Co si proto vzít z novinky, na kterou všichni tak dlouho čekali? Ztratili Lil Uzi Vert svůj post, nebo stojí na svých nohách? Jistě nemůžeme mluvit o flopu. Lil Uzi, nehledě na to, kolik nepříjemných situací jsme na desce vyjmenovali, stále mají svůj drive, stále dokáží bavit svou flow, jsou dynamičtí a přizpůsobiví a během poslechu jsme narazili i na spoustu kladných momentů.
Problémem je ale jistá nevyrovnanost. Polovina alba je vlastně bez textu, přestože se v něm mluví. Signifikantní částí z něj je sexistický maglajz spojený s totálním flexem. Sonický chaos, který zde vznikl, není možné doposlouchat do konce na jeden zátah. A pokud zde byla snaha o naraci desky, ztratila se někde na půl cesty. Nevylepšily to ani bonusové tracky Zoom, Of Course či Shardai, na něž fanoušci taktéž dlouho čekali.
Na druhou stranu, Lil Uzi, jak sami zmiňují v jednom z textů, mohou „sr*t na všechny“ a dělat si, co chtějí. Element jedinečnosti je přece jenom to, co je proslavilo, a jestli je jejich umělecký způsob vyjadřování přijatelný pro fanoušky i v chaotické formě, budiž. Plusové body bychom rádi dali i za hosty, i když to ne všude úplně vyšlo. Velkou otázkou je Playboy Carti, který by jistojistě přinesl desce další hit.
Kolem a kolem jsme se nenudili, rádi bychom si ale poslechli něco polovičního. A to jak stopáží, tak chaosem, ne však kvalitou. Tam bychom přidali. Hodnotíme 6/10.
