Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
21. srpna 2018 20:05
Čas čtení 0:00
Adam Smeták

Genocida ve Rwandě: Mačetami, noži i kladivy bylo povražděno milion lidí za 100 dní

ZAJÍMAVOSTI RWANDA
Uložit Uložené
Citlivý obsah
Článek může obsahovat:
  • produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
  • sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
  • násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
mám nad 18 let (zobrazit obsah)
zpět na hlavní stránkuZpět

Mezi dubnem a červencem roku 1994 proběhl největší masakr v novodobých dějinách.

Mezi květnem a červnem roku 1994 proběhla ve Rwandě genocida. V rozmezí přibližně 100 dní bylo povražděno kolem milionu lidí. Krev měli na rukou většinoví Hutuové, kteří systematicky vyvražďovali Tutsie.

Šlo o výsledek dlouhých desetiletí etnického pnutí, které eskalovalo po záhadné vraždě hutuského prezidenta Juvenala Habyarimana. Masakr překvapil celý svět svou organizovaností, brutalitou, rychlostí a bezmocností přítomných jednotek OSN.

Abychom pochopili příčiny největší genocidy v moderní době, pojďme se podívat hlouběji do historie, kdy se začala utvářet nenávist mezi dvěma největšími etnickými skupinami žijícími pospolu ve Rwandě.

Počátky pnutí mezi Hutui a Tutsii 

Na území tohoto východoafrického státu, který je rozlohou srovnatelný s Moravou, se jako první usídlili Pygmejové z kmene Twa. Mezi 6. a 8. stoletím je vytlačili Bantuové, kteří postupem času splynuli v jedno etnikum – Hutu. Kolem 13. století začal na území pronikat další bantuský kmen – Tutsi.

Ten si postupně území podrobil a v 15. století ustanovil království Banyarwanda, které fungovalo až do konce 19. století. V roce 1890 jej totiž rozprášili němečtí kolonizátoři, kteří Rwandu (tehdy Ruanda-Urundi) anektovali a připojili ke kolonizátorskému útvaru Německá východní Afrika.

Do funkce státu zasahovali minimálně, podporovali tutsijské lídry a na místě měli jen nepočetné vojenské jednotky. Zvrat přišel po první světové válce, kdy nad koloniemi přebrala nadvládu Belgie, která sem vtrhla ze sousedního Konga, které již delší dobu spadalo pod jejich koloniální správu.


Genocida ve Rwandě: Mačetami, noži i kladivy bylo povražděno milion lidí za 100 dní
Zdroj: Public Domain

Belgičané v zemi okamžitě utáhli otěže. Podobně jako v sousedním Kongu začali zemi plundrovat, zneužívat zdejší přírodní bohatství, vyvážet jej do Evropy a nutit místní obyvatele, aby na plantážích pracovali jako otroci. Tutsijskou vládnoucí vrstvu podporovali a začali diskriminovat lid z etnika Hutu. Ten ovšem tvořil více než 80 % Rwanďanů

Belgičané vzájemné pnutí záměrně podporovali. Hutuové, kteří před okupací měli významný podíl na vládě, měli nyní zakázáno vykonávat jakoukoli důležitou pozici a obyvatelstvu byly v roce 1935 přiděleny identifikační kartičky, na nichž byla zaznamenána jejich etnická příslušnost.

Nepozastavili se ani nad tím, že obě etnické skupiny od sebe byly jen stěží rozeznatelné a hlavním identifikátorem jejich rozdílnosti bylo příjmení. Jejich etnikum se rozeznávalo i podle drobných rozdílů ve vzhledu – Tutsijové měli světlejší pleť, byli vyšší a měli větší nos. Před novým identifikačním systémem dokonce docházelo k tomu, že se majetní Hutuové nechali prohlásit za Tutsie.

Nicméně, po roce 1948 a vzniku OSN byli Belgičané pod bedlivým mezinárodním dohledem a došlo i na slib, že zemi bude navrácena nezávislost.

Pygmejové, původní obyvatelé

Genocida ve Rwandě: Mačetami, noži i kladivy bylo povražděno milion lidí za 100 dní
Zdroj: Gettyimages.com/Jitze Couperus

Vydrancované zemi okradené o přírodní bohatství se tak postupně dostávalo svobody. Belgie ale nadále využívala zdejší kávové plantáže a vedla přísnou rasovou politiku.

