Milan „Minči“ Paleš se stal šampionem pyramidy Oktagon Underground: Last Man Standing. Jaký sen by si ještě chtěl splnit a kdy ho uvidíme znovu bojovat? I to se v rozhovoru dozvíš.
Na konci února přinesla domácí organizace Oktagon MMA fanouškům bojových sportů volné pokračování svého úspěšného loňského projektu Oktagon Underground, které tentokrát dostalo podnázev Last Man Standing. Na akci se v rámci postojářské pyramidy v malých rukavicích porvalo osm špičkových bojovníků, z nichž nakonec zůstal jen jeden – Milan „Minči“ Paleš.
Čistokrevný válečník ze Žiliny, který má světové zkušenosti a na kontě již desítky vyhraných zápasů, potvrdil pozici favorita, stal se právoplatným šampionem a kromě velkého poháru si domů odnesl i šek na 10 tisíc eur.
Právě o této výhře a spoustě dalším jsme si s Milanem „Minčim“ Palešem popovídali v novém rozhovoru, v němž nám prozradil mimo jiné to, zda by chtěl zkusit i MMA zápas, jak s výhrou naloží nebo jak ji oslavil.
Nedávno jsi vyhrál pyramidu Oktagon Underground: Last Man Standing, kde jsi měl tři zápasy za jeden večer. Jak moc ta výhra bolela?
Tak, jak bolí vykloubený palec na levé ruce. (Smích) Ale ne, když to teď beru s odstupem času, tak už ustoupily bolesti holení a podobně, jen ruka pořád bolí. Dostal jsem i údery na hlavu, ale s tím musí člověk počítat. Teď musím dávat pozor na to, aby mi palec nevyskakoval a abych nemusel na operaci.
Šel bych i přes mrtvoly. I kdybych měl zlomený palec nebo ruku, tak bych šel a zkusil to ukopat a odboxovat tou druhou rukou.
Ve kterém zápase sis ten palec vykloubil?
Stalo se mi to v prvním zápase. Nevím, ve kterém kole, ale po prvním zápase jsem měl vykloubený palec na levé ruce.
Karfiolové uši: O co se jedná, jak k nim dochází a jak se proti nim dá chránit?
18. února 2021 14:30
Hrozilo tím pádem, že nebudeš moct v pyramidě pokračovat?
Ne, já bych šel i přes mrtvoly. I kdybych měl zlomený palec nebo ruku, tak bych šel a zkusil to ukopat a odboxovat tou druhou rukou. Dokud mám funkční ostatní končetiny, tak bych určitě nastoupil, takže jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že skončím.
Když jsem se ale před dalšími zápasy rozcvičoval, tak jsem nemohl dát údery do lap a ani tu ruku zvednout. Bylo to dost nepříjemné. Pak ale přišel zápas a s ním i adrenalin, tak jsem na to přestal myslet a boxoval jsem normálně.
Musel jsem ukázat, že ještě nepatřím do starého železa.
Jak důležitá pro tebe tato výhra byla?
Mnoho lidí mi psalo, že to dám, věřili, že jsem československá jednička. I kurzy na mě byly vypsané v podstatě ty nejmenší. Musel jsem ale ukázat, že ještě nepatřím do starého železa. Vašek (Sivák, pozn. red.) se vyjádřil v tom smyslu, že už jsem starý a že to musí nahradit. Ale to je v pohodě. Jsem rád, že mě lidi mě berou jako československého top zápasníka a že jsem jim to takto potvrdil.
Myslím, že jsem se ukázal v dobrém světle. V každém zápase jsem soupeře dal do počítání nebo vyhrál předčasně, takže nějaké pochybnosti o síle mého úderu být nemohly.
Kdybych nevyhrál, tak se svět nezboří, ale alespoň jsem mohl ještě přesvědčit ty lidi, kteří náhodou pochybovali, že patřím mezi top bojovníky Česka a Slovenska. Jak ale říkám, patřím mezi ně, ne že já jsem top. Může přijít jiný styl, nebude mi to chutnat a prohraju, ale neznamená to, že jsem slabší zápasník. Jsem tedy rád, že jsem ukázal, že do starého železa nepatřím a potvrdil jsem svou kvalitu.
Jaké pro tebe bylo bojovat v malých rukavicích? Chtěl by sis to ještě někdy zkusit?
Pro mě to dopadlo i s tím vykloubeným palcem ještě dobře, protože jsou kluci, kterým se dolámaly ruce. Ale nejradši bych bojoval ve velkých rukavicích, protože pro zápasníka jako já to je i o zdraví. Ale na druhou stranu, pokud přijde dobrá nabídka, tak se tomu bránit nebudu.
