„Byla to mladá, nesmírně chudá žena z malého města, která byla odvezena do Londýna a po celou dobu ji doprovázeli a hlídali titulovaní aristokratičtí muži,“ popsala historička.
„Ten příběh je absurdní a my víme, že je absurdní. Ale když se nad tím zamyslíte, je to také docela strašidelný příběh,“ uvedla Harvey. Při vyprávění o životě Mary Toft došla Harvey k názoru, že historici vynechali mnoho klíčových aspektů. Nikoho například nezajímalo, jak se Mary cítila, proč se tak cítila – a jak moc se zřejmě trápila. Spíše než mistryní v manipulaci tak Mary byla k činu zřejmě někým navedena a zneužita.
Historička je proto přesvědčena, že Mary „hrála hlavní roli v představení, které připravili jiní“. Jako nejpravděpodobnější se jeví tvrzení, že Maryini příbuzní se snažili – v době obludárií a výstav „zrůd“ – zbohatnout prostřednictvím vykonstruovaného příběhu ženy, která rodí příšery. Měli například zabít zmíněnou kočku, vyndat část jejích vnitřností a vložit do ní mrtvého úhoře. A tuto kombinaci následně násilně nacpat do Maryiny vagíny.
Mary se totiž podle Harvey nebála odhalení nebo zostuzení. „Opakující se detaily v jejím vyprávění naznačují, že se bála svých příbuzných a sousedů, ke kterým se hodlala vrátit,“ uvádí historička.
„Historici považují Mary Toft za osobu odpovědnou za podvod, ale nemohla ho provést sama a je nepravděpodobné, že by ho provedla dobrovolně. Ať už jsou zpovědi pravdivým popisem událostí z podzimu roku 1726, nebo ne, Mary prožívala události jako oběť příbuzných a sousedek, které uplatňovaly svou moc nad jejím tělem,“ uzavírá Harvey.
