Svět korzetů a o tom jaké je to být korzetiérkou.
Pravděpodobně si pokládáte otázku typu: Odkud se vzala touha žen mít vosí pas a široké boky? Pochopitelně vzory, trendy v módě a samotný pohled na krásu se proměňují s přicházejícím časem. Štíhlý pas však i z hlediska antropologie představuje jeden z nejvíce dominantních sexuální znaků u lidí. Není se tedy čemu divit, že touha po sešněrování nebývale narůstala.
Historie korzetů je prastará jako lidstvo samo. Předchůdkyně dnešních korzetů se našly již v dobách starověku, a to v podobě tzv. stahovacích pásů u mínojské kultury. V 16. stoletím v období renesance, především ve Francii vznikala první takzvaná „tílka s kosticemi“. U dvora tuto módu zavedla královna Kateřina Medicejská. Ta chtěla u svých dvorních dam potlačit jejich přirozené vnady, neboť v období renesance se těšilo oblibě velmi drobného poprsí. Korzet tedy sloužil především jako ochrana pasu, a také do jisté míry přispíval k tvarování dekoltu. Je třeba si uvědomit, že v kontextu tohoto období ženy nosily velké množství těžkých sukní, pod nimiž byla krinolína sestavená z obručí.
Zcela první korzet s háky a šněrováním vzadu vynalezla Jean Julien Rosselin zhruba v polovině 19. století. Korzety se zakrátko začaly vyrábět sériově. Ty však byly nebezpečné především kvůli laciné a nekvalitní oceli, která mohla své nositelce způsobit zranění. Ve století 19. se také začaly ke korzetům upevňovat podvazky, pro komfortní nošení punčoch, a to krátce po začátku využívání gumy v módním průmyslu, což značně ulehčilo nohám oproti běžnému upevnění punčoch podvazky podobnými těm, které nosí dnes nevěsty na svatbu. Nový typ podvazků se tak stal nedílnou součástí prádla tehdejších dam. Později po odložení korzetů se začaly vytvářet také podvazkové pásy.
Riwaa ve své pracovně
Postava ala přesýpací hodiny se stala velkým módním hitem. Korzet samozřejmě v průběhu historie prodělal fáze změn a úprav. Jako materiál se hojně využívala jemná bavlna, hedvábí nebo brokát. Ve 20. století byly pokusy o jakousi renesanci korzetů, a to v podobě korzetových pásů na přehlídce New Look Christiana Diora.
Zapátráme-li, zjistíme, že také svět korzetů má své rekordmany. Jmenovitě například Ethel Grangerová svým útlým pasem měřícím pouhých 34 cm je právem považována za ženu s nejužším pasem na světě. Krásu vosího pasu si oblíbil také Mr. Pearl, korzetiér a návrhář, jenž se může pochlubit pasem o velikosti 41 cm!
V naší republice se korzety zabývá mnoho lidí, ale málokdo je ve své tvorbě natolik úspěšný, jako právě Riwaa Nerona, vlastním jménem Radka Hajdok Váchová, česká korzetiérka a návrhářka.
Když se na tuto dámu dobře podíváte, spatříte nesmírně půvabnou ženu s havraními vlasy, vyčesanými do stylového účesu, s rudými rty, bledou pletí a jiskrou v oku. Vždy elegantně oděnou do vytříbených šatů a s příjemným vystupováním.
Vystudovala gymnázium, korzetům, výrobě spodního prádla a převážně podvazkovým pásům se věnuje již 9 let. Za tu dobu si našly její korzety cestu do srdcí mnoha příznivců a noví stále přibývají. A není se čemu divit. Korzety od Riwyy jsou jedinečné. Šité s pečlivostí a láskou. Ke každé klientce či klientovi přistupuje individuálně a snaží se umocnit krásu každého z nich. Jejími korzety se zdobí přední tanečnice české burlesky, jmenovitě například Lady Mousellyca, Stephanie van der Strumpf, Angelina Angelic. Také má za sebou již druhý ročník akce nesoucí název La Femme. Akce oslavující ženskou krásu a půvaby v lehce dekadentním stylu.
Pokud i vy toužíte po sevření těla a zdůraznění vašich křivek, nyní již víte, na koho se obrátit. Můžete ji navštívit v nově vybudovaném ateliéru, každé všední dny od 18:00 do 20:00, na adrese Husitská 106/1 na pražském Žižkově.
Ze startu bych začala obligátním dotazem. Vím, že je takřka nemožné se charakterizovat v pár řádcích. Přesto – prozradíš, kdo to vlastně je Riwaa Nerona?