Jak jsi tu výhru oslavil?
S rodinou jsme si doma poseděli u láhve prosecca a u piva. Byla to jen lehká oslava při těchto protiepidemických opatřeních.
Co si za těch 10 000 euro koupíš?
Vůbec nevím. Samozřejmě část toho dám do rodiny. Mám normální život a kdybych chtěl jet na dovolenou, tak bych jel i před těmi 10 tisíci, nežiju z ruky do úst. Spíš tedy dám peníze do rodinného rozpočtu a možná přes léto pojedeme na nějakou lepší dovolenou. Ale teď není asi nic, za co bych ty peníze měl utratit.
Lidi vidí, že jsi vydělal 10 tisíc eur, ale někteří si možná neuvědomují, že bojovník má taky drahou přípravu. Můžeš lidem trochu vysvětlit, jak finančně nákladná v průměru je tvá příprava, kolik do ní musíš investovat, abys byl 100% připravený?
Počítá se to těžko. Musím se stravovat, jsou v tom cesty na soustředění, ubytování. Vezměme si to takto. Vyhrál jsem 10 tisíc eur za tři zápasy, když se to vydělí, tak je to asi 3 300 euro za zápas. Podařilo se mi to, super. Je třeba si ale uvědomit, že teď těch akcí není moc, sportovci se nikdy neměli nejlépe a snažíme se nějak přežít. Tento rok budu mít ještě dva zápasy, které absolvuju v říjnu, ale to se ještě uvidí, jestli se to náhodou nezruší.
Ať si tedy lidé odpoví na to, jestli se má zápasníky s 10 tisíci eury dobře, když to jednou za rok vyhraje. Je to málo podle mě. Když se odečte příprava a úplně vše kolem toho, tak zůstane možná tisíc eur. Předtím jsem měl naposledy zápas říjnu 2020 a mezitím nic, takže když se to rozpočítá, tak to nejsou nejlepší peníze.
Objevili se ti po výhře noví sponzoři?
Mám nové nabídky na navázání spolupráce ohledně CBD a výhra mi teď přinesla další nabídku na spolupráci, tak uvidím, jestli se s nimi dohodnu. Musím samozřejmě nejdřív vyzkoušet jejich produkty. Tato doba je ale těžká i pro sponzory, a tak přemýšlejí, jestli si peníze nechají, nebo podpoří sportovce. Ale nic extra se mi od výhry zatím nenaskytlo.
Kdy tě uvidíme zase bojovat?
Zrovna dnes (rozhovor proběhl 10.3., pozn. red.) jsem podepsal smlouvu s organizací Enfusion, která bude mít v říjnu akci v Thajsku. Bude to čtyřková pyramida.
V Japonsku jsem dostal KO highkickem na hlavu. Byl jsem zastavený rozhodčím, i když jsem chtěl dál pokračovat.
Další pyramida? V kolika pyramidách jsi už za život bojoval a jak moc je to pro tělo náročné? Mohl bys to lidem popsat?
Bojoval jsem asi v pěti nebo šesti pyramidách. Byly ale i takové, kde jsem skončil hned v prvním kole. Ať už to bylo kvůli tomu, že jsem šel s váhou rapidně dolů a boxoval ve váze do 67 kg, tak jsem nezvládl doboxovat ani ten první zápas, nebo třeba v Japonsku jsem dostal KO highkickem na hlavu. Byl jsem zastavený rozhodčím, i když jsem chtěl dál pokračovat. V dalších pyramidách jsem se dostal k vrcholu nebo ji celou vyhrál.
Pyramidy jsou dost zrádné, může dojít ke zranění a kdybych se mi něco vážného stalo, tak mě trenéři zastaví, protože by se to zranění mohlo ještě zhoršit. Může se stát, že v jednom zápase se člověk zraní natrvalo, můžou to být popraskaná žebra, nakopnutá kolena a podobně. Já jsem naštěstí teď v pořádku. Nikdo mě nekopnul do kolena a já vím, jak kopat. Když vás ale někdo trefí do kloubu, tak to cítíte při každém kroku.
Měl jsem teď sice tři zápasy, ale někdy mě jeden zápas dokáže víc popravit než tyto tři. Je to opravdu individuální. Stačí jeden nešťastný kop, dejme tomu na to koleno nebo kloub, a můžete mít kvůli tomu dva, tři měsíce pauzu. Já jsem ready až na ten palec, který jsem si vykloubil.
Šel bys do zápasu MMA, kdyby taková nabídka přišla?
