Pondělí 20. 11. 2017 svátek má Nikola, Nikol, Nikolas

hledej na refresheru

„Bude to rychlejší a tvrdší.“ V Porubě by mohla v mužském druholigovém hokejovém týmu chytat poprvé v historii žena (Rozhovor)

Nejlepší česká gólmanka už chytala v Rusku nebo ve Švédsku. Nyní se vrací do Ostravy a rovnou na led s muži.

17. červenec 2017, 11:41
17. červenec 2017, 11:41

Jednadvacetiletá Klára Peslarová bude možná brzy chytat za mužský mančaft ve třetí nejvyšší české hokejové soutěži. Stane se tak historicky první ženou, které se kdy u nás něco takového podařilo. Talentovaná brankářka, která mimo jiné získala dva tituly Hokejistky roku a je členem ženského národního týmu, se právě vrátila ze Švédska, kde odehrála druhou sezonu se ženami a od nové sezony nastoupí do ostravské Poruby, kde bude chytat za mužský B tým. Už to je u nás nezvyklé. Může se ale dostat i do A týmu, který je už součástí druhé ligy. A to by se jednalo o opravdový unikát. Jak vypadá ženský hokej, jak ji mezi sebe chlapi přijali, kam se chodí po tréninku sprchovat nebo kolik času tráví gólmanka na ledě? To vše nám nejlepší česká hokejistka prozradila. Čti dál.

 

„Bude to rychlejší a tvrdší.“ V Porubě by mohla v mužském druholigovém hokejovém týmu chytat poprvé v historii žena (Rozhovor) 

Kláro, pojďme to vzít úplně od začátku. Od kolika let hraješ hokej?

Začala jsem vlastně od malička. Když mi byly 3, začala jsem se učit bruslit a pak v 5 letech jsem už byla přihlášena oficiálně pod klub tady v Ostravě. Můj otec tady trénoval. Takže mi se vším pomáhal, naučil mě bruslit, dával mi ty základy.

 

Věděla jsi hned od prvního dotyku brusle s ledem, že to je něco, co chceš dělat vrcholově?

Když jsem byla malá, tak jsem to takto nebrala. Dělala jsem to hlavně pro zábavu a protože mě to strašně bavilo. Hned po škole na trénink, být se spoluhráči, dobře se pobavit.

 

A kdy tedy přišel ten moment, kdy už jsi věděla, že to není jen koníček a zábava a začala jsi to brát vážně?

Přišlo to někdy ve 13 letech, když mi přišla první pozvánka pro národní tým do 15 let. Vůbec jsem do té doby nevěděla, že něco takového existuje. Od té doby jsem se ještě víc začala snažit a začala jsem to brát vážněji. 
 
Hned od začátku jsi stála v bráně?
Ne, ze začátku jsem ráda plácala do puku, aby byl gól. Poté začal chybět brankář, tak mi táta nabídl, ať to vyzkouším. Mně se to zalíbilo, a tak jsem chodila jako brankář. Měla jsem tu výhodu, že taťka trénoval, tak jsem mohla se svojí kategorií chodit jako brankář a s o rok nižší třídou jako hráč. Říkával, že bruslení budu potřebovat a měl pravdu. Brankář musí být dobrý bruslař.
 
„Bude to rychlejší a tvrdší.“ V Porubě by mohla v mužském druholigovém hokejovém týmu chytat poprvé v historii žena (Rozhovor)
 
Bylo tenkrát v týmu hodně holek? Jak moc je vlastně ten sport dnes mezi holkami populární?
Začínaly jsme kdysi dvě holky. Byla to taky dcera trenéra, ale po chvilce přešla na plavání. Takže jsem zbyla sama. Dnes už je v Porubě více holek. Populace určitě stoupla, ale je daleko těžší se někde prosadit. Není moc trenérů, kteří by přijali holky do kolektivu. A potom ani sponzorů, co by na ženský hokej přispěli.

S kluky jsi tedy hrála hned od začátku. Jak tě oni sami mezi sebe přijali?
Ano, už od malička jsem byla mezi kluky. Myslím si, že jsme byly dobrý kolektiv. Vzali mě mezi sebe. Chodili jsme do stejné školky, na základku (hokejové školy).
 
Tvůj starší brácha je také hokejista, že? Hráli jste někdy spolu?
Nehráli jsem nikdy spolu. Je starší o 4 roky. Párkrát v roce si spolu zatrénujeme, ale to je vše.
 
