Prey aneb „vesmírný BioShock“ z produkce Arkane Studios se konečně dočkal vydání. Jak to dopadlo?
Značka Prey není ve světě her žádnou novinkou, a pokud jste nehráli původní díl této série, určitě si většina z vás vzpomene alespoň na onen slavný trailer z roku 2011, který dychtivé nadšence lákal na plánované pokračování. Po přesunu licence od společnosti 3D Realms k Bethesda Softworks byl však rozjetý projekt poslán k ledu a studio Arkane na něm začalo pracovat zcela od nuly. A nyní tu máme očekávaný výsledek. Stálo to čekání za to? To se dozvíte v následujících odstavcích.
Recenzování proběhlo na standardní konzoli PlayStation 4 a všechny níže přiložené screenshot pocházejí z vlastního hraní. Hru si můžete na všechny platformy pořídit například v ověřeném obchodě Ciernydrak.sk
Hned zkraje je vhodné zmínit, že základní premisa hry žádnou velkou originalitou neoplývá. Ve zkratce jde o to, že na vesmírné stanici Talos 1 provádí skupina vědců své ambiciózní experimenty, co ale čert nechtěl, něco se pokazí a na bedra hráče v kůži protagonisty Morgana Yu (zvolit si můžete i postavu ženského pohlaví) dopadá povinnost situaci zachránit a zabránit ještě větší katastrofě. Není to zdaleka poprvé a určitě ani naposledy, kdy se setkáváme s podobným konceptem, naštěstí ale neplatí, že by kvůli této jisté nenápaditosti příběhová složka hry nějakým výrazným způsobem trpěla. Naopak dokáže být v pozdějších fázích poměrně poutavá a dojde i na důležitá rozhodnutí, u kterých si budete ukousávat nehty skoro až na kost. S tím souvisí i více způsobů celkového vyústění, čímž je hráč nenuceně pobízen, aby hru rozehrál i podruhé nebo potřetí.
Otázkou ale je, zda vás to tolikrát bude stále bavit, hra totiž postrádá větší míru originality také v rámci hratelnosti. Ta sice dovede být opravdu zábavná a s ovladačem jsem se občas loučil jen s těžkým srdcem, ve hře se však objevuje pouze málo prvků, které bych už neznal odjinud. Jako pěst na oko působí totiž čerpání inspirace ze sérií jako cyberpunkový System Shock, Deus Ex nebo Dishonored (od stejných autorů).
Zda si tuto skutečnost vyložíte jako klad, nebo naopak jako zápor, záleží jen a pouze na vás. Z mého pohledu je na jednu stranu pozitivní, že hra sází na osvědčené a dobře fungující mechanismy, které si hráči zamilovali už před lety, na stranu druhou se však domnívám, že tyto postupy ze starších her jsou už dnes spíše překonané a nebudí tak už podobně silnou odezvu jako kdysi. Ačkoliv si tedy hra půjčuje od titulů, které můžeme označit za revoluční, sama takovou průkopnickou filozofií nehýří a kvalit svých „vzorů“ v mých očích zcela nedosahuje.
Přesto se titul dokáže blýsknout alespoň pár povedenými nápady, které působí relativně neotřele a díky kterým budete na hru ještě nějakou dobu vzpomínat. Vyzdvihnout musím především senzační Gloo Gun, který se stal jedním z hlavních lákadel a poznávacích rysů hry už během reklamní kampaně. Díky této multifunkční zbrani můžete na krátkou dobu znehybnit nepřátele nebo si díky lepivé hmotě v zásobníku vytvořit podél stěn alternativní cestu, po níž lze překonat překážky a dostat se na třeba jinak nedostupná místa. S dostatkem fantazie se můžete se zbraní v ruce velmi dobře vyblbnout a bude vaším nejvěrnějším pomocníkem na každém kroku při putování po tajuplné vesmírné základně.
Ta je poměrně rozlehlá a skládá se z několika pater, z nichž každé má ještě řadu vlastních zákoutí, kterými mnohdy prostupuje mrazivá, místy až hororová atmosféra, čemuž dopomáhá i všudypřítomné parádní ozvučení. Kromě interiéru však můžete po určité době libovolně prozkoumat také vnější oblast kolem stanice, kde ve vzduchoprázdnu poletují mrtvá lidská těla a všemožné harampádí, z něhož můžete získat užitečné materiály a různé předměty.
