Recenze na film Svědectví: Pravda, která měla zůstat skryta
Nebyl to hezký pohled. Když jsem přišel na premiéru filmu Svědectví: Pravda, která měla zůstat skryta, uvaděčka na začátku návštěvníkům sdělila, že je čekají dvě a čtvrt hodiny záběrů, na které by se dobrovolně možná nikdy nepodívali. O to znepokojivější je, že je na světě bezpočet bytostí, které to, od čeho diváci se slzami v očích odvraceli zrak a slabší z nich opouštěli kinosál, zažívají. Ne minuty, ne hodiny, ale týdny, měsíce a některé možná i roky.
Svědectví ukazuje necenzurované záběry toho, jak lidé využívají zvířata, aby uspokojili svou žízeň, hlad nebo prostě jen chuť. Ve spolupráci s anonymními zaměstnanci tvůrci nainstalovali skryté kamery do desítek českých jatek, velkochovů i chovů malých či domácích. S jejich pomocí ve spojení s rozhovory s bývalými i současnými zaměstnanci těchto chovů demonstrují, že lidská společnost má skutečně problém.
Film začíná nulou
Na začátku filmu se objeví bílá nula na černé obrazovce, doprovázené dunivým tlukotem srdce. Vydrží tam ale asi jen půl vteřiny. Čísla rostou ještě několik dalších sekund a je nad míru snadné si domyslet, že mezi tím, co na plátně nebo obrazovce běží film, počítadlo neúprosně sčítá životy zvířat padlých v českých chovech. Bez ohledu na to, jestli zvířata zemřela pro maso nebo vlivem nemoci v nepříznivých podmínkách. Počítadlo se pak ve filmu objeví ještě několikrát. Vyobrazené číslo je čím dál tím znepokojivější.
Na světě tvoří 60 % savců takzvaná hospodářská zvířata. Jinými slovy ta zvířata, která se chovají na maso či mléko. Lidí je hodně a zkrátka potřebují něco jíst. To, že by to mělo být hlavně maso a mléko se do nás vtlouká již od malička. „Máma mele maso. Kravička nám dává mléko. Slepička nám dává vajíčka. Sněz hlavně maso, dá ti sílu,“ slyšíme v dětství ze stran rodičů, učitelů i jiných autorit. Slovy klasika: Akorát, že vůbec.
Tvůrci rozdělili film do několika podkapitol a v hrůzných záběrech provádí diváky životem a utrpením zvířete od početí k popravě. Je potřeba vyzdvihnout, že pokaždé, když člověku pojídajícímu maso a živočišné výrobky (mezi něž se řadím i já) vyvstane v hlavě jakýkoliv argument typu: „Ale na ekologických chovech se tohle snad neděje,“ film jej s veškerou syrovostí vyvrátí.
