Carl Panzram vraždil, mučil a znásilňoval napříč celým světem. Mstil se společnosti za sexuální obtěžování a týrání v dětství

Carl Panzram se narodil ve venkovském městě Polk County v Minnesotě v roce 1891. Jeho rodiče, Johann "John" Panzram a Lizzie Panzram byli pruští přistěhovalci, kteří vlastnili nepříliš úrodnou farmu. Kromě Carla měli ještě dalších pět synů a dceru, kteří podle jeho pozdějších výpovědí vyrostli v poctivé a pracovité zemědělce. Carl Panzram se však na rozdíl od nich stal delikventem už v pouhých sedmi letech, kdy jeho otec Johann opustil rodinu. Jen rok poté, v jeho osmi, byl zatčen za opilost a výtržnictví a postupem času se začal vloupávat do sousedských domů, kde kradl cennosti i zbraně. Když to zjistili jeho bratři, zbili ho do bezvědomí. V roce 1903, ve věku 11 let, byl Carl polapen při vloupání a poslán do nápravného zařízení pro mladistvé Minnesota State Training School. V této instituci se však místo nápravy dočkal šikany a sexuálního obtěžování. Později u výslechu prohlásil, že v té době spáchal svoji první vraždu. Usmrtit měl 12letého chlapce zavřeného ve stejné instituci, toto tvrzení však nebylo nikdy potvrzeno. 

Kvůli pouze minimálnímu vzdělání měl problémy i se čtením a byl za to často fyzicky trestán. V noci ze 7. července 1905 se mu podařilo zhotovit amatérskou zápalnou bombu, kterou použil k tomu, aby spálil místní školní dílnu na prach, aby se pomstil svým vychovatelům za způsob, s jakým s ním zacházeli. Ani v tomto případě nebyl odhalen. Později toho roku, díky tomu, že byl zkušeným lhářem, se mu podařilo přesvědčit personál, že jeho náprava byla úspěšná a následně byl propuštěn zpět do péče své matky. Protože nechtěl dělat těžkou fyzickou práci, přesvědčil matku, že se chce stát knězem a přemluvil ji, aby ho poslala do luteránského kostela. I zde se však projevila jeho povaha a v jednom bodě po krátké hádce vytáhl na svého vyučujícího ruční zbraň, kterou mu v následné mele sebrali. Obratem byl ze školy samozřejmě vyloučen. O dva týdny později naskočil na nákladní vlak směrem do Minnesoty a stal se tulákem. Krátce poté, co dorazil na místo, byl podle vlastního tvrzení napaden čtveřicí bezdomovců a hromadně znásilněn. Tento zážitek v něm měl probudit větší vztek než kdy předtím. 

Od tohoto momentu žil stále na cestách. Poté, co byl po dalším z řady vloupání opět polapen a poslán do polepšovny v Montaně, ze zařízení uprchl s dalším vězněm, Jimmiem Bensonem. Dvojice se vrhla na dráhu zločinného řádění, vloupání a krádeží napříč celým středozápadem USA. Neštítili se ani vykrádání kostelů, které následně i zapalovali. Zločinná horečka trvala až do momentu, kdy se rozdělili a Carl se rozhodl změnit svůj život a vstoupit do americké armády. I jeho služba však nebyla ukázkovým příkladem reformovaného člověka. Právě naopak. V průběhu krátkého členství v armádě se dopustil řady přestupků a porušení kázně. Poté, co byl uznán vinným ze tří případů krádeže, byl z armády propuštěn a 20. dubna 1908 odsouzen ke třem letům nucených prací ve Fort Leavenworth v Kansasu. V té době mu bylo pouhých 16 let. 

