Když byla Vanda teenagerka, prožívala jednu ze svých prvních lásek a taky trpěla zdravotními problémy. Lékaři opomněli vedlejší účinek jejích léků, které vyrušily účinek antikoncepce, a tak tehdy studentka střední školy otěhotněla.
S tehdejším partnerem se rozhodli, že do rodičovství půjdou. A to i přesto, že se původně Vanda maminkou stát vůbec nechtěla. „Rozhodla jsem se před tím neutéct, naopak jsem chtěla náš rodinný vzorec přerušit a ukázat, že můžu být lepší člověk,“ vysvětluje v rozhovoru pro Refresher.
O své mateřské cestě se rozhodla natáčet na TikTok, kde si rychle získala tisíce sledujících. Ukazuje, že se díky mateřství našla a bourá stereotypy. Jak sama vysvětluje – mnoho lidí má tendenci soudit, Vanda se totiž navíc s tatínkem svého synka rozešla.
- Co lékaři u Vandy při nasazení léčby zanedbali a jak to vedlo až k těhotenství
- Proč si myslí, že společnost přistupuje jinak k mladým tatínkům než k maminkám
- Co se stalo s otcem jejího syna
- Jak mladá rodina přemýšlela nad financemi a Vandiným vzděláním
Svoje videa často začínáš slovy „den dvacetileté maminky“. Na úvod se nabízí zeptat, plánovala jsi být mámou ve dvaceti?
Neplánovala jsem to a vlastně jsem nechtěla mít děti vůbec. Nevyrůstala jsem v úplně dobrém rodinném vzorci, nebyla jsem přesvědčená, že bych svým dětem předala něco dobrého. Moje maminka byla sice skvělá, ale o tátovi, i přestože ho miluju nade všechno, nemůžu říct, že by byl skvělý rodič. Bála jsem se, abych nebyla jako on.
Vím, že k tvému otěhotnění vedla lékařská chyba spojená s antibiotiky. Co se přesně stalo?
Začátkem roku 2023 se u mě po dlouhých problémech se zažíváním zjistil zánět střev. Já už od patnácti let brala hormonální antikoncepci, ne kvůli ochraně, ale na srovnání cyklu a kvůli bolestivé menstruaci. Věřila jsem svému gynekologovi, že mi pomůže.
V nemocnici jsem na antikoncepci upozorňovala, vždy si všechno poznamenali. Dostala jsem antibiotika s vysvětlením, že si mám dávat pozor jen po dobu jejich užívání a že funkci antikoncepce nijak trvale nepoškodí. Jenže mi z nich bylo strašně špatně. Na kontrole u mého gynekologa mi pak řekli, že mi v nemocnici předepsali špatná antibiotika, která se k antikoncepci vůbec nesmí dávat.
Co se dělo dál?
Dostala jsem kvůli tomu zánět podobný zánětu dělohy a musela brát další antibiotika. Gynekolog mi řekl, ať si při styku pro jistotu dávám pozor ještě měsíc nebo dva, a pak už účinek antikoncepce bude zase téměř stoprocentní. Dávala jsem si pozor víc než čtvrt roku a dokonce jsme dlouho praktikovali přerušovanou soulož. Přesto jsem za pár měsíců začala krvácet mimo cyklus. Šla jsem k doktorovi a on mi po ultrazvuku řekl, že jsem těhotná. Byl to obrovský šok, bylo mi čerstvě osmnáct. Zjistilo se, že ta první špatná antibiotika vyrušila ochrannou funkci mé slabší antikoncepce už úplně nastálo. Tělo dál udržovalo 28denní cyklus, ale antikoncepční účinek už nefungoval.
Přitom jsi jen věřila lékařům.Taky to i dneska na sítích schytávám. Všichni mi píšou, že lékařům se nedá věřit a že přece žádná antibiotika nejsou kompatibilní s antikoncepcí. Jenže mně bylo osmnáct! Na střední škole nám v rámci sexuální výchovy ukázali akorát to, jak nasadit kondom. Kompatibilitu léků s antikoncepcí mě nikdo neučil. Prostě jsem věřila doktorům.
Navíc mám všechno, tedy jak jsem všem lékařům o své medikaci říkala, podložené v lékařských zprávách a u všeho tehdy byla moje maminka jako můj zákonný zástupce, protože mi bylo sedmnáct. Kdybych lhala, mamka by se proti tomu velmi silně ohradila, všechno četla a slyšela. Původně jsem ten příběh sdílet nechtěla, ale řekla jsem si, že i kdyby to mělo pomoct jediné holce ve stejné situaci, tak to za to stojí.
„Rodiče nám finančně pomohli, ale nechtěli jsme to po nich“
Pojďme zpět k mateřství. V úvodu jsi zmínila, že jsi děti vlastně vůbec nechtěla. Co se zlomilo, že ses nakonec rozhodla do toho jít?
