Dívka, která uprchla teroru Kim Čong-una.
Silné lidské příběhy jsou něčím, z čeho člověk může načerpat spoustu motivace, avšak v některých případech vám spíše bude běhat mráz po zádech. Přesně takovým případem je i život Yeonmi Park, dívky, která se narodila v Severní Korei a společně se svojí rodinou se jí odtamtud podařilo utéct. Její příběh však nebyl zdaleka tak snadný, jak by si někdo mohl myslet. Vyprávění o neskutečné lidské odvaze a dívčině těžkém životě vám přiblížíme v řádcích níže, pokud byste však zatoužili získat ještě více infromací, přečtěte si knihu Abych přežila, ve které své osudy poutavě sepsala.
Yeonmi se narodila 4. října (október) 1993 v Hyesanu, chladném říčním přístavu ležícím v jedné části 1 350 kilometrů dlouhé říční hranice s Čínou. Rok po jejím narození, přesněji 8. července (júl) 1994 zemřel „milovaný“ zakladatel země a velký vůdce Kim Ir-sen na infarkt. Naděje, že by se země díky tomu mohla konečně otevřít světu, však brzy utnul jeho následovník Kim Čong-il, který podmínky ještě zpřísnil a George Bush dokonce jeho zemi zařadil do své neslavné osy zla. Mezitím se ekonomika KLDR začala hroutit a do země vtrhl velký hladomor, který si v konečném důsledku vzal až 2,5 milionu životů. Otec Yeonmi pracoval v Hyesanu jako státní úředník na radnici a rodinu dokázal udržet nad vodou jen díky ilegálnímu obchodu se zlatem, stříbrem a niklem, které pašoval z hlavního města KLDR přes hranice s Čínou.
Rodina Parkových
Tento příjem mu pomohl udržet svoji rodinu v izolaci z nejhoršího utrpení během hladomoru v Severní Korei. To však malou Yeonmi neuchránilo od vizuálního svědectví rozedraných mrtvol zhroucených na chodníku a kráčejících sípajících spoluobčanů. Mrtvoly spatřovala i plavat po řece, neboť několik jedinců se snažilo přes řeku přebrodit do Číny, avšak silný proud jejich ochablé svaly snadno strhl, a tak se utopili. V dětství byla i svědkem popravy matky jedné ze svých kamarádek. Ta byla odsouzena k smrti poté, co se zjistilo, že prodává a sleduje různá DVD z Jižní Korei. Svět Yeonmi se začal úplně hroutit však až v roce 2002, kdy jejího otce za nezákonné obchodování zatkli. Odvezli si ho do Pchjongjangu a dali mu trest 17 let za mřížemi. Její matka měla možnost ho navštívit jen jednou, ale i to jí stačilo k tomu aby poznala, jak krutému mučení jejího muže museli vystavit.
Byl zbitý. Dozorci mu dávali zápalky mezi prsty a pak mu mačkali ruku. Nutili ho stát a sedět v nepohodlných pozicích celé hodiny. Trápili ho nedostatkem potravin a jídla. Prostředí, ve kterém byl umístěn, bylo šíleně špinavé, plné vší a brouků. Otec Yeonmi se však navzdory podmínkám mohl oproti dalším uvězněným Severokorejcům, kteří byli posílání do pracovních táborů, označovat za šťastného muže. To dokládá i fakt, že podle zprávy Human Rights Watch z ledna (január) je momentálně v KLDR 120 000 politických vězňů, včetně dětí, nuceno k práci v nechvalně známých táborech, kterým se v korejštině říká kwan-li-so.
