Druhý díl Avatara přichází do kin třináct let po jedničce. Vyplatí se na něj jít? Navštívili jsme novinářskou premiéru v Praze.
A je to tady. Třináct let čekání konečně přineslo svoje ovoce a fanoušci se dočkali pokračování dobrodružství z Pandory s plným názvem Avatar: The Way of Water. A bylo co vyhlížet. Jednička totiž navždycky proměnila způsob, jakým se v Hollywoodu (i mimo něj) točí filmy. CGI lidé začali být uvěřitelní, a i když se z dnešního pohledu může zdát Cameronův počin z roku 2009 malinko zastaralý, jeho význam mu upřít nelze.
Vzhledem k úspěchu prvního dílu a hojnému chvástání samotného Camerona jsme měli, jako snad všichni, poměrně vysoká očekávání. A nutno říct, že je James Cameron i celý druhý Avatar naplnili. Cameron představil vizuálně skvělý film, který strhnul nejen tím, jak se tvůrci podařilo rozšířit Pandoru z už tak komplexního světa do skvěle propracovaného ekosystému. Uznat se mu musí i fakt, že tento kolosální svět dokázal výpravně, dějově i logicky ukočírovat.
Přestože příběh, stejně jako v prvním díle, nebude patřit k těm nejpůsobivějším a dialogy si s největší pravděpodobností citovat nebudeme, na film se rozhodně vyplatí jít. Snad už jen proto, abychom si připomněli Pandoru, na kterou jsme se naposledy podívali před třinácti lety a která byla oproti své současné podobě stále ještě v plenkách.
Nedá se než souhlasit s tvrzením, že sázka proti Jamesi Cameronovi se nevyplácí. Avatar: Way of Water není dokonalý film, ale jako jeden z mála tě dokáže připoutat do sedačky na víc než tři hodiny, aniž by sis vůbec vzpomněl*a na to, že si potřebuješ odskočit nebo že ti v kině došel popcorn.
Pokud tě druhý díl Avatara zajímá víc, tady jsme pro tebe připravili text, ve kterém se novince věnujeme do detailu, aniž bychom spoilovali.
