Narození tří chlapců a tří dívek 11. ledna 1974 v Kapském Městě v Jihoafrické republice vzbudilo celosvětovou pozornost.
Sourozenci Rosenkowitzovi jsou považováni za první živá a zdravá šesterčata, která se kdy narodila. Jejich rodiče Susan Wilson a Colin Rosenkowitz v tu dobu měli už dvě děti a chtěli další, bohužel se jim to čtyři roky nedařilo. Proto Susan podstoupila hormonální léčbu, díky které pak porodila šest dětí.
„Když jsme se tu zprávu dozvěděli, moje žena omdlela a mně se udělalo špatně od žaludku,“ řekl otec dětí Colin pro Sunday Times v roce 2004. „Když jsme to řekli naší hospodyni, utekla,“ doplnil.
Padesát let starý případ pro TASR připomněl lékař Josef Záhumenský. „Porod byl proveden císařským řezem ve 36. týdnu těhotenství. Narodily se plody o hmotnosti 1260–2080 gramů. Stav matky při operaci byl nekomplikovaný, děti bezprostředně po porodu plakaly, ale později potřebovaly intenzivní péči,“ řekl.
Záhumenský uvedl, že pět dětí s vyšší hmotností bylo po sedmi dnech už na běžném oddělení a krmeno lahví. Nejmenší dítě zůstalo v inkubátoru tři týdny, poté ho v dobrém stavu propustili. Bohužel rodinná idylka se nekonala, Susan a Colin se rozvedli, když bylo šesterčatům 15 let. Po rozvodu dostal do péče všech osm dětí otec Colin. Dnes jsou šesterčata rozuteklá po světě, přestěhovala se do Irska, Spojeného království nebo USA.
Podle Záhumenského není případ z Jihoafrické republiky výjimečný tím, že k oplodnění došlo u šesti vajíček najednou. „Žena byla léčena pro vynechání menses léky vyvolávajícími ovulaci v poměrně vysokých dávkách. Tyto léky výrazně zvyšují riziko tzv. polyovulace, tedy způsobení dozrání několika vajíček najednou,“ popsal. Vzácné je podle něj to, že plody přežily do 36. týdne a po narození se dobře adaptovaly.
Záhumenský však zdůraznil, že lidská děloha je jednoznačně přizpůsobena pouze na jednoplodové těhotenství. Už dvojčata přinášejí výrazně vyšší riziko různých závažných komplikací. Čím je plodů v děloze více, tím stoupá i riziko celoživotních následků pro plody, například riziko dětské mozkové obrny.
I proto podle něj v současnosti platí, že při léčbě neplodnosti se považuje víceplodové těhotenství spíše za neúspěch než úspěch léčby. Proto se například už nedoporučuje při umělém oplodnění vkládat do dělohy více než jeden zárodek. Z tohoto případu se lze podle Záhumenského poučit především v tom, že léčba poruchy ovulace by se měla řídit jistými pravidly tak, aby se zabránilo podobným případům.
U nás si můžete pamatovat případ z roku 2013, kdy se narodila jediná česká paterčata. Čtyři kluci a jedna holka přišli na svět císařským řezem v podolské nemocnici v Praze. Tento případ je výjimečný zejména tím, že vznikl přirozenou cestou, a ne při umělém oplodnění.
„V České republice se mohou paterčata objevit jednou za 480 let,“ vysvětlila tehdejší primářka porodnického oddělení Alena Měchurová.