V 50. letech byl povolen vznik prvních politických stran, které měly ovšem buď čistě hutuské nebo čistě tutsijské složení. V roce 1959 došlo k povstání, které vedli Hutuové a jeho výsledkem byl pád tutsijské monarchie.

Povstalci vyhlásili republiku a do okolních zemích uprchly desítky tisíc Tutsiů, kteří se obávali o své životy. Odešli převážně do sousedního Burundi, kde stále fungovala monarchie v rukou tutsijského panovníka. Svého postavení ve Rwandě se však vzdát nechtěli a obratem začali chystat invazi. 

Nezávislost štěpící národ

Mezitím byla v roce 1962 Rwandě udělena nezávislost. Na místě bývalé monarchie vznikla republika, do jejíhož čela usedli Hutuové. Ti se mstili za léta represí pod tutsijskou nadvládou podporovanou Belgičany a nepřátelskému etniku sebrali všechny důležité posty. 

Tutsiové se mezitím v zahraničí chystali k vpádu do Rwandy a ustanovení staronových pořádků. Utvořili polovojenské jednotky a roku 1963 skutečně rozpoutali invazi. Selhali. Hutuové jich na oplátky povraždili na 12 tisíc a rozpoutali další represe, které vedly k masivní tutsijské uprchlické vlně.

Roku 1964 bylo v exilu na 300 tisíc Tutsiů. Ti, kteří zůstali ve Rwandě, trpěli pod řadou diskriminačních nařízení. Změna přišla spolu s převratem v roce 1973, díky němuž se dostal k moci nový prezident Juvenal Habyarimana. Ten byl sice etnický Hutu, ale tutsijskou diskriminaci zvolnil.

Juvenal Habyarimana

Genocida ve Rwandě: Mačetami, noži i kladivy bylo povražděno milion lidí za 100 dní
Zdroj: U.S. military or Department of Defense

Něco takového jako usmíření s tutsijskou menšinou ale neplánoval. Za hranicemi se mezitím připravoval další pokus o zpětné převzetí moci. Tutsijské ozbrojené složky se v sousední Ugandě během 80. let strategicky zapojily do odboje a pomohly dosadit Yoweriho Museveniho k moci.

Na oplátku získaly pozice v tamní armádě a začaly připravovat organizovaný vpád do Rwandy pod záštitou FPR (Front patriotique rwandais – osvobozenecké rwandské armády). Nečekaný úder byl ze začátku úspěšný, ale na stranu Rwandy se přidala Francie a Zaire, FPR byla vytlačena za hranice a její vůdce Rwigyema zabit.

Vznik tutsijské exilové armády a šíření nenávisti

Jeho místo zaujal Paul Kagame, který přišel s odlišnou strategií. S ozbrojenou skupinou se přesunul k severním hranicím Rwandy a nečekaně zaútočil. Zabral příhraniční město Ruhengeri a po dni okupace jej opustil a s vojáky se stáhl zpět do lesů za hranicemi. Započal tím měsíce guerillových výpadů, které nakonec vedly k tomu, že si obě strany sedly k vyjednávacímu stolu a Tutsiové měli po letech represí dostat prostor ve vládě.

Na to odpověděli extremisticky naladění Hutuové, kteří začali v roce 1993 zakládat ozbrojené jednotky a zabíjet Tutsie. FPR na to odpověděla vypovězením mírových dohod a rozsáhlým útokem, který vedl k záboru velkých oblastí na severu Rwandy.

To paradoxně vedlo k obnovení rozhovorů a k uzavření dohody nazvané Arusha Accords. FPR dostala pozice ve vládě, v národní armádě a vlastní prostory ve rwandském parlamentu. Současně s tím vstoupila do země OSN s misí, která měla zajistit, že mírová dohoda bude dodržena. 

To už ale v zemi vládlo takové pnutí, že dohoda byla jen cárem papíru. Ve Rwandě totiž sílilo hnutí Hutu Power, které vzniklo po tutsijské invazi z roku 1990. Mělo podporu prezidenta a jeho manželky Agathy Habyarimany, kolem níž se soustředila extremistická organizace Akazu.

