Problematiku nočních můr jsme probrali s psycholožkou a výzkumnicí Lucií Klůzovou Kráčmarovou.
Vzbudíš se uprostřed noci, po těle ti stéká pot a srdce buší tak, jako by mělo vyskočit z hrudi? Vidíš před sebou děsivé obrazy, které tě vzbudily a stále vypadají jako živé? Bojíš se kvůli nim znovu usnout?
Noční můry mohou během života potrápit každého. U někoho se ovšem vyskytují mnohem častěji a mohou přispět k řadě negativních důsledků. Podle odbornice ale mohou noční můry mnohdy plnit i pozitivní funkci.
Noční můra, nebo zlý sen?
O noční můry se lidstvo zajímalo už odnepaměti. První zmínky o nich obsahuje už bible. Pro většinu kultur byly sny jako takové určitým poselstvím do budoucnosti, z toho důvodu byly také různě vykládány – někým, kdo k tomu byl povolán, nebo ve formě takzvaných snářů. Z medicínského hlediska se nočními můrami poprvé věnoval John Bond ve svém eseji z roku 1753. Jeho teorie říká, že noční můry způsobují neznámí duchové nebo přízraky, které během spánku leží člověku na hrudníku a komplikují mu dýchání, což vede k pocitu dušení, drcení, nebo dokonce sexuálního násilí.
Teorie nočních můr se od té doby samozřejmě posunula, stejně jako se zvýšilo množství definic a charakteristik tohoto fenoménu. Co tedy vlastně noční můry jsou?
„Noční můry jsou sny, které charakterizují velmi silné negativní emoce, jako jsou strach, hrůza, bezmoc, úzkost, ale taky třeba odpor a zhnusení, a typicky vedou k tomu, že se z nich snící probudí. Probuzení z noční můry bývá navíc nepříjemné – člověk může být zpocený, zrychleně dýchat a tak podobně. Někteří lidé s nočními můrami přitom popisují, že ještě nějakou dobu po probuzení nemohou usnout, bojí se, že se jim to bude opakovat, ve stínech v pokoji vidí třeba postavy ze snu,“ vysvětluje pro Refresher Lucie Klůzová Kráčmarová, psycholožka, která se mimo jiné zabývá výzkumem nočních můr v Institutu sociálního zdraví Univerzity Palackého v Olomouci.
Mezi běžná témata nočních můr patří většinou násilí a agresivita, smrt, fyzické ohrožení, zrada, nehody nebo pronásledování. Výjimečná není ani tematika pádu, uvěznění, neschopnost pohybu, různé katastrofy či apokalyptické události.
Jak rozlišit noční můru a zlý sen? Podle některých odborných koncepcí se za zlý sen považuje méně intenzivní snový zážitek, než je noční můra, který navíc nevede k probuzení. Lucie Klůzová Kráčmarová ale na základě rozhovorů s lidmi, kteří se s nočními můrami potýkají dlouhodobě, zpochybňuje probuzení ze snu jako rozlišovací kritérium.
„Někteří lidé popisovali, že si určitým způsobem zvykli na intenzitu svých nočních můr a to, co by je dřív probudilo, už je dnes nevzbudí. Někdy se jim probudit nedaří, ač by vysloveně chtěli. Z praktického hlediska je tedy zásadní, jak se jedinec cítí po probuzení a během dne po prožitku takového snu, než to, jestli jde o noční můru nebo zlý sen z hlediska intenzity snu,“ říká psycholožka.
Noční můry jako důsledek stresu, traumatu nebo deliria tremens
Jsou určité predispozice pro noční můry? Podle Klůzové Kráčmarové souvisejí s nočními můrami osobnostní charakteristiky, jako je vyšší neuroticismus nebo propustnost hranic, které by určitou měrou mohly vytvářet půdu pro vznik častějších nočních můr. „Lidé, kteří mají tenké hranice, mají tendenci nechat k sobě prostupovat emoce, zážitky, jsou kreativní a mají dobrou představivost. Právě tyto vlastnosti ale mohou také usnadnit vznik nočních můr – jejich prožitky mohou být intenzivnější a snáz se tak mohou přenést do snu, kde jsou zpracovány i v podobě snů či nočních můr,“ vysvětluje.
U některých lidí navazují na prožitý traumatický zážitek, který se jim ještě nepodařilo zpracovat.
Čas od času se může noční můra vyskytnout u každého, často už v dětství. Jejich výskyt nemusí být vždycky spojen s jiným psychopatologickým jevem, mnohdy za nimi mohou stát i triviálnější důvody jako fyzicky nepříjemná poloha spánku, horečka nebo jídlo před spaním.
„Nejen v kvantitativních studiích, ale i v hloubkových rozhovorech uvádějí lidé s nočními můrami zhoršení frekvence nebo intenzity nočních můr v souvislosti se stresem. Může to být stres ze školy nebo práce nebo v některých životních situacích, jako je rozvod rodičů nebo rozchod s partnerem,“ říká Klůzová Kráčmarová. Přestože některé z těchto stresorů podle ní nelze ovlivnit, jde určitě větší stresové zátěži předcházet tím, že zvolníme tempo, nezapomínáme na sebe a svoje potřeby a nepřehlížíme svoje emoce během dne – mají pak totiž tendenci odžívat se ve snu.
Noční můry se stávají závažnějšími ve chvíli, kdy přetrvávají do dospělosti a jsou časté, intenzivní a ovlivňují denní fungování. Právě v dospělosti jsou noční můry častěji spojeny s jinými psychickými poruchami. „U některých lidí navazují na prožitý traumatický zážitek, který se jim ještě nepodařilo zpracovat. V takových snech se většinou opakuje jejich trauma, někdy v pozměněné podobě, tedy replikují prožitou traumatickou zkušenost,“ uvádí Klůzová Kráčmarová.
Někteří odborníci v minulosti srovnávali noční můry u osob s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) s nočními můrami osob bez ní. Zjistili, že u jedinců s PTSD se noční můry objevovaly častěji a častěji opakovaly reálnou událost. Například studie japonských válečných zajatců z druhé světové války z roku 1987 ukázala, že nočními můrami trpělo 97 procent přeživších z válečných zajateckých táborů. Noční můry se ale neobjevují jen u lidí s PTSD, ale i u lidí s depresí, bipolární poruchou nebo poruchou osobnosti.
Noční můry mohou také navazovat na užívání některých léků, například některých antidepresiv, antihistaminik, betablokátorů nebo stimulantů. Někdy se naopak mohou vyskytnout po vysazení určitých medikamentů (například barbiturátů tlumících nervovou soustavu), rekreačních drog či alkoholu. Užívání těchto látek mění spánkové cykly i délku a kvalitu jednotlivých spánkových fází. Pokud některou z těchto látek člověk vysadí, přechody mezi jednotlivými fázemi spánku se stanou nepravidelnými, což může vyvolat rušivý spánek, a tím i zvýšit riziko vzniku nočních můr.
U alkoholu je jedním z nejzávažnějších abstinenčních příznaků takzvané delirium tremens, pro jehož průběh je typická porucha vědomí. Právě noční můry jsou jedním z hlavních příznaků deliria. Mohou navíc po probuzení přecházet v halucinace, nejčastěji zrakové.