Hodit se vám ovšem může i na první pohled docela nepotřebný bordel. Ten totiž lze díky speciálnímu přístroji (nebo příslušnému typu granátu) rozložit na jednotlivé komponenty a z těch si pak můžete elegantně vyrobit munici, zbraně, lékárničky nebo v neposlední řadě takzvané Neuromody, kterými si hráč vylepšuje a odemyká nové skilly.
Těch je zde poměrně bohaté množství a jsou roztříděné do šesti kategorií. První tři jsou zaměřené na tradiční lidské dovednosti, kupříkladu na zdatnost v oblasti hackování bezpečnostních terminálů, efektivnějšího léčení nebo opravování rozbitých přístrojů. Zbylé tři, které se brzy ve hře zpřístupní, jsou pak spojené s mimozemskými schopnostmi typu ovládání myslí, přeměňování své podoby nebo vrhání ničivých energetických projektilů. Díky nim si průchod můžete značně usnadnit, pokud si ovšem věříte a máte rádi výzvu, žádné si odemykat nemusíte.
Kromě dovedností má hráč dispozici také sadu zbraní, kterých je sice vcelku málo, ale dokáží vás spolehlivě dostat z leckteré šlamastiky. To zejména tehdy, pokud si je vylepšíte a naučíte se je vhodně kombinovat se svými speciálními dovednostmi, abyste co nejlépe využili ve svůj prospěch slabiny mimozemských forem života, které vám jdou krvežíznivě po krku. Hra tak nutí hráče experimentovat s různými styly boje či taktikami včetně plížení a využívat k tomu i své okolní prostředí. Upřímně bych ale uvítal vícero různých druhů nepřátel, při hraní jsem totiž často nabýval dojmu, jako bych bojoval s hrstkou stále těch samých, jen v trochu jiné variaci.
Nicméně daleko větším nepřítelem než zdejší temné kreatury podivných tvarů bylo v úvodních hodinách hraní spíše toporné ovládání a jistá nepřehlednost během akčních pasáží. Někteří nepřátelé totiž dovedou být pekelně rychlé bestie a hbitě mění svoji pozici, zatímco hlavní hrdina se otáčí jaksi pomalu a strnule. Nejednou se mi tak stalo, že jsem zemřel, aniž bych pořádně viděl, co a odkud na mne vlastně zaútočilo. Postupně jsem si na ovládání a celkové tempo soubojů přeci jen zvykl, takže jsem si hraní mohl konečně užívat naplno, neobešlo se to však bez prvotní dávky frustrace.
Celkově mi hraní zabralo kolem 30 hodin. Pokud budete spěchat, budete mít dohráno podstatně rychleji, zatímco v opačném případě, pokud se pokusíte splnit i veškeré vedlejší mise, kterých je zde požehnaně, hraní si ještě výrazně protáhnete. Navíc během nich můžete občas narazit na zajímavý osobní příběh některého ze členů zdejšího personálu a odhalíte více informací ohledně rouškou tajemství zahaleného pozadí celého experimentu, na kterém zde vědci pracovali, takže z tohoto hlediska se jim určitě vyplatí věnovat pozornost.
A když už mluvím o pozornosti, té by si ze strany vývojářů o trochu více zasloužila technická stránka hry. Ne snad že by titul trpěl padáním nebo propady snímků za sekundu a líbivé dokáže být i grafické zpracování. Utrpení nastává u načítacích časů, které dokáží být bolestivě dlouhé, což pocítíte zejména v momentech, kdy se rychle potřebujete přemístit z jednoho konce základny na druhý. Jelikož totiž hra neobsahuje možnost rychlého cestování, musíte celou trasu absolvovat po svých, avšak při každém přechodu z jedné oblasti do druhé budete nuceni dlouze civět na loadingovou čárku, jejíž pohyb se zdá být chvílemi pomalejší než stavba českých dálnic. Doufám tedy, že tuhle nepříjemnost vyřeší některý z nejbližších patchů.
Reboot značky Prey není všehovšudy vůbec špatná hra. Nabízí obstojný příběh s rozhodováním a morálními dilematy, senzační kulisy s povedeným designem, napínavou atmosféru a celkově zábavnou, svobodnou hratelnost s povedeným RPG systémem. S největší pravděpodobností se však nevyhnete několika silně frustrujícím momentům, a pokud sdílíte můj názor, zamrzí vás také přílišné opírání se o prvky z jiných her a malé množství vlastních novinek. Pokud ne, klidně si bod přidejte. Momentální vadou titulu na konzoli PlayStation 4 jsou také nekřesťansky dlouhé nahrávací časy, které plynulost zážitku nepříjemně narušují. Co dodat, zkrátka to mohlo dopadnout mnohem lépe. 7,5/10