Gynekolog mi dal do ruky ultrazvuk a přestože jsem ho nechtěla ani vidět, řekl mi, ať si rozhodnutí promyslím. V hlavě mi hned naskočila myšlenka na ženy, které děti mít nemůžou a přitom by byly skvělé mámy. A já, tehdy mladé, nezodpovědné tele, jsem najednou tu možnost dostala. Rozhodla jsem se před tím neutéct, naopak jsem chtěla náš rodinný vzorec přerušit a ukázat, že můžu být lepší člověk. Dávali jsme si pak s tatínkem malého pro a proti, samozřejmě jsme hodně řešili finance a moji školu.
Jak jste to tehdy zvládali finačně? Rozhodování a začátky musely být náročné, z dat víme, že mladí lidé odkládají rodičovství nejčastěji právě kvůli penězům.
Byli jsme odhodlaní vše zvládnout z partnerova příjmu, uskromnit se a pořídit věci z bazaru. Já chtěla dál studovat. Nakonec se za nás postavily obě rodiny. Nechtěli jsme po nich pomoc, bylo to naše rozhodnutí a oni určitě nejsou a nebyli povinni se starat, ale přesto nám pomohli, za což jsme hrozně vděční. Já pobírala rodičák a moji rodiče mi navíc řekli, že mi budou platit výživné, dokud nedokončím školu, i když už by nemuseli.
A co škola? Povedlo se ti ji dodělat?
Udělala jsem skoro celou maturitu, přestože si to škola tehdy nepřála. Chybí mi jen didaktický test z němčiny, který budu dodělávat letos v květnu. Před tím původním testem jsme se totiž s malého tatínkem rozešli, stalo se to asi dvě hodiny před zkouškou! Takže jsem v hlavě měla úplně jiné myšlenky a ten test jsem zkrátka nedala. Pak se mi po porodu objevily ještě zdravotní komplikace, tak jsem si řekla, že psychické zdraví a čas se synem jsou důležitější, a tuhle poslední část maturity jsem odložila.
Sama ve videích zmiňuješ, že ses díky synovi našla. V čem vidíš největší výhodu toho, být mladou maminkou?
Mám na dítě obrovskou spoustu energie. Když se srovnám s některými maminkami přes třicet, tak ty už zkrátka takovou energii nemají, občas bývají vyhořelé nebo občas u určitých situací víc křičí. Potvrdil mi to i můj táta, když mě porovnával s mou o deset let starší polorodou sestrou, která má děti věkově podobně staré.
Navíc jsem poznala nekonečnou lásku. Byla jsem předtím v životě trochu ztracená, zjistila jsem, že mě můj obor nenaplňuje, ale díky synovi jsem zase našla samu sebe. Jedinou nevýhodou byl ze začátku spánek, ale to se už srovnalo. A pak taky odsuzování okolí.
K nenávisti a odsuzování na sítích se ještě dostaneme, ale setkávala ses s ním i ve skutečném životě, třeba u doktora nebo na úřadech?
Ano, pořád. Přijdu třeba s dítětem k lékaři a oni se mě ptají, jestli náhodou nejsem jen sestra. Už chtějí vidět moji občanku a rodný list, aby mi vůbec věřili, že jsem matka. Nebo si pamatuju, jak jsem šla na procházku s kočárkem a proti mně šel starší pán a babička s dědečkem. Začali si nahlas povídat: „Podívej se, dítě má dítě, ty dnešní mladé neschopné matky.“ Přitom zrovna jejich generace měla děti v osmnácti běžně! Chtěla bych takovým lidem jen vzkázat, že musí být sami ze sebe hrozně nešťastní. Šťastný člověk nemá potřebu soudit cizí lidi na ulici.
Co hejty na sítích? Nedávno jsi na TikToku zmínila, jaký je to rozdíl, když dítě neplánovaně čeká muž a když žena. Vnímáš u veřejnosti silný dvojí metr?
Naprosto. Pořád se všechno automaticky hází na ženskou. Žena vstává k dítěti a vaří – to je samozřejmost. Chlap uvaří a hned je hustej. Sleduju jednoho staršího tvůrce na sítích, nechci ho jmenovat, který natáčí o tom, že má s manželkou neplánovaně už čtvrté nebo páté dítě. A všichni mu v komentářích tleskají, jaký je to borec a hrdina, že o tom takhle veřejně mluví a že se o ně postará. A mně? Mně lidi psali vyloženě nechutnosti. Že prý ani nevím, kdo je otec, že jsem neměla p*cat a že jsem si to měla nechat dělat do análu. Přitom u něj nikdo neřeší, že jako dospělý chlap by o ochraně přece jen mohl něco vědět, ale u mě do mé údajné nezodpovědnosti tepali naprosto všichni.
