Děsivý dům Winchesterových: Stavěl se 38 let, je plný duchů lidí zastřelených legendárními puškami

Malá Annie trpěla velmi vzácným onemocněním přezdívaným „marasmus“. Jedná se o těžkou formu podvýživy, která může ve vzácných případech způsobit zástavu srdce. Přestože dnes již víme, jak toto onemocnění léčit, je stále obzvláště nebezpečné pro děti. Může ovlivnit opožděný fyzický a psychický vývoj dítěte, což může mít trvalé následky.

Přestože měla rodina dostatek peněz na to, aby mohla najmout ty nejlepší lékaře, žádný z nich nedokázal jejich podvyživené dceři pomoci. Holčička nakonec žila jen 40 dní.

Podle některých historiků se Sarah ze ztráty dcery nikdy plně nevzpamatovala. Byla také nešťastná z původu bohatství rodiny, do které se provdala. V jejích očích společnost Winchester Repeating Arms Company profitovala ze smrti, se kterou se nedokázala smířit.

Přesto nikdy nepožádala o rozvod, naopak stála věrně při svém manželovi Williamovi, který rovněž pracoval v rodinném podniku. Když jeho otec v roce 1880 zemřel, převzal veškerou odpovědnost za společnost on. V ředitelském křesle však nezůstal dlouho. O rok později onemocněl.

Sarah dostala další těžkou ránu od života. V březnu 1881 její manžel totiž podlehl tuberkulóze a ona zůstala na vedení rodinného podniku sama. Spolu s obrovským dědictvím ve výši 20 milionů dolarů a polovičním podílem ve firmě na ni padla obrovská odpovědnost za rozhodnutí, jak s penězi naložit.

Přestože k tomu měla příležitost, nikdy nenastoupila na žádnou vedoucí pozici. Řízení společnosti přenechala kompetentním lidem a zajímala se především o to, jak co nejlépe využít zisky z podnikání. Právě v tomto bodě se fakta a legendy o Sarah Winchester začínají rozcházet.

Sídlo, ve kterém údajně straší dodnes

Podle legend vedly Sarah výčitky svědomí k muži, který o sobě tvrdil, že je duchovní médium. Toto médium mělo vdově během seance prozradit, že za neštěstí její rodiny mohou rozhněvaní duchové lidí zabitých puškami Winchester.

„Spiritista Sarah sdělil, že duchové na ni uvalili kletbu, a pokud chce žít – musí se přestěhovat na západ a neustále, ve dne v noci, rozšiřovat dům, aby tuto entitu usmířila,“ uvádí úřad amerického Národního parku.

Sarah údajně uposlechla rady média a přestěhovala se do Kalifornie. V roce 1884 si koupila rozlehlou farmu na předměstí Santa Clary. Najala si stavitele, kteří dnem i nocí pracovali na tom, aby dům bez jakýchkoli architektonických plánů dostavěli a rozšířili o další místnosti. Řídili se pouze jejími pokyny.

Muži údajně pracovali bez přestávky čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu. Zchátralý statek se postupně proměnil v honosné sedmipatrové sídlo se 167 pokoji, 47 krby, dvěma sklepy a třemi výtahy. Dům měl však jeden velký problém. Protože byl postaven bez architektonických plánů, mnoho místností bylo nepoužitelných.

Dělníci nové místnosti pouze „přilepili“ k vnějším stěnám sídla, takže dům měl okna, která překrývala jiné části stavby. Byly zde také desítky točitých schodišť, která ve skutečnosti nikam nevedla, píše Ati.

Sarah údajně trvala na tom, aby byl dům postaven výhradně ze sekvojového dřeva. Na druhou stranu se jí nelíbila původní barva dřevěných stěn, takže je nechala přemalovat mořidly nebo nástěnnými malbami.

Sarah na domě očividně nešetřila. Ze stropů visely zlaté a stříbrné lustry, v celém sídle byly ručně položené parkety a stěny zdobily drahé umělecké předměty. Ve všech místnostech bylo plynové osvětlení, v koupelnách teplá voda a v zimě byl celý dům vytápěn horkovzdušným topením.

Mezi místními obyvateli se už tehdy šuškalo, že Sarah nechala dům záměrně postavit jako labyrint, aby se v něm mohla schovávat před rozzlobenými duchy. Někteří dokonce popisovali, že sídlo pravidelně navštěvovali spiritisté a média z celé Ameriky.

Z dochovaných informací a dokumentů se však nepotvrdilo, že by Sarah Winchester s těmito lidmi někdy udržovala kontakt. Naopak historické záznamy nastiňují mnohem racionálnější důvody neustálého a zdánlivě nelogického rozšiřování domu než rodinné prokletí.

Paranormální atrakce

V roce 1904 postihlo město Santa Clara zemětřesení, které zničilo tři nejvyšší patra domu. Ani po této události Sarah nepřestala dům zvětšovat a vylepšovat. Neustálé renovace a stavby skončily až po její smrti.

Když v září 1922 zemřela, odkázala rodinný majetek své neteři Marion, která pro ni dlouhá léta pracovala jako osobní sekretářka. Z neznámého důvodu však ze svého dědictví vyloučila sídlo Santa Clara.

Realitní makléři považovali dům za bezcenný kvůli jeho chaotické stavbě a škodám způsobeným během zemětřesení. Marion nakonec ze sídla odvezla veškerý nábytek a prodala ho v dražbě. Nový majitel koupil dům za pouhých 135 tisíc dolarů. Pouhých pět měsíců po smrti Sarah se sídlo Winchester otevřelo veřejnosti.

Investor se snažil vytěžit maximum z duchařských legend, které dům obklopují. Totéž se se sídlem děje i dnes.

Památka je známá jako Winchester Mystery House a funguje jako paranormální muzeum. Nabízí návštěvníkům standardní denní prohlídky i speciální strašidelné prohlídky, při nichž se v noci jen za svitu baterky prochází temnými chodbami sídla.

Ačkoli několik lidí tvrdilo, že v domě cítili přítomnost duchů, podle všeho jsou legendy o sídle přikrášlené. Podle historiků bylo rozšiřování budovy jakýmsi koníčkem Sarah Winchester. Neustálým budováním se podle Forbesu také pravděpodobně snažila zajistit práci pro chudé dělníky v těžkých ekonomických časech.

Sarah byla po celý život filantropkou. Pomáhala, kde mohla, a dokonce financovala výstavbu nemocnice v New Havenu, která se specializovala na výzkum tuberkulózy.

„Měla sociální cítění a snažila se lidem vrátit to, co vydělala na zbraních. Samotné zmíněné sídlo bylo jejím největším sociálním dílem,“ uvedl pro Los Angeles Times americký historik Janan Boehme.

Přestože pravda o strašidelném domě je mnohem prozaičtější, než se na první pohled zdá, bude navždy symbolizovat odkaz Sarah Winchester i tragickou historii její rodiny.