Jak vypadá zákulisí internetových videí a sociálních sítí?
Jakub Sedláček je absolvent oboru Studia nových médií na Karlově Univerzitě a platí za odborníka na fenomén české YouTube scény. Té věnoval i svou diplomovou práci. Krom přednášení o YouTube a proměnách celebrity v éře sociálních sítí působí jako hudební producent a natáčí videoklipy. Nás zajímalo, co a jak se v online světě děje. Proto jsme se rozhodli Jakuba trochu vyzpovídat. Pojďte se s námi vydat na malý exkurz do zákulisí sociálních médií i internetových celebrit. Budou za chvíli televizní osobnosti bez práce? Co teď frčí za trendy? A znáte funny historku o tom, jak vznikl YouTube?
Ahoj Jakube, otázka na úvod je jasná – kdo je tvůj oblíbený youtuber?
No, záleží, jestli český nebo zahraniční? Já si totiž nejsem jistý, jestli českého tak úplně mám. Jedna z věcí, na které jsem narazil i v rámci výzkumu je, že tady pořád moc neexistují youtubeři pro dospělé. A to ani pro moji věkovou kategorii. Lidi nad 25 tu sice točí, ale obvykle spíš obsah pro výrazně mladší diváky. Když se mě ale na přednáškách rodičové teenagerů ptají na někoho „na úrovni“, obvykle doporučím Kovyho.
Proč zrovna jeho?
Protože mimo komedie umí udělat i video, kde se opře do vážnějšího tématu a je vidět, že si s tím dá práci. Koukají na to pak i diváci, které si získal skrz letsplaye a zábavné blbinky a kteří se normálně k podobným tématům ani nepřiblíží, takže je to taková malá osvěta. Pořád to není kanál, kam bych sám chodil čerpat informace, ale je to super krok.
A z těch zahraničních?
Třeba Hank a John Greenové mají skvělé projekty. Obecně mám rád dobře dělanou popularizaci vědy – kanály jako Vsauce, Minutephysics, Sixty Symbols, School of Life... Snad vůbec nejradši mám kanál Kurzgesagt, což je populární věda podaná fantastickou animací s perfektním scénářem a moc příjemným mluvčím. Viděl jsem ale i stovky letsplayů a docela rád koukám třeba na PewDiePie.
Ty sám máš zkušenost s tvorbou podobných videí?
Tak trochu. Před dvěma lety jsem do soutěže Neuron Prima ZOOM točil video o neutronové hvězdě, teď se chystám podobně zpracovat právě svoje přednášky o youtuberech, resp. obecně o proměnách celebrity v éře sociálních sítí. Ale svůj první letsplay jsem natočil dokonce dřív než PewDiePie! Jen nějak nikdy nezveřejnil.
A co vlastní kanál na YouTube? Ten máš taky?
Za ty roky spoustu, ale nikdo je nemůže moc znát. Ten největší (sadluckmusic) má sotva 700 odběratelů a 300 tisíc zhlédnutí, sadlucktv má zas tak akorát tu neutronovou hvězdu. Videoklipy, které jsem točil pro jiné, naproti tomu nasbíraly už přes 35 milionů, takže tak trochu tma pod svícnem. Teď taky konečně stříhám letsplaye, které jsme s kamarádem točili dva roky nazpátek a vyzkoušet si youtuberství i prakticky rozhodně v plánu mám. Jo a svého prvního youtubera jsem osobně znal vlastně už v roce 2006. (smích)
To je celkem brzy, když samotný YouTube vznikl o rok dříve…
Kamarád tu byl tehdy docela průkopník! Natáčel anglicky komediální scénky, ale moc dlouho mu to bohužel nevydrželo. Nedávno jsme se s Jankem Rubešem bavili o tom, že i on začínal někdy kolem téhle doby, ale rozhodně tu ještě nebyl nikdo z těch, kteří dnes tvoří českou youtube elitu.
Kdy přesně tedy vlastně došlo k tomu, že YouTube a youtubeři začali u mladých bodovat daleko více než třeba televize?
Tady je asi třeba rozlišovat YouTube jako prostý hosting videí a YouTube jako platformu pro provozování vlastní „televize“. U hostování videí byl ten boom okamžitý, protože všemožná virální videa se neměla moc kudy jinudy šířit. Mimochodem, znáš tu slavnou historku, nebo možná spíš urban legend, proč vlastně vznikl YouTube?