Korzetiérka, mecenáška, milovnice umění, manželka, přítelkyně, šílená fúrie, melancholická cholerička...
Pověz mi, jak začíná tvůj běžný den? Máš nějaké své speciální ranní rituály?
Vstávám zpravidla se svým mužem, tedy kolem půl osmé ráno. Nikdy nevynechám ranní čaj – earl grey, je to čas uloupený mezi přípravami do práce nás obou. Tedy mé ráno je rozděleno na dvě části. První s mým mužem doma – líčení, oblékání, záchvaty, že nemohu najít punčochy, podvazkový pás, korzet, anebo jiné části mého šatníku, loučení se. Druhá část probíhá u mne v ateliéru – káva, převlékání do pracovního pláště, ovoce, pohled na světlo, které se dere hedvábnými záclonami. Naučila jsem se rána milovat.
Jistě jsi pracovně opravdu vytížená. Když už se však poštěstí a ty máš volno, jak jej nejradši využíváš?
Mám ráda atmosféru barů, ale takových, kde můžeme s přáteli konverzovat. Nenávidím hluk a zvyšovaní hlasu, tedy se snažím v každém baru najít to místo, kde je nejlépe slyšet. Také miluji kavárny. Jsem typický knihomol, který však neudrží po celodenní práci oči na listech knihy, tedy dám přednost předčítání mého muže. Miluji svět divadel, dramata, komedie, burleskní představení... Kam mne však není lehké vylákat, tak to jsou koncerty a festivaly.
A teď se dostanu k tvé práci. Kde a kdy se zrodil nápad živit se šitím korzetů a prádla? Dokážeš si představit, že bys dělala i něco jiného?
Bylo to kolem osmnáctého roku věku, kdy jsem si konečně uvědomila, že má postava nikdy nebude vypadat jako z módního časopisu. Rozhodla jsem se své křivky umocnit korzetem. Dříve však, než jsem si první stihla objednat, tak jsem si dle návodu na internetu ušila svůj vlastní. Naprosto netuším, kde jsem k tomu tenkráte sebrala odvahu. Kousek byl nositelný a před několika měsíci mi jej ukázala má klientka. Nevěřila jsem vlastním očím, že ještě existuje! Zprvu jsem byla velmi skeptická k myšlence, že by se šitím něčeho tak málo známého dalo uživit, ale vše vyplynulo samo ze zvyšujícího se počtu objednávek, kdy jsem si musela založit živnost. K prádlu jsem dospěla teprve před třemi lety a děkuji za to Farhell, která mne „donutila“ ušít první podvazkový pás.
Jako tvůrkyně jistě potřebuješ neustálou inspiraci. Kde ji čerpáš a hledáš? Jaké materiály nejradši pro svoji tvorbu využíváš?
Inspiraci vidím v ženách, které ke mně přicházejí. Vidím je a ihned mne na nich zaujme křivka, barevný tón pleti, postoj, oblina boků či ňader, posazení kyčlí, gesta, vlasy, ladnost paží... To vše mne inspiruje k tomu, abych na nich podtrhla právě to nejpůvabnější. Například když vidím dámu se širokými rameny, nikdy se je nesnažím skrývat, ale spíše ještě zvýraznit, neboť jsou fascinující. Stejně tak i s boky či šíji, nebo jakoukoliv jinou částí klientčina těla. Mnohdy si vzpomenu na ideály jiných dob, kdy by klientka zcela odpovídala tomuto ideálu. Pak už je pro mne lehké inspirovat se v historii, abych její krásu ještě více umocnila.
Musím říct, že tvé křivky jsou opravdu obdivuhodné. Spoustu dam by jistě chtělo docílit podobného výsledku. Co bys jim pro úspěšnou modelaci pasu pro začátek doporučila? A co konkrétně pro tebe osobně znamená nosit korzet? Mimochodem, pochlubíš se, jaký máš obvod pasu?
Vážně? Děkuji. V období dospívání jsem měla ze svých křivek komplexy. Často byly i terčem posměchu. Dnes podobné poznámky, které kupodivu ve chvíli sebepřijetí již nebyly vůbec tak časté, považuji za kompliment. Mé křivky nejsou výsledkem nošení korzetu, ale spíše dané postojem těla a genetickými předpoklady. Není žádnou tajností, že v pase mám 62 cm bez korzetu. To, že můj pas vypadá tak úzký, je dáno spíše výraznými boky, přes které si naměřím centimetrů 102. Pro začátek všem ženám doporučím naučit se mít ráda své vlastní křivky, narovnat se, srovnat pánev a zatáhnout bříško. Dělá to neskutečné divy s postavou. Korzet nosím pro svůj dobrý pocit, neboť jeho jemné sevření miluji, též i pro to, abych ještě více zdůraznila svou siluetu.
