S výletovým deníkem Refresheru se vydáme na zámek Jezeří. Kromě smutných výhledů na mrtvou krajinu hnědouhelné pánve zažijeme také okultní atmosféru Čertovy kaple.
Samotný zámek je sice až do konce března zavřený, my tu ale stejně jsme za něčím jiným, než jsou kazetové stropy a obrazy Lobkowiczů.
Možností, jak se dostat na Jezeří, máš hned několik. Pokud zvolíš cestu MHD, nejjednodušší bude vystoupit v obci Horní Jiřetín. Sem jezdí autobus třeba z Litvínova, kam se vlakem dostaneš z Prahy, Ústí nad Labem či Děčína. Cesta ze vzdálenějších měst bude komplikovanější, ale naplánovat lze s trochou toho fištrónu vše.
Z Horního Jiřetína se na zámek dostaneš za zhruba 6,5 kilometru a ano, hádáš správně. Jelikož se hrady a zámky stavěly na kopcích, i zde si to budeš muset vyšlápnout. Čekají tě ale zajímavější výhledy, než kdybys přijel až pod zámek autem. Zvlášť krásnou přírodu nabízí Albrechtické údolí, ve kterém se setkáš i s řadou skalních útvarů.
Podobně dlouhou trasu nabízí i trasa s výchozím bodem z Nové Vsi v Horách. Ovšem s jedním rozdílem, půjdeš z kopce. Zpátky pak můžeš využít místní linkový autobus. Věř nám, ten krpál jít nechceš.
Pokud tě po posledním Refresher výšlapu bolí nohy stejně jako nás a na Jezeří se vydáš autem, zaparkovat můžeš bezplatně hned pod zámkem. Zdravotně hendikepované osoby mají možnost vyjet vozem až k hlavní bráně, správa zámku tak nabízí možnost snadnějšího vstupu do areálu. Trasa nám pak vyjde zhruba na dva kilometry, nicméně to nevadí, jelikož dnes tu nejsme za výšlapem, nýbrž za výhledy.
Pro pohodlný okruh volíme nejprve trasu po cyklostezce č. 3106, jedná se o zpevněnou asfaltovou cestu. Po několika stech metrech přelezeme svodidla a vydáme se lesem k nedostavěné Hraběcí kapli, cestičku nepřehlédneš, je řádně prošlapaná a vede přímo k cíli.
Závan smrti kolem Čertovy kaple
Hraběcí kapli se lidově říká také Čertova kaple, provází ji totiž strašidelná pověst. Podle ní stavba nebyla nikdy dokončena, protože si to prý nepřály temné síly. Ty si podle pověsti vyžádaly i smrt stavitelů. Padající kámen usmrtil majitele zámku Jezeři Ferdinanda Josefa z Lobkowicz, který chtěl vybudovat kapli s trnem z Kristovy trnové koruny, ze které by se stalo poutní místo.
Ve výstavbě následně pokračoval jeho bratr Oldřich Felix z Lobkowicz, temné síly jej neodradily. Ani jemu se to ovšem nevyplatilo, v místě na něj spadl strom a zraněním následně podlehl. Opakovaně se také zřítila klenba kaple, za čímž dle pověsti stojí ďábel v podobě velkého černého jelena.
Ze strachu pak nikdo ve výstavbě nepokračoval, a kaple tak zůstala nedokončena. Dodnes před jejím vchodem leží kamenné podstavce a sloupy, které tam měly být vztyčeny. Vše zůstalo tak, jak byla stavba opuštěna. V roce 1963 pak byla vyhlášena za kulturní památku.
Nad stavbou nalezneš také malou, rozpadlou a neudržovanou kapličku. Ta byla postavena na místě, kde zemřel Oldřich Felix.
Temné síly jsou tu ostatně cítit dodnes, návštěvníci často zmiňují skličující a depresivní atmosféru. Budeš se sice možná trochu bát, že si z temného lesa u kaple odneseš nějakou kletbu, i tak ale místo stojí za návštěvu. Než by tě stejně taková kletba stihla chytit, budeme přelézat svodidla zpět na silnici. Odtud už se vydáme na vyhlídku na zámek.
Na vyhlídku už je to zhruba jen kilometr mírně do kopce. Nejprve se vydáme po žluté turistické trase k rozcestí Pod Jánským vrchem. Cestou uslyšíme hučet Šramnický potok, který díky roztátému sněhu z krušnohorských strání vypadá pěkně divoce. Místní lesy jsou krásné, unikátní a přirozené, tak zvedni hlavu od mobilu a kochej se.
Od rozcestí se vydáš doleva a na vyhlídce budeš cobydup. „Fuj, to byl ale kopec,“ řekneš si ale možná, pokud jsi s námi nebyl minulý víkend na vrcholu Praha.
Pohled na vytěženou krajinu
Stejně tak, jako jsi na vyhlídce cítil úzkost, tady se možná rozpláčeš. Snový výlet, co?
Nebudeme ti lhát, na vytěženou krajinu, která se rozkládá za zámkem Jezeří, je těžký pohled. Díváš se doslova do „díry“ – tedy do lomu Československé armády. Jedná se o hnědouhelný lom nacházející se v severočeské hnědouhelné pánvi pod úpatím Krušných hor.
V důsledku těžby zde zmizelo několik kilometrů čtverečních původní krajiny i Komořanské jezero. Kvůli těžbě došlo také například k přeložení páteřní komunikace, železniční trati i samotné řeky Bíliny, což následně znamenalo výraznou změnu v hydrologických podmínkách oblasti.
Kvůli lomu ČSA zanikla také řada obcí a osad, například Albrechtice, Dřínov, Kundratice či Podhůří. Musely ustoupit těžbě hnědého uhlí.
Po ukončení těžby by mělo na místě lomu ČSA vzniknout rekultivační jezero o předpokládané rozloze 700 hektarů, objemu vody cca 274 000 000 metrů krychlových a dobou napouštění 15 až 17 let.
„Po nás potopa“, vybaví se ti možná při pohledu dolů do dolu. Je ale důležité to vidět. Když před tím budeme zavírat oči neznamená to, že to přestane existovat. Proto prosím, šetři (nejen) místní přírodu šetři a všechny odpadky odnes s sebou zpět.
Z vyhlídky seběhneme kopec k hlavní zámecké bráně, ta ovšem neslouží návštěvníkům, nýbrž paní kastelánce, na což tě nicméně promptně upozorní hlídající bernardýni.
Pokud ti z pohledu na důl a ze skličující atmosféry, která Jezeří oplývá, vyhládne, možností máš hned několik. Nejblíže je nejspíš hostinec v obci Černice, kde tě čeká stará dobrá česká klasika. Restaurace a hospody jsou nicméně všude kolem, dát si k obědu i něco jiného než smažák tak pro tebe nebude úplně komplikované, zvlášť, pokud ses dopravil na místo autem.
Tak zas příště, snad si z Jezeří neodneseš špatné spaní!