Přes zamrzlou řeku a kolem ozbrojených stráží uprchla do Číny
Trvalo tři roky, než se otci Yeonmi podařilo podplatit dozorce a úředníky, aby ho propustili dříve. Avšak už v té době mu byla diagnostikována rakovina tlustého střeva. Když ho dívka viděla poprvé od propuštění, nemohla uvěřit vlastním očím. Z kdysi statného muže byl už jen stín člověka. Ani rodina na tom však nebyla nejlépe. Krátce po zatčení otce se museli přestěhovat z pohodlného domova v Hyesanu do nepatrného bytečku. Po jeho propuštění takřka okamžitě začali osnovat plány útěku do sousední Číny, kde by mohli začít nový život.
Ale dříve než stihli dát plány dohromady, jejich druhá dcera Eunmi (16) utekla s kamarádem přes hranice, aniž by o tom své rodině řekla. Ti byli strachy bez sebe, jak se o sebe tak mladá dívka dokáže sama postarat, že se rozhodli za ní vydat a přivést ji zpět, načež by se pokusili o útěk znovu, avšak tentokrát společně. A tak se v noci 30. března (marec) 2007 vydala Yeonmi a její matka s pomocí převaděče přes hranici. Otec zůstal doma, aby jeho absence v práci nevyvolala pozornost. Dcera s matkou mezitím přešly tři hory, než konečně dorazily k zamrzlé řece, která oddělovala obě země. Byla neuvěřitelná zima a Yeonmi měla strach, že led pod nimi každou chvíli praskne. Ale nakonec se dostaly na druhou stranu. Na souši pak už jen utíkaly, co jim síly stačily.
V dětství byla svědkyní hrůzných obrazů
Tak se dostaly až do čínské provincie Jilin, kde se okamžitě pustily do pátrání po uprchlé Eunmi. Ale nikde v okolí k nalezení nebyla a místní převaděči jim odmítli pomoci. Jeden z nich dokonce dvojici žen začal vyhrožovat, že je udá čínské vládě, pokud se s ním Yeonmi nevyspí. Jakékoli prosby nepomohly, a tak se matka nabídla sama výměnou za svoji dceru. „Neměla na výběr,“ řekla Yeonmi později. „Doslova přede mnou ji znásilnil.“ Mezitím však stále ubíhal čas a neúprosně tlačil otce rodiny, který se rozhodl, že uprchne také, neboť bezcílné čekání ho frustrovalo a naplňovalo strachem. Po krátkém pátrání se mu podařilo k rodině připojit. Dceru a sestru Eunmi se jim však nepodařilo nalézt ani tak, a tak se rozhodli, že nezbývá než v Číně zůstat, protože návrat do KLDR by byl už příliš riskantní.
Prateta žijící na čínské straně hranic jim tedy našla přístřeší ve špinavé místnůstce na vesnici poblíž města Shenyang. Neměli žádnou elektřinu a nemohli si platit za vodu, tak rodiče museli sbírat pitnou vodu z kapajícího kohoutku. Byla to krutá zkušenost, která však postihne každého uprchlíka z KLDR. I v Číně a její rostoucí ekonomice museli žít v chudobě a hladu. Uběhl nějaký čas a nastal rok 2008, který pro Čínu znamenal hodně. Země hostila olympijské hry, a tak v Pekingu probíhal stavební boom. Pro rodinu Yeonmi však přinesl další těžkou ránu. Jednoho lednového (január) rána totiž otec rodiny podlehl vleklé nemoci. Bez jediného dokladu a v hrozbě zatčení a následné deportace zpět do Severní Korei, kam čínská vláda nekompromisně vrací každého uprchlíka, byli nuceni podplatit pracovníka krematoria a jeho tělo v noci v tajnosti spálit. Ještě té noci odnesli jeho urnu k jedné z hor v okolí a pohřbili ji na neoznačeném místě.
