood-adjacent), není zase takovým překvapením, že jeden pořad má produkční hodnoty výrazně vyšší než druhý, stejně jako že cesta skrz americkou verzi vede k podstatně většímu renomé než u nás.
Někteří soutěžící získají miliony sledujících, zastoupení v mediálních agenturách, spolupráce se značkami, pozornost paparazzi a v podstatě instantní status celebrity. U nás se musí přece jen dotyční a dotyčné o dost víc snažit, což je ale vlastně sympatické, protože bez dobrého obsahu, energie a snahy by na sociálních sítích (nebo na našich obrazovkách) neměli co pohledávat.
U nás v podstatě platí, že se lidé z reality show často dostanou do role influencerů, ale jejich popularita bývá krátkodobá. Skutečný content před tím nedělali, neví, jak v tom chodit, co nabídnout a trh je už tak přesycený.
Američtí soutěžící žijí v daleko širším povědomí. Navíc spolu zůstávají často v kontaktu, sdílejí společný obsah, chodí na akce a jejich fanoušci*fanynky je sledují z celého světa. Pomáhá tomu i spin-off Love Island: Beyond the Villa, kde se znovu sejdou o rok později, aby probrali, co se v jejich životě mezitím změnilo. Zůstávají tak zkrátka na očích mnohem déle.
V Česku a na Slovensku sledujeme spíše efekt „pěti minut slávy“. Ne snad, že by všichni pokaždé zcela zapadli, ty lepší páry, které spolu zůstávají, zpravidla lidi zajímají i po skončení show. Nejvíc se to nejspíš povedlo Pítrovi a Gabi z první řady, kteří dokonce letos měli možnost sami moderovat novou reality show Are You The One.
Tak schválně, zda nás nová série Love Islandu Česko & Slovensko překvapí a bude peprnější, anebo se ponese v duchu předchozích řad, o kterých tu hovoříme. Jedno víme jistě, sledovat ji budeme tak či tak.
