Michael Peter Fomenko je skutečným Tarzanem Edgara Rice Burroughse. Před šedesáti lety se rozhodl opustit civilizaci a odešel žít do kruté divočiny.
Příběh muže jménem Michael Peter Fomenko je jako vytržený ze stránek literatury o bájích a legendách. Ve věku pouhých 24 let, pod neskrývaným vlivem Homérovy epické básně Odyssea, opustil svůj tehdejší víceméně pohodlný městský život, aby začal zcela nový mimo civilizaci, a sice v deštných pralesích mezi Yorským poloostrovem a městem Inghamem na severu Austrálie. To bylo před 60 lety a ačkoliv se to může zdát nepravděpodobné, v nehostinné divočině se Tarzanovi, jak se muži také příhodně přezdívá, podařilo přežít a strávil v ní podstatnou část svého obdivuhodného života.
Jedním z pozoruhodných aspektů Michaelova příběhu, který by neměl zůstat opomenutý, je fakt, že se narodil ruské princezně Elizabeth Machabelli a vrcholovému sportovci Danielu Fomenkovi. Rodina z Gruzie, která byla tehdy jedou z republik Sovětského svazu, utekla na konci třicátých let minulého století do Japonska. Později, po vypuknutí druhé čínsko-japonské války, zvedla rodina opět jednou své kotvy a přesídlili se do Sydney, kde se taky rozhodli usadit.
Tento zčásti kočovný život v průběhu Michaelova mládí mohl mít na jeho pozdější odchod mimo civilizaci nemalý podíl. Kdoví. Každopádně silná jazyková bariéra a status uprchlíka jeho začlenění do společnosti také příliš nepomáhaly, což vedlo k jeho postupnému odvracení se od moderního života a výdobytků doby. Díky svému atletickému nadání se mu podařilo získat několik medailí v národních soutěžích v desetiboji a mladý soon-to-be Tarzan tak měl naději na účastnění se letních olympijských her v Melbourne, které se konaly roku 1956. Ještě ale před samotnými kvalifikacemi utekl z domova a s utichajícím ruchem velkoměsta v zádech zamířil do pralesa na severu.
O jeho životě v nevlídné divočině koluje řada skoro až neuvěřitelných historek, které v mnohých okamžitě vyvolávají jistou míru skepse a považují je jen za smyšlené báchorky, zrovna takové, jaké vznikají během hromadných konverzací nad sklenkou či láhví levného dobrého vína, kde zúčastnění s povolením kluzké uzdy fantazie příliš dlouho neotálejí. Ať už ale mají původ ve skutečných událostech, nebo jen v pouhých hospodských povídačkách, jsou s Tarzanem Michaelem napevno spjaté.
Podle jedné takové historky si měl Michael vlastnoručně vyrobit kánoi z kmene cedru a následně v ní putovat přes moře v rámci cesty z Cooktownu v australském Queenslandu až do Nové Guinei, jak to ve své knize Bizarrism uvádí Chris Mikul. Jiné zase vypráví o Michaelově snaze přežít v náročných podmínkách nebezpečné divočiny, kdy měl za pomoci jenom vlastních holých rukou ulovit krokodýly nebo divoká prasata.
Jak si určitě sami dokážete představit, každý den byl pro něj bojem o život a k jeho konci několikrát nebylo daleko. V roce 1959 se objevila zpráva, že byl Tarzan zachráněn místními domorodými lidmi, kteří ho na pokraji smrti hladem náhodou nalezli v divoké a neprozkoumané oblasti tropické džungle, která byla zamořena krokodýly.
O pět let později, v roce 1964, Tarzana oděného jen do bederní roušky pronásledovala a posléze i zatkla policie pro tuláctví a neslušné chování. Doktoři jej označili za šíleného. Jeho divošské tělo pokrývaly zanícené rány způsobené útokem divočáka a později byl zavřen do řady psychiatrických institucí, kde mu byla podána sedativa a byla mu provedena tehdy lékaři tolik oblíbená elektrokonvulzivní terapie, při které projede pacientovi s psychickou poruchou mozkem krátký puls elektrického proudu. Touto metodou byla v minulosti mimochodem „léčena“ například i homosexualita.
Po svém propuštění z ústavu se Michael neprodleně vrátil do přírody, kde žil mezi Aboridžinci. V roce 2012 se po Tarzanovi ale znenadání slehla zem, což ve spoustě lidí a jeho obdivovatelích vyvolalo silné obavy o jeho život. Teprve nedávno se ovšem ukázalo, že spokojeně pobývá v pečovatelském ústavu ve městě Gympie v australském spolkovém státu Queensland. Podle jedné nejmenované sestřičky s nikým nekomunikuje a čas tráví osamoceně. A ačkoliv je Tarzanovo velké dobrodružství již nejspíš u konce, jeho nevídaná životní pouť pokračuje dál.