Ne, to si ráda poslechnu…
Jeden z jeho budoudích zakladatelů hledal tehdy na internetu videozáznam toho, jak Janet Jacksonové během koncertu z kostýmu vyskočilo prso. Zjistil ale, že moc není kde hledat, a tak se rozhodl sám postarat o to, aby v budoucnu už nikdo podobnou nouzí trpět nemusel – založil YouTube.
Jak jinak. Kdy se tedy začali objevovat první youtubeři?
To se nedá tak úplně datovat. YouTube byl nejdříve zkrátka hosting pro jednotlivá videa, která uživatelé buď našli na internetu, nebo natočili sami, ale kanálům chyběl pravidelný, konzistentní obsah. Lidé si nebudovali ty své „vlastní televize“. K průkopníkům toho opravdového youtuberství pak patřili třeba Smosh, kteří svůj kanál tehdy nastartovali lip-sync videem znělky Strážců vesmíru.
A co způsobilo to současné šílenství okolo natáčení na YouTube?
Mít vlastní televizi a spoustu obdivovatelů by bylo bezpochyby lákavé za každých okolností, ale důležitý zlom nastal, když se samotný YouTube rozhodl s tvůrci sdílet příjmy z reklamy. To i svým způsobem legitimizovalo youtuberství jako profesi. Co si budeme povídat, dělat kvalitně jakékoli video je časově náročné. I za takovým dvacetiminutovým letsplayem se obvykle skrývá několik hodin práce a je fajn mít šanci, že se ta práce zaplatí.
Podle čeho můžeme hodnotit popularitu jednotlivých kanálů? Jsou to lajky, odběratelé nebo počet zhlédnutí?
Dneska už to právě není jen o počtu zhlédnutí, ale spíše o těch odběratelích. Vysoké číslo v téhle kolonce znamená, že se i na nové video takového tvůrce někdo podívá. Má pak mnohem větší hodnotu pro potenciální reklamní spolupráce a tedy i větší šanci se tím živit.
Rozdíl v penězích za reklamu se asi hodně odvíjí od země, na jejímž trhu se snaží YouTuber prorazit...
Jasně. Peníze tady v Česku nebo na Slovensku bývají jen zlomek toho, co může dostat takový Američan nebo třeba Dán, ale záleží hodně i na zaměření kanálu. Českoslovenští youtubeři ovšem berou peníze primárně za přímé spolupráce se značkami.
Jakým způsobem jsi ty zjišťoval, které osobnosti jsou na českém internetu ty nejpopulárnější mezi mladými?
Podle lajků na Facebooku. Zaměřil jsem se na cílovku 13–17 let a ze vzorku asi 5 000 teenagerů sestavil seznam nejlajkovanějších stránek. Tohle byly tedy v červnu 2016 top celebrity pro české teenagery. Vyvíjí a mění se to ale hrozně rychle a mě tak čeká nový sběr dat.
Má ještě televize šanci se u mladých vůbec prosadit? Nečeká ji už brzy konec?
Kde dneska sedí mladí – u televize, nebo u počítače/telefonu? Osobnosti, které nefungují na sociálních sítích, tu šanci skoro nemají. Proto je v tom výčtu top profilů i Ben Cristovao nebo Jaromír Jágr. Ti sice spadají pod „tradiční“ celebrity, ale tím, že jsou aktivní na Instagramu nebo Facebooku, bodují i u teenagerů. Jarda Jágr je samozřejmě celebrita par excellence a těžko ho neobdivovat, ať jste mladí, nebo ne, ale v kontextu sociálních médií je skvělý v jedné konkrétní věci – podobně jako typická YouTube celebrita je velmi autentický. Působí zkrátka upřímně, lidsky.
Čím to tedy je? Proč je youtuber u mladých tak oblíbený?
Já ve snaze zodpovědět tuhle otázku popsal jakési čtyři pilíře youtuberství: 1) osobní vztah s divákem, 2) autenticita, 3) spřízněnost s divákem, 4) informační hodnota. Teenager má v youtuberovi kamaráda. Ten kamarád není vyumělkovaná celebrita, ale kluk/holka od vedle a vystupuje sám za sebe, nikoli v roli, kterou mu někdo napsal. Je podobně starý jako divák, řeší problémy jemu blízké. Zprostředkovává mu témata, která by v tradičních médiích hledal poměrně špatně.
