Masakr na německém statku Hinterkaifeck dodnes budí hrůzu. Pachatel vyvraždil celou rodinu Gruberových a následující tři dny žil spolu s mrtvolami v jejich obydlí.
V roce 1922 otřásla Německem brutální mnohonásobná vražda, k níž došlo na odlehlém statku známém jako Hinterkaifeck. Neznámý pachatel tam vyvraždil rodinu Gruberových a policisté ani po sto letech neví, kdo za činem stojí. Ví se však, že pachatel ještě tři dny po masakru žil na statku a jedl jídlo po zavražděných.
Statek obývala osamělá rodina
Statek Hinterkaifeck se nacházel u lesa za bavorským městem Gröbern, asi hodinu jízdy od Mnichova. Ležel na samotě, což rodině, která jej obývala, vyhovovalo. Pětatřicetiletá Viktorie, sedmiletá Cäzilie, dvouletý Josef a jejich prarodiče Andreas a Cäzilie se rádi drželi stranou, daleko od lidí, a na statku si žili spokojeným životem. Tedy až do té doby, než se na něm začaly dít podivné věci.
Stopy ve sněhu, zvuky na půdě a výtisky novin, které nikdo nekoupil
Jen pár dní předtím, než byla rodina vyvražděna obzvláště brutálním způsobem, se na statku Hinterkaifeck začaly dít podivné věci. Andreas, dědeček rodiny, si jednoho dne všiml, že ke statku vedou z lesa stopy ve sněhu, ale nikdy se nevracejí.
Jako by obydlí někdo navštěvoval a nikdy z něj nevycházel ven. O několik dní později pak v obydlí našel noviny z Mnichova, které si nikdo z rodiny nezakoupil, a tak jej napadlo, že je pravděpodobně ztratil místem procházející pošťák. Tato domněnka však nebyla správná, jak se později ukázalo. Podobné noviny nikdo z města neodebíral.
V noci Andreas slýchával z půdy kroky, ale když statek prohledal, žádné lidi na něm nenašel. O těchto podivnostech řekl také pár lidem ve svém okolí, ale protože byl pyšný, jakoukoli pomoc odmítal, stejně jako zkontaktování policie.
Třešničkou na pomyslném dortu bylo, když se rodině ztratil jeden z klíčů od statku. V kombinaci se stopami z lesa, zvuky na půdě či neznámými novinami by člověka hned napadlo, že se v domě usadil nechtěný predátor. Ale Gruberovi měli jinou teorii. Obávali se, že na statku straší. To ostatně tvrdila také jejich bývalá hospodyně, která dala jen několik měsíců před vraždami výpověď. Popsala, že z půdy neustále slyšela zvuky a zažívala znepokojivý pocit, jako by ji někdo pozoroval.
Masakr, na který se jen tak nezapomene
V pátek 31. března 1922 na statek přijela nová služebná Marie Baumgartner. Když spolu s ní Andreas procházel pozemek, nic nenasvědčovalo tomu, že by druhý den mělo dojít k masakru. Když ale 1. dubna malá Cäzilia nepřišla do školy a rodina se nedostavila do kostela, okolí znejistělo. Ani následující dva dny se Cäzilia nezúčastnila výuky a na místní poště se začaly hromadit dopisy pro rodinu Gruberových.
Sousedé se proto rozhodli, že za nimi zajdou. Skupinu vedl sedlák Lorenz Schlittenbauer, který bydlel nedaleko a v minulosti měl vztah s Viktorií Gruber. Když vstoupili do statku, naskytl se jim pohled, na který asi nikdy nezapomněli. Ve stodole ležela čtyři brutálně zbitá těla přikrytá senem a uvnitř domu ležela těla zavražděného dvouletého Josefa a služebné Marie.
Babička Cäzilia měla několika údery rozbitou lebku a nesla známky škrcení, Andreas měl roztrhaný obličej, ze kterého trčely lícní kosti, a Viktorie měla roztříštěnou lebku tupým předmětem. Malá Cäzalia měla roztříštěnou čelist a její obličej i krk pokrývaly řezné rány. Těla těchto čtyř osob byla zaházená senem ve stodole a služebná spolu s malým Josefem byli nalezeni uvnitř statku, přikrytí šaty. Oba byli pravděpodobně umláceni mattokem, předmětem podobným krumpáči, který se používá ke kopání půdy.