S matkou si vytrpěly mnohé
Jeho smrt pro Yeonmi a její matku signalizovala jedinou věc. Byl čas opustit krutou realitu Číny. Odjely autobusem na jih země a strávily nějaký čas v křesťanském útulku, než se rozhodly zemi definitivně opustit a utéct do Jižní Korei přes Mongolsko, a to i přesto, že se jim stále nepodařilo vypátrat Eunmi. V únoru (február) roku 2009 tak vyhladovělá Yeonmi s matkou překonávaly nekonečnou poušť Gobi, přičemž se v noci orientovaly pomocí hvězd směrem do Mongolska a za svobodou. Když se tam po dnech strávených v nesnázích dostaly, vyhledaly pomoc jihokorejských diplomatů, o nichž bylo známo, že podávají pomocnou ruku uprchlíkům z KLDR. Avšak útěk z diktátorské komunistické země není ani zdaleka snadný.
Uprchlíci, kteří se dostanou do Číny, čelí diskriminaci, neustálé hrozbě deportace zpět do KLDR a sexuálnímu násilí, pokud jde o ženy. Ti, kteří se dostanou za hranice, čelí hrozbě vyhoštění zpět do vlasti, kde by je čekal trest smrti. To se zdálo být i osudem Yeonmi a její matky, když je dopadla mongolská pohraniční stráž. Řekli jim, že budou okamžitě poslány zpět. Začaly tedy v kleče prosit o život. Když viděly, že jejich prosby vyslyšeny nebudou, sáhly po radikálnějším řešení. Vzaly malé nožíky co nesly sebou a přiložily si je k hrdlu s tím, že spáchají sebevraždu, pokud je strážci pošlou domů. „Myslela jsem, že to je konec mého života,“ napsala později dívka ve své knize. „S matkou jsme se navzájem loučily.“
Kim Čong-un je nekompromisní diktátor, pod jehož rukama trpí miliony lidí
Pohraničníci jejich zoufalství nakonec podlehli, umístili je na 15 dní do vazby a poté je nechali jít. O několik dní později se už dostaly do rukou jihokorejským úředníkům a 1. dubna 2009 už stály na na letišti v Ulánbátaru čekajíce na let do Soulu. Yeonmi z letadla vystoupila v ošuntělé vězeňské uniformě do úplně jiného světa, než na jaký byla zvyklá. Pamatuje si, jak lapala po dechu, když viděla život a ruch ve městě. Překvapená byla i z čistých umýváren a záchodů na letišti. „Všechno bylo tak lesklé a čisté. Nic podobného jsem v životě neviděla,“ napsala.
Přes 20 000 uprchlíků našlo svůj nový domov v Jižní Korei v průběhu uplynulých desetiletí, avšak jejich zařazení do běžného života zde není pro všechny úplně snadný. Yeonmi s matkou si však vedou více než dobře. Dívka si našla práci jako servírka a dokázala si tak vydělat na školné. Momentálně studuje na Dongguk University a je pravidelným hostem jihokorejských televizních pořadů. Svou slávu nabyla účastnictvím na desítkách charitativních akcí a akcí na podporu uprchlíků z KLDR. A šťastný okamžik přišel i v dubnu 2009, kdy se shledala se svojí sestrou Eunmi, která se do Jižní Korei dostala přes Čínu a Thajsko.
Yeonmi Park osobně od 9:00
Yeonmi si však ze spárů Kim Čong-unova režimu úplně nedostala. Jižní Korea přiděluje detektivy k většině nově příchozích uprchlíků z totalitní země a netrvalo dlouho, než Yeonmi zazvonil telefon. Muži zákona ji v telefonátu varovali, že se dostala na seznam cílů z řad uprchlíků, které se chystá severokorejský režim eliminovat. Dívka podle svých slov kvůli svobodě přišla o otce, překročila poušť Gobi a strávila měsíce v nuzných podmínkách, jen aby nad ní Kim Čong-un stále držel kontrolu. Detektivové Yeonmi důrazně varovali, aby přestala sousední režim veřejně kritizovat, aby ochránila svůj život. Ta však odmítla a nadále vystupuje. Podle jejích slov nikdy nepřestane a doufá, že jednou nadejde den, kdy se bude moci vrátit pro ostatky svého otce a řádně je pohřbít ve svobodné Severní Korei.