Tvoji klientelu tvoří především dámy, ale co pánové? Také si nechávají ušít korzet?
Ano, velmi často šiji i pro muže. Jsem přesvědčena, že mají na korzety zcela stejné právo jako ženy.
Riw, jsi velmi nádherná žena. V čem tkví to kouzlo? Máš nějaké osvědčené tipy či triky, které bys mohla doporučit čtenářkám?
Takových krásných komplimentů v jediném rozhovoru. Vypadá to, že budu zanedlouho nejrozmazlenější žena pod sluncem. Děkuji. Kromě postoje těla a zdravého sebevědomí jen citát Oscara Wildea: „Není krásná, ale chová se, jako by byla, to je tajemství jejího půvabu.“
Kdybys měla tu možnost ocitnout se v jakékoliv době v rámci historie, která by to byla a proč?
Rozhodně současnost! Když se podívám do historie, kde bylo s lidskou bytostí zacházeno hůře než s dobytkem jen proto, že se narodila s ženským ústrojím, je mi z toho nejen smutno, ale mnohdy mne přežitky, které se bohužel stále ještě ve společnosti jednadvacátého století stále drží v podvědomí, nesmírně rozčilují.
Vím, že máš velmi ráda příběh a osobnost Lídy Baarové. Čím tě tato žena fascinuje? Co bys jí řekla, kdyby by byla ještě mezi námi a ty se s ní mohla setkat?
Fascinuje mne její krása, její síla jít za svým snem. Mám ráda její příběh i proto, že je toliko odsuzována. Lidé nedokáží myslet v časových osách. Situace i události slepí do jednoho těsta a berou a čtou v nich jako v událostech, které se konaly najednou. Není tomu tak – nit života souvisí vždy s dobou a to, co se dělo před válkou, se přeci neděje během a po ní, podmínky jsou zcela jiné. Osobnost Lídy Baarové mne fascinuje proto, že svou inteligencí a talentem dokázala přežít a především žít. To je to největší, co můžeme v životě dokázat. Litování toho, co bylo, je jen zbytečné ohlížení se zpět a dusí naši budoucnost. Kdybych se s paní Baarovou setkala, sdělila bych jí svůj obdiv.
A teď taková zajímavá otázka: Představ si, že bys vylovila kouzelnou rybku. Měla bys možnost tří přání. Jaká přání by to byla?
Jenom jedno – ať tě již nikdy nikdo nevyloví, aby se tvůj dar plnit přání nedostal do špatných rukou. Přání si musí plnit každý sám.
Jsou věci ve tvém životě, bez kterých se v životě zkrátka neobejdeš?
Lidé a pocity ano, věci nikoliv. Bez věcí je jen život zbytečně méně příjemný.
Miluji knihy a dobré jídlo. Jak to máš ty v této oblasti? Jaké jídlo nadchne tvé chuťové pohárky a jaká kniha nesmí chybět na nočním stolku či v knihovně.
Říkají, že jsem malý kaloň – ovoce, ovšem bez meruněk, nektarinek a broskví, z nich omdlívám. Zbožňuji také mořské plody, především mušle a ústřice. Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea, asi jediná kniha, kterou jsem četla vícekráte než šestkrát.
Každý z nás si tká svůj život ze snů. Tajnými, nenaplněnými i těmi, které se splní. Jsem si jistá, že když člověk opravdu věří, tak se splní i nemožné. Jaké jsou tvé sny?
Tajné.
A poslední otázka. Umíš si samu sebe představit za 5, 10 či 20 let? Plánuješ a myslíš na budoucnost, nebo si užíváš a žiješ přítomným okamžikem?
Budoucnost neplánuji, ale sním. Ne však tak, aby se mé sny nutně musely splnit. V tomto netlačím na pilu. Každopádně se velmi těším, až budu zralá žena. Ty mne totiž fascinují nejvíce.
Milá Riw, moc ti děkuji za skvělý rozhovor a přeji, ať se Ti v životě i v tvorbě daří!
Téma korzetu bude asi navždy opředeno mýty a zahaleno špetkou tajemstvím. V současnosti se najdou nadšení příznivci jeho nošení, stejně tak jako zarytí odpůrci. Jedno je však jisté – touha po krásných křivkách v nás lidech zůstane navždy zakořeněná. Práci Riwy můžete sledovat na jejich webových stránkách.
