- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Dagmar přespávala v opuštěném nádražním domě v Nezamyslicích. Když se jednoho dne nedostavila k automatu s kávou na tamním nádraží, její přátelé znejistěli.
Jeden z kamarádů se tedy za Dagmar vypravil. Když přišel k domku, kde se zdržovala, viděl, že žena leží v kaluži krve. Okamžitě zalarmoval policii, která zjistila, že Dagmar byla brutálně zavražděna a znásilněna. Tak začalo komplikované pátrání po pachateli hrůzného činu, který šokoval nejen malé moravské městečko.
S ostatními lidmi bez domova se dělila o peníze
V okrese Prostějov na Olomoucku (hodinu vlakem z Brna) se nachází městys Nezamyslice, kterým 14. listopadu 2007 otřásla brutální vražda. Dagmar, místní žena bez domova, ráda poseděla s kamarády na nádraží – často jim finančně pomáhala, sem tam „upustila“ nějakou tu korunu na alkohol, a její nepřítomnost je proto donutila, aby po kamarádce začali pátrat. Rozhodli se, že se za ní jeden ze skupiny vydá. Netrvalo dlouho a s vyděšeným výrazem přiběhl zpět na nádraží za svými přáteli. Křikem prosil, aby zavolali policii. Dagmar má prý rozbitý obličej, leží v kaluži krve a pravděpodobně je mrtvá.
Zemřela násilnou smrtí
Do půl hodiny na místo přijel kriminalistický výjezd z Olomouce v čele s vyšetřovatelem Janem Pavlem a případ od místní policejní hlídky přebral. Okolí drážního domku bylo okamžitě uzavřeno a začalo vyšetřování. „Byla tam spousta proskleného prostoru, tři stěny byly kompletně prosklené, prosklené byly i vstupní dveře a jejich spodní část byla vybitá. Sklo bylo vybité směrem dovnitř a bylo vidět, že dírou ve spodní části dveří někdo procházel. Tímto způsobem se do něj pravděpodobně dostal i pachatel,“ popsal první dojmy z opuštěného domku operativec Ladislav Rabina.
„Dveře byly zabezpečeny z druhé strany klackem či koštětem, aby nešly otevřít, ale už z dálky bylo vidět, že v pravé zadní části leží torzo těla. Už na místě činu, z toho aranžmá, které tam bylo, bylo naprosto zřejmé, že paní Dagmar zemřela násilnou smrtí. O tom svědčily četné krevní stopy, chomáče vytrhaných vlasů, a na místě byly dokonce i výkaly, což znamená, že násilí směřované k ženě bylo naprosto enormní,“ dodal Rabina.
Dagmar ležela na zádech, byla zaházená hromadou oblečení a měla rozbitou hlavu. Všude v místnosti byla spousta krve. Vyšetřovatele Jana Pavla znepokojilo nejen to, v jakém stavu ženu našel, ale také to, v jak nuzném prostředí žila.
Před smrtí zažila peklo
Dagmar byla doslova ukopána, vrah vedl útok hlavně na její obličej a na hlavu: „Obličej zemřelé je zdeformován oploštěním jeho levé poloviny. Tělní povrch je prakticky v rozsahu s krajinou spánkovou vlevo až po střední čáru obličeje a dále do podbradí a po ušní boltec zbarven temným fialovorůžovým krevním výronem,“ komentovala nález těla přítomná soudní lékařka. Svými slovy potvrdila prvotní domněnku, že Dagmar byla před smrtí vystavena skutečně brutálnímu útoku. Útoku neznámého pachatele, jehož motiv nikdo neznal.
Kriminalisté se totiž domnívali, že vzhledem ke způsobu života, kterým Dagmar žila, sexuální motiv nepřicházel v úvahu. Nedostatečně se starala o svoji hygienu, v domku nebyla toaleta ani tekoucí voda a pro Pavla bylo tehdy nemyslitelné, že by někdo „takovou paní sexuálně zneužil“.