Všichni členové rodiny včetně služebné pravděpodobně zemřeli velmi rychle, tedy až na sedmiletou Cäzilii, která podle pitvy žila ještě několik hodin po vraždách. V jejích rukou byly nalezeny chomáče jejích vlastních vlasů, což naznačuje, že si je vytrhala v panice a zemřela šokem.
O zvířata bylo postaráno
Pátrací skupina zjistila, že navzdory děsivým osudům Gruberových zůstala jejich hospodářská zvířata a hlídací pes bez zranění. Ba naopak. O zvířata bylo i v následujících třech dnech od vraždy velmi dobře postaráno, měla co jíst a v jejich korytech nechyběla ani voda. V oněch dnech lidé z okolí také pozorovali, že z komína vychází kouř, což značí, že vrah po masakru na statku žil, pečoval o zvířata a jedl jídlo zavražděných.
Pachatele pravděpodobně viděl také řemeslník Michael Plöckl, který v noci po vraždě procházel kolem Hinterkaifecku a všiml si, že se topí v peci. Osoba, která o oheň pečovala, se však k Michaelovi přiblížila s lucernou, čímž ho oslepila, a řemeslník si šel raději po svém. Všiml si však, že kouř vycházející ze statku odporně zapáchá, avšak co se té noci pálilo v kamnech, nebylo nikdy odhaleno.
Pokud by se dalo věřit bývalé služce Gruberových, která hlásila, že z půdy slyší kroky a má pocit, jako by ji někdo pozoroval, pachatel mohl na statku Hinterkaifeck žít i více než půl roku, než celou rodinu vyvraždil.
Desítky podezřelých, ale po pachateli jako by se slehla zem
Policie se původně domnívala, že za hrůzu nahánějícím činem stojí tulák či jiný člověk se špatnou pověstí. Poté, co ale v domě našla velkou sumu peněz a nic pravděpodobně nebylo ukradeno, od této teorie upustila.
Podezření nakonec padlo na několik mužů spjatých s rodinou. Viktorie byla vdova, její muž padl během první světové války a dodnes se neví, kdo byl otcem malého Josefa. Nejpravděpodobnější teorií je, že Viktorie měla Josefa s Lorenzem Schlittenbauerem, vedoucím pátrací skupiny, který se prý chtěl s Viktorií oženit. Tedy alespoň do té doby, než do vztahu zasáhl děda Andreas a jejich vztah ukončil. Policie se proto na Lorenze zaměřila jako na podezřelého, neboť těla objevil jako první, manipuloval s nimi bez známek odporu a na farmě se pohyboval jako doma. Vyšetřovatelé Lorenze vyslechli, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se opravdu dopustil vraždy.
Další teorie, která se objevila ve veřejném prostoru, naznačovala, že Josef byl ve skutečnosti dítětem Viktorie a jejího vlastního otce Andrease. Andreas měl prý zabít celou rodinu a pak i sebe. O Andreasových sklonech k incestu a týrání se údajně často mluvilo i v sousedním městě, ale podle policie se spíše jednalo o pouhé spekulace, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by na statku došlo k sebevraždě.
Policie během následujících let vyslechla desítky podezřelých. Hledala pachatele, který se vyzná v zemědělských pracích, je šikovný s mattokem a chová zášť vůči jednomu nebo více členům rodiny Gruberových. Pachatele se však nikdy nepodařilo najít a případ nikdy nebyl vyřešen.
Zbourání statku přineslo nové důkazy
Rok po vraždách byl statek Hinterkaifeck zbourán a Gruberovi byli uloženi k poslednímu odpočinku na nedalekém hřbitově. Rozebrání statku mimochodem odhalilo nové důkazy včetně vražedného mattoku ukrytého na půdě a nože na pero v seně ve stodole. Ani tyto předměty však policii nepomohly a vrah nebyl dopaden.
Nedaleko místa, kde statek stával, se dnes nachází pomník, který připomíná tento hrůzný masakr. Případ byl pak za posledních 95 let několikrát znovu otevřen, avšak ani to nikam nevedlo.
Všichni vyšetřovatelé, kteří se na případu podíleli, se však shodují na jedné teorii. Z úcty k pozůstalým rodinným příslušníkům a dalším osobám spjatým se zločinem však tato teorie zůstává utajena. V tuto chvíli se zdá nepravděpodobné, že by se ji veřejnost někdy dozvěděla.