Trest si odseděl celý, avšak ani zde nenalezl svoji pozitivní stránku a nedlouho po propuštění pokračoval v životě tuláka, přičemž páchal nesčetně vloupání, krádeží, žhářství a dokonce i znásilnění, přičemž cílil výhradně na muže. Vystupoval pod falešnými jmény a častokrát za své přestupky končil na kratší dobu za mřížemi. Po čase však přišel další tvrdý trest a Carl byl poslán do vězení v Oregonu. Odtud se mu však brzy podařilo uprchnout a odebrat se na východní pobřeží. Dostal se do New Yorku, kde se připojil k řadě odborů a podařilo se mu získat námořnický průkaz, díky čemuž se dostal na loď Jamese S. Whitneyho. Na ní cestoval do Panamy, přičemž už během cesty začal osnovat plány na loupež malého člunu. Námořník, se kterým se na krádeži domluvil, se však ve smluvený večer opil a v potyčce při krádeži zabil několik mužů. Následně byl zatčen a Panzram pokračoval na cestě do Peru, kde si našel práci v měděném dole. V něm však po čase propukla stávka, a tak Carl odešel do Chile. 

Carl Panzram zadržený pod falešným jménem Jeff Rhoades

V průběhu následujících měsíců začal cestovat po světě od Port Arthuru, Texasu, Londýna, Glasgow, Paříže až k Hamburku. V létě roku 1920 už byl zpět ve Spojených státech a v té době se vloupal do domu tehdejšího ministra války (a pozdějšího prezidenta) Williama H. Tafta v Connecticutu a kromě velkého množství cenností ukradl i jeho .45 Colt, který později použil ke spáchání řady vražd. Za peníze, které později ukradl na Mannhattanu, si pořídil vlastní jachtu a začal křižovat po East River, na níž přepadával a okrádal jiné jachty a vraždil a znásilňoval námořníky, které najal jako svoji posádku a jejich těla házel do hlubin oceánu. V srpnu jeho loď ztroskotala v bouři, a tak pokračoval v cestách na souši. Následně byl opět zadržen a poslán na šest měsíců do vězení za držení nabité zbraně a několikanásobné vloupání. Po propuštění se jako černý pasažér dostal na loď mířící do Angoly, tehdejší portugalské kolonie na západě Afriky, kde dostal práci jako předák na ropné vrtné plošině společnosti Sinclair Oil Company. 

Během svého působení na této pozici napadl a znásilnil 12letého chlapce, kterého následně ubil kamenem. Po čase se však přestěhoval do Lobito Bay, kde spáchal jeden ze svých nejhrůznějších zločinů. Najal si šest místních, po nichž chtěl, aby ho doprovázeli při lovu krokodýlů. Když se krokodýli objevili, zastřelil všech šest svých společníků a nechal jejich těla napospas hladovým stvůrám. Po tomto incidentu musel uprchnout do oblasti Zlatonosného pobřeží, kde okrádal farmáře. Když našetřil dostatek peněz, vyrazil na Kanárské ostrovy. Ty ho však brzy omrzely, a tak se vydal směrem do Lisabonu v Portugalsku. Ani zde se však příliš dlouho neohřál poté, co se k němu dostalo, že místní policie má informace o jeho zločinech z Afriky. V létě roku 1922 se tak ocitl zpátky v USA, kde pokračoval v řadě svých bestiálních činů. V průběhu léta 1922 navíc znásilnil a zabil dva malé chlapce. Polapen byl znovu v roce 1923 v Larchmontu v New Yorku, když se pokoušel vyloupit vlakové depo. Za součet svých zločinů a porušenou podmínku dostal pět let, z nichž většinu strávil v Clinton Correctional Facility, což byla instituce, která měla pověst jednoho z nejbrutálnějších vězení v tehdejších Spojených státech amerických.

Stráže měly chovance často zneužívat a mučit. Carl Panzram však ani zde nebyl poslušným vězněm. V průběhu prvních několika měsíců svého pobytu za mřížemi se pokusil zapálit vězeňské pracovní dílny a napadl jednoho z bachařů zezadu. Nedlouho poté se pokusil o útěk. Podařilo se mu sice dostat až k poslední zdi, při seskoku však z ohromné výšky špatně dopadl a několikanásobně si zlomil obě nohy a poranil páteř. Vězeňská služba jeho poranění dlouhou dobu ignorovala, než byl konečně operován. Po propuštění z vězeňské nemocnice přepadl a znásilnil spoluvězně, za což byl poslán na samotku. Jeho bolest, nenávist a vztek vůči celé populaci v něm v uzavřeném prostoru jen sílil. Začal si představovat různá schémata masových vražd. Podle svých pozdějších slov si představoval, jak otráví přívod vody pro celé město arsenem nebo jak zakotví britskou válečnou loď v přístavu v New Yorku a rozpoutá tak válku mezi oběma národy. Cokoli, co obsahovalo smrt tisíců lidí, ho uspokojovalo a činilo šťastným. 

