Generace Z má strach z telefonování: Přepadá mě panika, že nebudu vědět, co říct, desetkrát si vymýšlím scénář

„V telefonátu velká část těchto opěrných bodů chybí. Telefonát zároveň často přichází náhle, zazvoní mobil a člověk má okamžitě vstoupit do komunikace, na kterou se ještě psychicky nepřipravil. Důležité je, že u mnoha lidí jde o naučenou nekomfortní situaci, s kterou se dá postupně pracovat. Pomáhá trénink v malých krocích a opakovaná zkušenost, že nepříjemný pocit se dá unést a telefonát se dá zvládnout. Pokud však úzkost výrazně zasahuje do práce, studia nebo běžného fungování, je vhodné obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta,“ říká Hrabovský.

„Při telefonování mne přepadá náhlá panika a strach, že nebudu vědět, co říct, přestože v osobním kontaktu jsem úplně v pohodě a s konverzací nemám problém. Raději všechno řeším přes zprávy nebo e-maily, abych se vyhnula úzkosti z hovoru,“ přiznává 19letá studentka veřejné správy na UPJŠ v Košicích Karolína.

Největší strašák? Zavolat lékaři

Podobně jako u Veroniky, i v případě Karolíny je největší problém zatelefonovat lékařce. „Když mám já zavolat, například lékařce, tak si minimálně desetkrát vymýšlím scénář, co říct a případně i to, jak odpovědět, kdyby mi položila nějakou otázku,“ popisuje mladá Slovenka, která momentálně žije a pracuje v Německu.

„Telefonátům se snažím vyhýbat. Pokud vidím, že mi někdo volá, hlavně když je to cizí číslo, tak buď nezvedám, vždyť pokud je to něco vážného, zavolají ještě jednou nebo napíšou zprávu, alespoň tak si to vždy ospravedlňuji. Nebo to zvednu s úplně rozbušeným srdcem a v napětí čekám, kdo se ozve,“ popisuje situaci Karolína.

Zhoršilo se to během pandemie

V jejím případě jí však nepříjemnosti způsobuje i osobní komunikace. Karolína vnímá, že se tento stav zhoršil v období pandemie. Náročnější jsou pro ni proto běžné situace, v kterých přichází do kontaktu s lidmi. „V každodenním životě mě to omezuje například tím, že mám problém vytvářet si nové přátelství, jít někam do podniku a něco si objednat nebo někomu říct, když mi něco nevyhovuje, například při vracení zboží a podobně,“ říká Slovenka s tím, že se s tím snaží pracovat, ale v aktuální situaci ji limituje i to, že žije v zahraničí a musí překonat i jazykovou bariéru.

Telefonát je spontánnější, vyžaduje okamžité reakce a menší prostor na kontrolu toho, jak působíme. Při telefonování je v akci náš hlas, tempo, jsou tam zaváhání, emoce či intonace. Pro člověka citlivějšího na hodnocení druhými to může být náročnější než jen prostě odpovědět.

„Když mám někam volat, většinou to raději odkládám“

Když zazvoní telefon, zvláštní pocit úzkosti přepadne i Bašku. „Mám strach to zvednout, je to pro mě nepříjemné a často ani nevím přesně vysvětlit proč. Když mám někam volat já, většinou to raději odkládám nebo se tomu úplně vyhnu. Někdy při tom cítím velmi nepříjemný pocit. Do určité míry mě to i omezuje, téměř stále hledám jinou možnost. Snažím se svůj strach překonávat, i když je to někdy těžké,“ popisuje 19letá kuchařka.

U všech respondentek se opakují podobné, často nevysvětlitelné nepříjemné pocity strachu, a to i v případě, že nemusí jít o důležité telefonáty či telefonáty na nepříjemné téma. Mladí si tak čím dál častěji vybírají pohodlnější možnost kontaktu – zprávu či e-mail, jen aby se v co největší možné míře vyhnuli telefonátům. Proč je však pro mladé lidi často náročnější telefonovat než psát zprávy?

Psycholog Hrabovský vysvětluje, že zpráva nám dává čas promyslet si odpověď, upravit formulaci a odpovědět ve chvíli, kdy se na to člověk cítí. „Telefonát je spontánnější, vyžaduje okamžité reakce a menší prostor na kontrolu toho, jak působíme. Při telefonování je v akci náš hlas, tempo, jsou tam zaváhání, emoce či intonace. Pro člověka citlivějšího na hodnocení druhými to může být náročnější než jen prostě odpovědět,“ říká.

Podle něj existuje více důvodů, proč může telefonování mladým způsobovat úzkost: Nejčastěji jde podle jeho slov o kombinaci nepředvídatelnosti, okamžité reakce a obavy z hodnocení od našeho komunikačního partnera. „Nevíme, v jaké náladě bude, jaké otázky položí a kam se rozhovor bude ubírat. Při úzkosti se pozornost často obrátí dovnitř, tedy člověk začne sledovat vlastní hlas, dýchání, pauzy či napětí v těle. Rozhovor se tím stává náročnějším, protože namísto obsahu našich vět začneme kontrolovat jako by vlastní výkon,“ vysvětluje.

Jak překonat strach

I s tímto strachem se dá pracovat. První krok může být podle odborníka přijetí toho, že určitý diskomfort k takové situaci může patřit. Při úzkosti totiž často přicházejí myšlenky typu: „zaseknu se“, „budu trapný*trapná“, „nebudu vědět reagovat“. Psycholog zároveň vysvětluje, že pomáhá všimnout si je jako myšlenky, nikoliv jako přesný popis reality. Myšlenka může být velmi přesvědčivá, ale stále nemusí rozhodovat o tom, co člověk udělá.

„Důležité je postupně jednat i s mírným diskomfortem. Při telefonování je vhodné začít jednoduššími hovory: zavolat blízké osobě, objednat se k holiči, potvrdit nějakou rezervaci nebo krátce vyřídit něco jednoduchého. Takto si člověk vytváří zkušenost, že nepříjemný pocit se dá unést a že jsme schopni to zvládnout,“ uzavírá odborník.