Hektolitry pálenky, herci i neherci, skvělá atmosféra na place a realistické pohledy na dobu kapitalismu v humorném pozlátku. I takové bylo Dědictví.
V mých očích nevytvořila československá produkce kultovnější a hláškami nabitější komedii než v případě úsměvného a smutného filmu zároveň, Dědictví aneb Kuravhošigutntág (ano, vím, Pelíšky). Na pozadí kritiky, respektive zobrazení kapitalismu a jeho začátků v našich malebných zemích, ne dlouho po opuštění vazeb s komunismem, natočila Věra Chytilová (ať odpočívá v pokoji) nesmrtelnou, dnes už i neuvěřitelně nostalgickou komedii o životě pracanta/alkoholika, který nečekaně přijde k milionům, ale ekonomické smýšlení mu rozhodně blízké není. Skutečně zde nebudu popisovat děj filmu, proboha, pomalu se o něm budeme učit na základních školách. 23 let po premiéře si ale povíme něco o natáčení a všelijakých zajímavostech.
Děj a vlastně celá kostra filmu sloužila pouze jako odrazový můstek a jakýsi chodníček, na kterém jsme nacházeli zalíbení v reálných vesnických postavách, jejich každodenní patálie a osobité chování, které mně jako vesničanovi vždy přijde neuvěřitelně blízké a sympatické. Pokud jste zvyklí na noblesu města, můžete dopadnout stejně jako herečka Irenka v podání Šárky Vojtkové. Ta se, mimochodem, po filmu musela odstěhovat do Itálie a žila tam dlouhých 20 let. Lidé si ji jednoduše zafixovali jako kur..., masérku a herečku. V době natáčení přitom měla jen 18 let a nesnesla předsudky a pomluvy lidí. Vyplaceno jí bylo 50 tisíc československých korun. Kromě ní se ale ve filmu objevilo několik neherců, které si Věra Chytilová zvykla ráda obsazovat do svých filmů. Druhou nejznámější je asi Teta, kterou si zahrála Anna Pantúčková. Ta také v Olšanech, malé vesničce u Brna, žila přímo v domě, kde se natáčelo. Vyjádřila se, že štáb jí bude po skončení natáčení chybět. Rozhodně šlo o pěknou změnu v jejím životě. V Olšanech se natáčela i většina filmu, některé scény zase byly vytvořeny v Brně. Olšany jsou oblíbené místo Bolka Polívky. Měl zde i svou oblíbenou farmu a ranč, který však musel prodat, protože se dostal do velkých dluhů. To jsou ale události posledních let. I díky tomu, a údajně i kvůli obyvatelům obce, na které se měl Bolek Polívka později „vykašlat“, měla dvojka takové produkční problémy. Zda se ale Bolek skutečně začal chovat povýšeně, zjistěte už sami. Od toho tu dnes nejsme.
Víme o něm ale, že to, co pil před kamerou a co jsme také viděli ve filmu, nebyla voda. Během natáčení doslovně vysedával v hospodách, pil jako duha a skutečně se vžil do své postavy Bohuša (režisérka pro něj musela chodit do hospody jako pro manžela - notorika). My můžeme být jen rádi, že tak učinil. Mnoho vtipů a hlášek totiž předvedl právě díky improvizaci a odvaze říci nám známá slova a dialogy přímo na place, za což nejednou určitě vděčil alkoholu. A že jsou ty dohady o měnění scénáře a improvizaci Polívky vymyšlené? Zkuste se pozorně zadívat na Miloslava Donutila při některých Bolkových hláškách a dojde vám, že častokrát už neudržel smích, ať je jakýkoliv dobrý herec. Zmínit můžeme dokazování existence Boha paní doktorce nebo hádka Bohuša o prodeji cihelny.
Pár zajímavostí:
- Bazén na dvoře se po natáčení vydělal a paní Pantúčkové zůstala v zemi díra
- Pracovní název snímku byl: "Štěstí je krásná věc", ale později se změnil. Polívka chtěl, aby se jmenovala Kurvahošigutntág, režisérka zase Dědictví, a tak byli spokojeni asi oba
- Je to asi jasné, ale scénář více tvořil Bolek Polívka než Věra Chytilová
- Jozef Kroner, který dělal Bohušovi šoféra, protože měl jako jediný možný uchazeč řidičák, byl ve skutečnosti špatným řidičem
- Dívky v nočním baru nebyly členkami komparsu, hrály samy sebe
Jak vlastně vznikl nápad na tento bláznivý film? Bolek Polívka šel jednou po ulici se ženou a dítětem, když z ničeho nic u něj zastavil taxík a vyskočil z něj opilý muž, jehož Bolek letmo znal. Polívka to popsal takto:
„Bolí, ahoj, pojď se mnou na panáka, pojď, rychle, jdeme," ukazoval na byty v Brně a říkal, že to všechno je jeho. Žena se bála o chlapce, ono z něj totiž byl cítit chlast. A tak museli odejít pryč. Pak za mnou ještě křičel: „Já si tě nandu, třeba v Paříži, přijedu taxíkem." Ano, Bolek tak vymyslel film na základě opilého známého, a později tuto scénu i použil.
Mnohem lépe vám to však řekne sám Bolek. Kromě toho zjistíte v tomto videu o natáčení množství zajímavých věcí.
Někdejší člen redakce Refresher sepsal nejlepší hlášky z filmu, a ačkoli mu jich tam pár chybí, jde o pěkné připomenutí, i když množství z nich ztrácí význam, protože jde o situační vtipy a tak dále. Dědictví je jistým způsobem film nádherný, dobový, patrně kultovní. Skutečně nevím, jestli jsem něco viděl víckrát než právě Bohuša a jeho patálie, ale určitě vím, že jsem ho dokoukal střízlivý jen jednou. Znáte nějaké další perly z natáčení, o které byste se rádi podělili v komentářích?