Pojďme si tedy povídat o ženském hokeji. Jsi členem národního týmu a dvakrát jsi vyhrála ocenění Hokejistka roku. Co ty osobně považuješ za svůj dosavadně největší hokejový úspěch?
Tak nemám asi žádný určitý. Potěšil mě rok, kdy se nám podařilo vyhrát bronz v U18, zlato v divizi jedna v A týmu a dále zlato v ženské lize za Karvinou. Ale každý krok dopředu počítám za úspěch.
 
Pak jsi odjela do zahraničí? Kde všude jsi hrála?
Odehrála jsem rok v ruském Krasnojarsku a dva roky v švédském SDE HF.
 
Švédsko, nebo Rusko? Ve které zemi jsi se cítila lépe?  
Švédsko mi určitě sedlo více. Tam nemají žádné podmínky pro cizince. V Rusku mohl brankář odehrát pouze 50 % zápasů a cizinci směli být pouze dva hráči. Ve Švédsku je počet neomezený.
 
 
Byly to profesionální soutěže? Jak ses živila? Měla jsi práci?
V Rusku je hokej brán profesionálně, takže tam jsem se živila hokejem. Ve Švédsku jsem měla práci. První rok jsem pracovala jako pokojská, druhý jsem pracovala v manufaktuře. 
 
To muselo být náročné. Kolik času vlastně trávíš na ledě?
Denně je to většinou okolo 75 minut. Plus k tomu patří ještě rozcvička nebo trénink na suchu.
 
A co studium?
Od třetího ročníku střední školy jsem měla individuální plán a maturitu jsem měla rozdělenou na dva roky. Teď se hlásím na vysokou školu do Ostravy, obor management. A je to také důvod, proč se vracím zpět do Česka.
 
Nyní už se tedy dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Budeš chytat v ryze mužském týmu. Dokonce se můžeš dostat i do brány A týmu, který hraje druhou ligu. V takovém případě by ses zapsala do našich dějin a prolomila poměrně veliké tabu. Kdy může taková příležitost nastat?
Tak zatím nechci předbíhat. Budu působit v B týmu a uvidí se. Jsou tady takové okolnosti, že by na zápas mohl případně odskočit gólman z Vítkovic či právě druhý brankář z B týmu. Stát se tedy může cokoliv.
 
Jaký je rozdíl mezi tím, jak hokej hrají ženy a jak muži? Jak řešíš převlékání, sprchování a tak podobně? Máš vlastní kabinu?
Tak ženy jsou slabší, ale už jsem poznala i několik holek, co jsou na tom daleko líp než chlapi. Kabinu mám vlastní, takže žádný takový problém se sprchováním a převlékáním vůbec řešit nemusím.
 
„Bude to rychlejší a tvrdší.“ V Porubě by mohla v mužském druholigovém hokejovém týmu chytat poprvé v historii žena (Rozhovor)
 
Ty sama se mužské ligy nebojíš? Máš z ní respekt?
Nevidím v tom žádný problém. Naopak mi to pomůže v rozvoji. Bude to rychlejší a tvrdší. Navíc znám pár brankářek, které chytaly v mužské lize, ať už ve Finsku nebo Německu. Nic v tom zkrátka není.
 
Tatínek je trenér, chápu, že ten se na celou věc dívá jinak. Ale co maminka? Ta o tebe nemá strach? Je to přeci jenom pěkně drsná záležitost...
Tak ze začátku chtěla, ať je ze mne ta klasická „holčička“, ale jak viděla, že mě to baví a jsem šťastná, tak mě naplno začala podporovat a podporuje dodnes. To i otec.
 
Chovají se k tobě nyní spoluhráči jako k rovnocennému parťákovi, nebo pociťuješ nějaké jiné zacházení?
Tak pro někoho to může být jiné nebo zvláštní pro někoho nového. Ale tím, že teď budu hrát hlavně se svojí kategorií, tak to bude v klidu.
 
Klára je krásným velikým příkladem toho, že nezáleží na tom, jestli jste malí, velcí, holka nebo kluk. Důležité je, že na sobě umíte tvrdě pracovat, a pokud vám bylo do vínku dáno i trochu toho nadání, tak se dostanete na místa, kam prostě patříte. A jediné, co vás dokáže zastavit, nejsou ani předsudky ostatních nebo nějaké dlouho dodržované společenské normy, ale jen vy sami. Kláře přejeme spoustu úspěchů a věříme, že o ní ještě velmi brzy uslyšíme.
Vyjádři svůj názor na článek
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Odpad Méně takových článků
Super! Více takových článků
Řekni nám, proč se ti článek nelíbí:
Děkujeme za tvůj názor!
Pomáhá nám i autorům při zkvalitňování obsahu na stránce.
Odebírej REFRESHER videa
Nejčtenější