Jakmile však vyšetřovatelé spolu se soudní lékařkou sejmuli z těla ženy navrstvené kopy oblečení, okamžitě jim došlo, že sexuální motiv je reálný. „Mrtvola je ženy, jejíž kostra je středně silná, svalstvo méně vyvinuté, výživa je podprůměrná. Mrtvola leží na zádech a je oděná pouze do vínově červených spodních kalhotek. Na přední ploše hrudníku nejsou patrny známky působení zevního násilí, mimo svislého přerušovaného kruhu,“ pokračovala v popisu soudní lékařka.
Nebohá oběť byla kompletně vysvlečena a na jejím těle zůstaly jen zmíněné vínově červené kalhotky. Ty však byly v divné pozici. Jako by jí byly nepřirozeně navlečeny. A protože kriminalisté věděli, že by Dagmar neměla lupiči co nabídnout, sexuální motiv byl tím jediným důvodem, který se naskýtal ke spáchání tak hrozného činu.
„Vše nasvědčovalo tomu, že došlo k pohlavnímu styku. Sexuálnímu motivu navíc nasvědčovaly i kousance, které měla na prsou. Bylo zřejmé, že máme co dočinění s deviantem. S člověkem, kterého vzrušuje násilí,“ vzpomínal Pavel.
Noční můra všech kriminalistů
Vyšetřování hrůzného činu se rozjelo na plné obrátky. Technici prohledali každý centimetr domku, avšak jediné, co našli, byla matrace, noviny, staré oblečení a otevřený kufr s ženinými osobními věcmi. Zbytek nádražního domku byl prázdný a jeho podlahy pokrývalo velké množství krevních stop, což vyšetřovatelům naznačovalo, že Dagmar byla napadena hned na několika místech.
Rabina spolu s kolegy okamžitě začal vyslýchat možné svědky z okolí nádražního domku. Dagmar všichni znali, byla místní a v opuštěné budově fungovala již delší dobu. A to i přesto, že jí starosta Nezamyslic nabízel pomoc i lepší ubytování. Žena bez domova ale nikomu nevadila, nikomu neškodila, neubližovala, a po nikom dokonce ani nechtěla peníze. Sama si našla brigádu, obsluhovala nápojový automat na nádraží, z čehož jí sem tam kápla nějaká koruna. Všichni ji prostě popisovali jako nekonfliktní a bezproblémovou osobu, které nikdo nechtěl ublížit.
„V prvním kole jsme vyslýchali rodinné příslušníky, její kontakty s ostatními lidmi bez domova, ale brzy se ukázalo, že tudy cesta nevede. Všichni měli alibi, měli s ní dobré vztahy a neměli zájem na tom, aby byla mrtvá. I oni totiž žili z jejích sociální dávek. Brzy nám došlo, že máme co dočinění s člověkem, který nemá s obětí žádný vztah. To je noční můra všech kriminalistů,“ pokračoval vyšetřovatel. Místem navíc projíždělo mnoho lidí, a vrahem tak mohl být kdokoli.
Hledáme sexuálního devianta. Značka: spěchá
Bližší ohledání těla pak ukázalo, že Dagmar útokem utrpěla tříštivé zlomeniny v oblasti hlavy, měla zlomená žebra a byla znásilněna. V jejím těle se našlo sperma útočníka, což kriminalistům velmi pomohlo. Věděli totiž, že už nehledají neznámou osobu ve velkém prostoru, nýbrž konkrétní osobu, jejíž DNA se bude shodovat se spermatem nalezeným na Dagmařině těle.
Kriminalisté začali prověřováním dříve odsouzených sexuálních deviantů, zkontaktovali psychiatrické léčebny a mapovali pohyb v okolí nádraží. Operativci vedli rozhovory s tamními lidmi bez domova, kteří se policii snažili aktivně pomoci. Jenže po vrahovi jako by se slehla zem. Měsíce nepřinesly žádný výsledek a vyšetřovatel Jan Pavel začínal ztrácet naději, že vraha někdy dopadne. Všechny cestičky byly slepé a případ směřoval k odložení.