Když byl konečně propuštěn, neváhal pokračovat v dráze zločinu. A to i přesto, že kvůli svému nezdařenému úprku trvale kulhal. Kvůli obživě vykrádal domy a při jedné vloupačce ve Filadelfii uškrtil muže, majitele domu. Následně byl zatčen a poslán zpátky do vězení ve Washingtonu D.C. U výslechů se chlubil vraždami dětí a mladistvých. S těmi nebyl do té doby nikdy spojován, ale poté, co policií popsal detaily z místa činů, o nichž mohl vědět jen skutečný vrah, vyšlo najevo, že před nimi sedí sériový vrah. Panzramovi bylo pak za mřížemi umožněno jedním z bachařů sepsat svoji autobiografii, v níž detailně popsal své zločiny. Rozepsal se i o svém nihilistickém pohledu na svět a kritizoval americký vězeňský systém, který mu byl po většinu života domovem plným násilí. Jím napsaný text je navzdory nízkému vzdělání velice výmluvný a jeho digitalizovanou podobu si můžete po večerech pročítat zde.

Po krátkém pobytu ve vazbě přišel na řadu soud, v němž Carl Panzram obhajoval sám sebe. Vzhledem k jeho minulosti a povaze jeho zločinů dostal extrémně mírný trest 25 let za mřížemi ve věznici Fort Leavenworth v Leavenworthu v Kansasu. Kvůli jeho extrémní nebezpečnosti byl oddělen od zbytku chovanců a byla mu přidělena práce v prádelně, při níž mu bylo umožněno pracovat samostatně. Přesto dne 20. června 1929 využil příležitosti a zvedl železnou tyč ležící na zemi a utloukl bachaře ​​Roberta Warnkeho, který ho měl na starosti. O něco později šel opět k soudu 14. dubna 1930 a opět obhajoval sám sebe. Za dlouhý rok od předchozího rozsudku vyšly najevo nové skutečnosti a přihlásili se noví svědci. Díky tomu byl Carl Panzram shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Z rozsudku byl prý nadšen a soudní síň opouštěl v záchvatech hysterického smíchu. V měsících čekání na exekuci se na veřejnosti přihlásilo několik protestujících, kteří považovali trest smrti za nemorální a chtěli, aby byl jeho trest snížen na doživotí. Sám Panzram však toto rázně odmítl a protestujícím vyhrožoval násilnou smrtí. 

Ráno 5. září (september) 1930 byl odveden k vězeňské šibenici. Když se ho zřízenec zeptal, zda má nějaká poslední slova, odpověděl mu: „Ano! Pospěš si ty bastarde! Zatímco se tu ochomejtáš, bych zabil deset mužů.“ Přesně v 6:18 ráno byl Carl Panzram prohlášen za mrtvého. A protože o jeho tělo neměla rodina zájem, byl Panzram pochován na vězeňském hřbitově. Henry Lesser, dozorce, který vlastnil rukopis Panzramova životního příběhu, strávil příští čtyři dekády snahou najít vydavatele, který by byl ochotný je vytisknout. Teprve až v roce 1970 byl krutý životní příběh sériového vraha vydán v knize s názvem Killer: A Journal of a Murder. Kniha je dodnes pochvalována jako zajímavý vhled do mysli sériového vraha. Pokud byste se o něm chtěli dozvědět více a nechcete trávit hodiny nad knihou, doporučuji dokumentární snímek z roku 2012 s názvem Carl Panzram: The Spirit of Hatred and Vengeance.