Genocida ve Rwandě: Mačetami, noži i kladivy bylo povražděno milion lidí za 100 dní
Zdroj: Gettyimages.com/Scott Peterson/Liaison

V té době začal vycházet plátek Kangura, který šířil etnickou nenávist vůči Tutsiům a bylo v něm vytištěno takzvané Hutuské desatero – sbírka rasistických nařízení týkajících se například zákazu křížení s Tutsii. Noviny představovaly Tutsie jako archetypální nepřítele Hutů a zásobovali je vymyšlenými zprávami o tutsijské agresi.

Hutuské desatero 

1. Každý Hutu musí vědět, že tutsijská žena pracuje pro účely tutsijského etnika. Z toho vyplývá, že zrádcem je každý Hutu, který si vezme tutsijskou ženu, má tutsijskou milenku nebo má tutsijskou sekretářku či chráněnku.

2. Každý Hutu musí vědět, že naše hutuské dcery jsou jako ženy, manželky a matky hodnotnější a svědomitější.

3. Hutuské ženy bděte a ujistěte se, že vaši muži, bratři a synové vidí smysl toho všeho.

4. Každý Hutu musí vědět, že všichni Tutsiové jsou v obchodě nečestní. Jejich jediným cílem je nadřazenost. Z toho vyplývá, že zrádcem je každý Hutu, který s Tutsii vytváří obchodní aliance, investuje své nebo veřejné prostředky do tutsijských společností, půjčuje nebo bere půjčky od Tutsiů a poskytuje Tutsiům výhody jako importní licence, bankovní půjčky či půdu.

5. Strategické pozice v politice, administrativě, ekonomice a bezpečnostních složkách musí být vyhrazeny pouze Hutům.

6. Hutuové musí tvořit většinu i ve vzdělávacím systému (žáci, učitelé).

7. Rwandská armáda musí být složena výhradně z Hutů. Žádný voják si nesmí vzít tutsijskou ženu.

8. Hutuové nesmějí mít s Tutsii soucit.

9. Hutuové musí zůstat jednotní, solidární a nesmí jim být lhostejný osud jejich hutuských bratrů. Hutuové ve Rwandě i mimo ni musí neustále hledat přátele a spojence pro hutuský účel. Hutuové musí zůstat bdělí a odhodlaní vůči svému společnému nepříteli: Tutsiům.

10. Sociální revoluce 1959, referendum 1961 a hutuská ideologie musí být vštípena Hutům každého věku. Každý Hutu musí ideologii šířit kdekoliv se zrovna nachází. Každý Hutu, který jakýmkoli způsobem trestá svého hutuského bratra za šíření ideologie je zrádcem.  

Kangura sice nebyla příliš rozšířená kvůli nefunkční distribuci, ale její myšlenky přebíraly další magazíny. V zemi, kde umělo číst jen 66 % obyvatel, se navíc zdála být takováto forma propagandy neúčinná. Opak byl ale pravdou. Noviny byly plné dostačujících ilustrací a ve Rwandě fungovala silná orální kultura, takže se nebezpečné myšlenky šířily i tak.

Skutečně efektivním nástrojem propagandy se ale stalo rádio. Původně v zemi figurovalo jen vládní rádio NNR, které šířilo výhradně strojené projevy prezidenta a vlády. Po roce 1990 ale vzniklo Radio Muhabura, kterým šířili své myšlenky tutsijští povstalci z FPR. Vláda na to zareagovala zřízením dalšího rádia – RTLM, ve kterém byl prostor pro hudbu a zábavu, ale i šíření nenávisti.

Brzy se stalo hlásnou troubou hutuských extrémistů. V té době vlastnilo přijímač jen 29 % Rwanďanů, ale scházeli se ke společnému poslechu s přáteli nebo do kaváren. Vyzývání ke genocidě tak dolehlo k uším většiny Hutů. Nejvýznamnějším projevem byl zřejmě ten profesora Léona Mugesera, který vyzval k povstání a genocidě, která musí proběhnout dříve, než se do ní pustí Tutsiové.

Přidej se do klubu REFRESHER+
Základní
125 Kč
Účtuje se jednou za 4 týdny
Přístup k prémiovým článkům
  • Přístup k benefitům
  • Méně reklam
  • 150 kreditů každé 4 týdny na nákup benefitů
  • Všechny možnosti předplatného Mám slevový kód
    Dokončením souhlasím s pravidly a podmínkami portálu Refresher.
    Domů
    Sdílet
    Diskuse