Nakonec se však kriminalisté rozhodli udělat stěry také u obyvatel Nezamyslic. Nejdříve se zaměřili na sociálně slabší muže v okolí ubytovny a v romské komunitě. Právě tam se pak operativci poprvé dozvěděli, že jsou v městečku přechodně ubytovaní dělníci, kteří pracují na opravě trati. Následně kriminalisté získali zajímavý poznatek. Osoba, s níž spolupracovali, prý zaslechla, jak se dělníci ve výkopech baví o jistém Pohlodkovi, který měl čin spáchat. Policie po něm proto ihned začala pátrat a již brzy měla první stopy.
Pětadvacetiletý sexuální deviant ze Slovenska
Pohlodko do Česka přicestoval ze Slovenska a bydlel v místní ubytovně. Jednoho večera se však pohádal s paní domu a odešel pryč. Pak Nezamyslice opustil. Nyní byl muž ve věznici ve Valticích, kde si odpykával trest za loupež a sexuální obtěžovaní. Pavel s Rabinou okamžitě vytušili, že přesně takové rysy má i pachatel, který zavraždil Dagmar.
Za Pohlodkem se proto vypravili do věznice a chtěli získat jeho DNA. Tehdy 25letý muž se nebránil, DNA vyšetřovatelům poskytl, ale obvinění z vraždy ženy bez domova odmítal. Jenže výsledky z laboratoře ukázaly opak. Zhruba po 10 minutách výslechu se pak deviant k vraždě přiznal. „Skoro jako by čekal, kdy přijdeme a obviníme ho. Svým způsobem se mu ulevilo,“ popsal kriminalista.
Popis vraždy jej dostával do transu. Užíval si to
Muže pak policisté vzali zpět do Nezamyslic, kde od něj chtěli přesný popis toho, co se onoho osudného večera odehrálo. Pohlodko si komunikaci s policií vyloženě užíval. Popsal, že si po hádce s paní domu dal několik piv a v ráži pak dostal „chuť na nějakou ženskou“. Bylo mu jedno, jakou, a bohužel si vzpomněl na Dagmar. Na starou paní, která se nebude bránit.
„To je ten domek, do kterého jsem šel,“ popsal Pohlodko. „Rozbil jsem okno, paní se probrala a zavolala na mě, kdo jsem. Když stála u mě, ohnula se a já jsem ji praštil. Spadla. Bil jsem ji pěstmi a kopanci, i když se snažila bránit. Nakonec jen bezmocně ležela, všude byla krev. Dýchala nosem, kopl jsem ji do úst. Pak jsem si na ni lehl, svlékl jsem ji, svlékl jsem se i já a lehl jsem si na ni. Dal jsem ho do ní, pak jsem se vystříkal. Dívala se na mě, tekla z ní krev. Pohodil jsem na ni oblečení a odešel jsem,“ popsal Pohlodko. Během detailního rozboru vraždy se dostával do transu, do vzrušení, byl zaujat. Dělalo mu to dobře.
Znalci později u soudu uvedli, že bezmocná Dagmar umírala na mnohá zranění čtyři hodiny, její smrt nakonec způsobilo vdechnutí krve do plic.
Za brutální vraždu byl odsouzen k 17 letům za mřížemi
Za brutální vraždu a znásilnění 60leté ženy byl Peter Pohlodko odsouzen k 17 letům za mřížemi. Soud také rozhodl, že se musí léčit, neboť trpí sexuální poruchou.
„Na návrh státního zástupce jsme překvalifikovali trestný čin z vraždy prosté na vraždu spáchanou zvlášť surovým způsobem a v rámci přísnější sazby jsme obžalovanému nově uložili výjimečný trest sedmnácti let vězení,“ řekl mluvčí vrchního soudu Petr Angyalossy. „Na základě dodatečných výslechů znalců z odvětví psychiatrie a sexuologie jsme zpřísnili i v části týkající se ochranné léčby, neboť ta by nevedla k dostatečné ochraně společnosti,“ dodal. Pohlodko by měl být po odpykání trestu, který se kvapem blíží, doživotně vyhoštěn z ČR.
