V pondělí nestíhám. Chce se říct klasicky, jenže já jsem v pondělí obvykle v pozoru. Dělám nějaké fotky toho, co jsem nakoupil, sumíruju si myšlenky a jím snídani se svačinou dohromady. Musím říct, že mi to docela vyhovuje, až na ty vločky. Ty jsou opravdu bez chuti. Řecký jogurt s banánem chutnají stejně, jak vypadají, čili vrcholem je toast s marmeládou, který se, jak později zjistím, stane takovou snídaňovou klasikou.
Chápu, že jestli budu chtít stíhat jíst pět chodů denně, ač v malém množství, budu muset vstávat dřív. Jsem nasycen i v čase oběda, holt kvalitní snídaně a kvalitní suroviny dělají své. Když se k tomu ještě přidává větší množství práce, musím oběd odložit. Kolem půl páté se však hlad hlásí o své místo, a tak si dávám čerstvé jablko. Nestíhám totiž udělat dušené s tvarohem a medem, jak je uvedeno v jídelníčku.
K večeři skládám první zvláštní kombinaci – telecí maso s těstovinami, špenátem a brokolicí. Ta přichází zase pozdě, jelikož pracovně sleduji hokej, který se prodlužuje. Prohráváme.
Maso bych měl správně podle jídelníčku upravit na grilu, ale já se rozhoduji pro účinnější prostředek. O Vánocích jsme zprovoznili horkovzdušnou fritézu, která je gastrikův sen. Zvládá smažit bez tuku, upravuje jídlo zdravě a chutně a je rychlá. Vkládám do ní steak, vařím těstoviny a zeleninu dělám na páře. Přidávám jen trochu soli a pepře.
Nečekal jsem, že jídlo bude tak dobré, jen jej bylo třeba ještě trochu dosolit. Uvědomuji si také skutečnost, že abych nejedl každý den to samé, budu muset přijít s různými variantami úpravy.
