Posluchačům široké škály žánrů jistě neuniklo, že deska Koukej se mnou od Annet X a Nobodyho je venku. Mezi nimi byl i redaktor Vojta, který má zase názor.
Tato deska je super hot. Příběh lásky, kterou spojila hudba, respektive v tomto případě společná hudba rozhořela lásku, je jako z filmu. Proto jsme rádi, že se tak stalo i v našem malém českém rybníčku pop music, jehož hlavním přítokem je zejména rap, ale i další žánry.
Zajímavý je však fakt, že i když je v českém rapu podobných desek jako šafránu, na konci roku se objevily vlastně dvě: na Lenny s Marpem navázali právě Annet X s Nobodym s Koukej se mnou. A vzhledem k tomu, že druhá dvojice je rapově prakticky čistokrevná, jsem se rozhodl, že ji upřednostním a udělám malou recenzi.
Tak se mi to líbí
Od první melodie pochopíš, že máš co do činění s projektem, který je „něco jiného“, než na co jsme u nás zvyklí. Takže ano, rok 23 si může zapsat další povedenou desku. Pro NobodyListena je to letos už třetí (kromě *PATTERN* s Nik Tendem, kterou jsme recenzovali, ještě projekt s Václavem Roučkem), pro Annet X teprve druhá v kariéře.
A právě zejména u Annet je vidět, jak univerzální zpěvačkou a rapperkou je. Když srovnáme debut Až budu velká, chci být Aneta Charitonova s novinkou Koukej se mnou, je zde slyšet jakési koketování s novou vlnou, ale velká část je velmi sofistikované, upravené a oduševnělé alternativní R&B, u něhož jsem chytal vibes jako při poslechu kapely The Internet bývalé DJky Odd Future Syd.
V novince upouštíme od jakési zajeté linie uspokojování standardní hudební společnosti. Budeme trochu cheeky a trochu experimentovat. Výsledkem je takový rap-pop s nádechem housu, UK garage, R&B, trapu a dalších žánrů. Aby se ale českému rapovému posluchači nestýskalo, v textu se objevují (na mě trochu zbytečná) klasická rapová klišé, i když zabalená do vkusného šasi.
Tentokrát do něj ale úplně nepřispěli hosté. Nik Tendo, Viktor Sheen, Saul, Taomi i dné jsou profíky v oboru. K našemu malému překvapení a větší spokojenosti se nakonec ukázalo, se vším respektem k hostům, že by nakonec ani možná nebyli potřeba. Album je samo o sobě komplexní, foremné, a dokonce i konceptuální.
Všímavý posluchač registruje, že veškerá témata, ať už vyjadřují kladný, nebo negativní názor, vychází z fráze „tak se mi to líbí“. Není se čemu divit, vždy je lepší/jednodušší/snesitelnější, když je člověk na vše ve dvou. A to jak u reakce na život, tak prožívání dobrého i špatného, emocí, intimity, dotyků. Prostě láska. Nobody se musel u nahrávání culit.
Hudba zítřka
Ještě jsem ale nestihl hovořit o druhé produkční polovině. Jakub Strach alias NobodyListen se zase vytáhl, což je upřímně výkon. Samozřejmě že mu situaci ulehčil hlas české Rihanny, na druhou stranu být originální na velkém projektu je samo o sobě těžké. Zkus to zopakovat třikrát za sebou v jednom roce.
Shrnul jsem to jako výše zmíněnou směsici žánrů v synthovém obalu propleteném zajímavým samplováním a živými nástroji. Variace melodií jsou příjemné pro ucho, ale i postprodukční část je povedená. Kromě hezkých automatizací a svědomitého důrazu na vrstvení stop jsou poskytnuty i malé třešničky na dortu v podobě náhledu do behind the scenes veškerého nahrávání v nevystřihnutých kouscích a capella, což mě bavilo.
Abych ale nezapomněl i nějakou kritiku. Desku jsem poslouchal na studiových monitorech i ve sluchátkách a zdálo se mi, že hlas Annet X zněl v nižších polohách utlumeně (nejsem si jistý, jestli je to správné vyjádření anglického muffled). Taktéž autotune byl pro ni v některých místech, zvlášť v momentě, kdy disponuje takovým hlasem, zbytečný.
Zdá se mi, že si každý v Koukej se mnou něco najde. Je to 41 minut dlouhý projekt se 14 tracky, obsahuje dlouhé stopy i krátkometrážní soundcloud výstupy, člověk se nenudí. Díky za něj. Doufám, že je to předznamenání nějaké nové rapové/popové éry.