Jaký obsah má nyní největší šanci uspět? Jsou nějaké trendy?
S Shopaholic Nicol jsme se dva měsíce zpátky na Letní Filmové Škole bavili třeba o tom, jak do youtuberství momentálně vstupuje negativita v podobě různých „dissů“, „hejtů“ a reakčních videí. Z dnešního pohledu se skoro zdá, že to dřív byl takový ráj – všichni se znali a do jisté míry i kamarádili a spolupracovali. Dneska si část youtuberů dělá jméno útočením na ostatní. Historicky vzato ale k nejsilnějšímu contentu na YouTube pořád bezpochyby patří letsplaye, vlogy a beauty tutoriály.
Může ty trendy regulovat samotná platforma YouTube?
Dělá to docela často, byť tak trochu nepřímo. Třeba když před lety změnili algoritmus pro posuzování kvality videa a místo počtu zhlédnutí najednou začali za hlavní faktor brát čas strávený sledování daného videa. Na hlavní stránce pak byla docela dlouho k vidění jen a jen let's play videa, konkrétně Minecraft, a takové kanály zažily raketový růst. Letsplaye jsou totiž typicky videa poměrně dlouhá, ale divák u nich nemá problém vydržet. YouTube nakonec zasáhl a přinejmenším omezil jejich zastoupení na hlavní stránce.
Jak to vypadá s dětmi na YouTube? Pro mnohé z nich jsou youtubeři vzory a snaží se jim vyrovnat…
Jasně, dnešní dítě bude chtít být spíš youtuberem než kosmonautem. Nemyslím, že je dobrý nápad dětem YouTube přímo zakazovat, ale rodiče by se nepochybně měli snažit mít o aktivitách svého potomka alespoň základní přehled. A taky mu ukázat, že existuje i svět mimo YouTube.
Proč jsou naopak starší ročníky vůči sociálním médiím spíše skeptičtí?
Tak to není záležitost jen současné starší generace. Už antičtí filozofové psali o tom, jak je ta mládež hrozná. Těžko čekat, že se tohle změní, dokud se zásadním způsobem nezmění lidská přirozenost. Samozřejmě si myslím, že my budeme jiní. Ale asi nebudeme. (smích) Máme ale přeci jen určitou výhodu – v tom neskutečném tempu neustálých proměn světa jsme už vyrůstali a třeba na něj díky tomu budeme víc připravení i v pozdějším životě, kdo ví.
Co sociální sítě? Chystají se na tomto poli nějaké novinky, trendy?
Twitter a jeho 280 znaků. Což je super, protože třeba zrovna já nejsem člověk, který by se uměl vyjadřovat stručně a jasně. Na poli startupů je to v téhle oblasti momentálně trochu složitější. Všimni si, že už roky tu žádný nový velký hráč nepřibyl. Technologičtí obři jako Google nebo Facebook si trh velmi pečlivě hlídají a každý zajímavý projekt buď okamžitě kupují, nebo jeho funkcionalitu kopírují do vlastních aplikací a díky obrovské síle své uživatelské základny ho obvykle válcují.
Podobně jako to bylo třeba se Snapchatem…
Přesně. Snapchat nabral neuvěřitelnou popularitu a všude se psalo, jak mládež za chvíli už nebude vůbec používat Facebook. Nenechal se ale (na rozdíl třeba od WhatsAppu a Instagramu) koupit, a tak Facebook a klíčovou část jeho funkcionality zkopíroval do svých aplikací – Instastories, stories v Messengeru, nově i přímo na Facebooku.
Trochu sci-fi otázka na konec – skončíme jednou všichni jako kyborgové bloudící světem bez emocí a mezilidského kontaktu?
Otázkou je, zda už ten telefon, který máme teď už téměř všichni přilepený k ruce, z nás kyborgy tak trochu nedělá. To, že nám z něj nevedou drátky do mozku, ještě nic neznamená. Vezmi ho teenagerovi na deset minut z ruky a sleduj narůstající hrůzu v očích. A kam to všechno povede? To by bylo na dlouhé rozhovorování. Tak třeba příště.
Díky, Jakube, za pomoc při vypuštění pomyslné sondy do hlubin online světa. Hodně štěstí v dalších výzkumech!