Jsem zápasník a chci jít stále do K1. Musela by ale přijít nabídka, která by se nedala odmítnout, a měl bych dostatek času na to, abych se naučil boj na zemi. Nemůžu vzít totiž za měsíc zápas, aby mě potom třeba uškrtil začátečník, který bude na zemi lepší. To by mě velmi mrzelo, kdyby si někdo na mě takto udělal jméno.
Všechno je tedy o dohodě a pokud bych měl hodně času natrénovat zem, třeba půl roku, tak bych do toho šel. Dělal jsem judo, tak bych to oprášil a k tomu se naučil nějaké nové finty, které bych snad dokázal využít. MMA a K1 jsou ale jiné sporty.
Všechno je to o tom, jak si to vezmete do hlavy. Znám bojovníky, kteří před zápasem dva týdny nespali.
Bojové sporty děláš už řadu let a máš za tu dobu obrovské množství zkušeností, vzpomeneš si na svůj nejtvrdší zápas kariéry?
Asi bych neřekl, že byl nějaký nejtvrdší zápas. Každý zápas je výzva a kdybych ho fyzicky nebo psychicky nezvládl, tak by mě to mrzelo. Každý zápas je těžký, protože se musíš vyrovnat s tím, že nastupuješ proti fighterovi, který tě nasledoval, bude se snažit prosadit něco, co ti nebude sedět.
Žádný zápas bych teda nenazval méně nebo více těžkým. Všechno je to o tom, jak si to vezmete do hlavy. Znám bojovníky, kteří před zápasem dva týdny nespali. Já osobně jsem flegmatik a nějaký stres nebo adrenalin cítím až tak dvě hodiny před zápasem, takže jsem se spaním problém nikdy neměl.
Je nějaká výhra, které si jako bojovník vážíš nejvíc? Která pro tebe osobně má největší hodnotu?
Samozřejmě mě těší, když vyhraju titul, porazím opravdu dobrého zápasníka nebo je to nějaký můj přelom, kdy jsem to musel odzápasit a bylo to psychicky i fyzicky náročné. Víc mě ale asi těší veřejné uznání mé odvedené práce, to mě potěší nejvíc.
V roce 2019 a 2020 jsem byl sportovcem roku města Žiliny, tak takové ocenění ročního nebo celoživotního úsilí mě potěší nejvíc. Je to taková poklona za snahu a dobrou reprezentaci Slovenska. Z každého zápasu, který jsem vyhrál, mám radost, ale ještě více si vážím podobného uznání za celou kariéru nebo část kariéry.
Syn nemusí být bojovník. Může být klidně baleťák, může být klidně fotbalista, ale chtěl bych, aby se věnoval sportu.
Ty ses nedávno stal tatínkem, tak jak si užíváš otcovství?
Kvůli vykloubenému palci se teď o malého nemůžu úplně starat, jako například přebalovat, takže víceméně všechno nyní dělá moje partnerka. Ale užívám si to. Jsou možná lidé, kteří k dětem nemají takový vztah, ale já si ho hned vybudoval a pro malého bych i dýchal. Jsem tedy moc rád, že něco takového se mi událo. Fakt si to užívám.
Budeš chtít, aby syn také dělal bojové sporty?
Nemusí být bojovník. Může být klidně baleťák, může být klidně fotbalista, ale chtěl bych, aby se věnoval sportu. Myslím si, že kdo je sportovec a žije tím sportem, tak má i šťastnější život. Když ho něco bude bavit, tak tam půjde, potká se s dalšími lidmi, které to taky baví, popovídají si… Nemusí být profesionální sportovec ani bojovník. Co ho chytí, tak ať to dělá, ale sportování by se mělo podporovat.
Chtěl bych jít ještě do dalších organizací jako Glory a ONE Championship, to je světová úroveň.
Už jsi toho za ty roky hodně dokázal, je ještě nějaký sen, který si chceš v kariéře splnit?
Chtěl bych jít ještě do dalších organizací jako Glory a ONE Championship, to je světová úroveň. Tyto dvě mi chybějí k tomu, abych mohl říct, že jsem byl ve všech světových organizacích. ONE Championship a Glory bych tedy určitě chtěl navštívit, odboxovat tam zápasy a chtěl bych, aby se na mě syn díval s hrdostí, že má úspěšného otce.
Nemám ale třeba nějakého zápasníka, kterého bych chtěl nutně porazit, spíš chci chodit po světě a vidět, jak to funguje jinde. Beru zápasy, které přijdou. Nikdy jsem si je nevybíral. Můj vrchol kariéry by byl navštívit tyto dvě organizace – Glory a ONE Championship.