Jak zvládáš tenhle hate a nechutné komentáře?
Já jsem vlastně docela v pohodě. Celý život jsem se potýkala s nějakou kritikou nebo rovnou šikanou kvůli mému vzhledu – na TikToku dodnes schytávám posměšky, že nemám obočí a že si ho maluju. Jenže já si ho maluju pro sebe, abych se já cítila dobře. Ty lidi jsou mi spíš k smíchu, myslím si svoje. Chtěla bych ale víc zapracovat na tom, abych hejterům vůbec neodpovídala. Teď mi občas vadí, když někdo napíše naprostou lživou slohovku a ostatní mu ji lajkují v domnění, že co říká je pravda. To mám pak potřebu uvést věci na pravou míru. Radši bych prostor věnovala svým opravdovým fanouškům a pozitivním reakcím.
Sítě nejsou realita, tatínek se malému věnuje
Proč jsi vlastně začala natáčet na sítě?
Původně to byly deníčky, které jsem točila pro sebe. Měla jsem v telefonu hrozně moc fotek a videí, které zabíraly místo, tak jsem začala z třiceti videí stříhat vždycky jedno ucelené. Dávala jsem si to na Instagram pro pár svých známých. Ale lidem se to začalo strašně líbit. Maminky mi psaly, že jim to pomáhá, prosily mě, ať udělám video o dalším tématu. To mě motivovalo. Na Nový rok jsem slavila 10 tisíc sledujících na TikToku a teď v březnu už jich mám 16 tisíc. Rostu rychle, vidím, že má tvorba má smysl a lidem mám co předat.
Často natáčíš svého syna Vojtíška. Zvažovala jsi, s ohledem na bezpečnost a soukromí, jestli ho vůbec odhalit?
Jasně, přemýšlela jsem nad tím, jestli sdílet, nebo ne. Ale došla jsem k tomu, že ho před internetem stoprocentně neuchráním. Na škole jsem zažila děti, kterým rodiče nepodepsali papíry kvůli GDPR. Ty děti se nesměly se třídou ani vyfotit, musely jít stranou a okolí jim to dalo sežrat, dostávaly šikanu právě za to, že jsou takhle vyčleňované. A co se týče strachu z nějakých úchylů a pedofilů: podle mě takový člověk půjde radši tam, kde má jistotu hromady fotek dětí. To jsou dnešní weby a galerie školek nebo veřejná koupaliště, ne že bude cíleně lovit videa u jedné konkrétní mámy na TikToku.
Jedním videem jsi nedávno rozvířila opravdu hodně emocí. Řekla jsi v něm, že nemáš ráda „samoživitelky“ – tedy v uvozovkách. Co jsi tím vlastně myslela?
Spoustu lidí to pobouřilo, ale myslím si, že se ozvaly potrefené husy. Já jsem vůbec neútočila na ženy, co jsou skutečně samoživitelky a potřebují pomoc. Jenže dneska je podle mě pojem samoživitelka pomalu jako nějaká diagnóza. Pojmenuje se tak každá, která se rozejde a je sama. I když mají s chlapem střídavou péči, oba chodí do práce a on pomáhá, ona přesto běhá po úřadech pro dávky a pláče na internetu. Znám případy maminek, které si šly na charitu pro jídlo, ale pak zalezly k Vietnamcům a koupily si karton cigaret! Nebo mají udělané řasy, nehty, chlubí se drahými kožichy, ale přitom škemrají o peníze, že dítě nemá co jíst. Tohle mi vadí. Žena má dát na první místo dítě a pak sebe. Samy opravdové samoživitelky, které dřou, mi psaly, že se mnou naprosto souhlasí.
U tvých videí se v komentářích neustále objevuje dotaz: „A kde je tatínek?“ Vnímáš tlak na vysvětlení, jak to máte?
Tyhle otázky mám pod každým videem. Já jsem sice ten rozchod už jednou na sítích zmínila, ale i tak bych ráda lidem vzkázala, ať si uvědomí, že sociální sítě opravdu nejsou realita. To, že malého tatínka neukazuju na profilu, přece neznamená, že se nevídáme nebo že utekl. Můj účet není rodinný kanál, obsah je o mně. On chodí do práce, jsme s ním večer, kdy už ale zase odkládáme telefony a věnujeme se sobě. A hlavně: malého táta sám na sítích působit vůbec nechce. Jakmile jsem začala tvořit, lidé si ho dohledali a začaly mu chodit žádosti a zprávy, takže si musel zamknout profil. Plně respektuju jeho přání, a proto ho nezveřejňuji. Pozorní sledující si ale určitě všimli, že v některých videích se občas v záběru aspoň mihne.
