Polozapomenutému hrdinovi z části vděčíme za dnešní výročí.
Jméno Emanuel Voska je dnes již téměř zapomenuto. Stojí za ním ale úctyhodný příběh, který si zaslouží obdiv.
Voska se jako mladý sociální demokrat staví za práva pracujících žen, a tak musí emigrovat z Rakouska-Uherska. Nový domov si nachází ve Spojených státech, kde se stává úspěšným podnikatelem, milionářem a špionážním esem.
Za první světové války společně s Masarykem buduje kotrašpionážní síť a pomáhá verbovat Čechoslováky do odboje. Za druhé světové války odhaluje v Turecku německé agenty a po návratu do Československa je vězněn komunisty jako zrádce.
Jeho životní cesta začíná 4. listopadu 1875 v Kutné Hoře. Mládí prožívá v krušných podmínkách dělnické rodiny a bez otce, který v jeho šesti letech umírá po sesuvu v lomu. Kvůli tragické nehodě přebírá už v nízkém věku roli živitele rodiny a už během studií se na sochařsko-kamenické škole po vzoru otce stává kamenosochařem.
Snad i dílem absence otcovské pevné ruky rád rebeluje a vyhledává společnost buřičů, kteří protestují proti monarchii. Stává se nadšeným sociálním demokratem a v šestnácti letech i členem vzdělávacího spolku Komenský. Už na prvních schůzích se projevuje jeho řečnický talent, a tak je posílán i do veřejných debat. To se mu nakonec ale stává osudným.
Během veřejné schůze žen v kutnohorské sokolovně, která se odehrála 24. června 1894 kritizuje poměry v místní tabákové továrně. Jeho slova doléhají k uším přítomného policejního komisaře, který okamžitě debatu ukončuje a Emanuela odvádí na stanici. Tam se setkává s okresním hejtmanem Suchánkem, který jej upozorňuje, že u vyšších instancí by byl odsouzen za pobuřování. Mladíkovi jako nejlepší řešení doporučuje emigraci.
Voska si uvědomuje, že se ocitl na seznamu nežádoucích osob a jeho pobyt v Rakousku-Uhersku by raději neměl mít dlouhého trvání. Shání mezi příbuznými finanční pomoc a roku 1894 opouští vlast a směřuje do Spojených států amerických. Usazuje se v New Yorku se čtyřmi dolary v kapse a bez znalosti angličtiny. Později za ním přijíždí i jeho družka Anna Ročňáková, se kterou se o rok později sezdává.
Začátky v USA nejsou jednoduché. Emanuel se postupně propracovává z dělníka na tajemníka, později redaktora či mistra a postupem let na majetného podnikatele a vlastníka továren a lomů. Ovoce mu vynesla tvrdá každodenní práce, obchodní schopnosti a ochota jeho manželky tolerovat jeho neustálou nepřítomnost a starat se o jejich 6 dětí.
Kromě práce se věnuje i budování československé komunity v New Yorku a stává se zakladatelem první sociálně demokratické sekce v USA a představitelem sdružení Volné myšlenky a místního Sokola.
Roku 1902 se seznamuje s T. G. Masarykem a mezi lety 1910 a 1912 organizuje jeho turné přednášek po USA. Postupně se seznamuje i s dalšími předními politiky a dveřmi jeho domu v 86. ulici v New Yorku prochází kromě Masaryka i Štefánik, prof. Velemínský, dr. Bartošek, Vojta Beneš, Habrman, Soukup, Klofáč a další.
Emanuel Voska si díky těmto vztahům buduje silnou pozici v československém odboji, časem se staví do čela českých novinářů v Americe a začíná pod krycím jménem „Viktor“ shánět informace o politické situaci v Rakousku-Uhersku. Na jaře roku 1914 se vydává do Evropy a v Londýně vyjednává s telegrafními společnostmi, aby přijímaly a posouvaly depeše zpravodajů amerického Svazu žurnalistů.
Poté cestuje do Rakouska-Uherska a tuše, že na prahu Evropy stojí válka, diskutuje s Masarykem o budoucím uspořádání starého kontinentu. Mezi Pražany a Plzeňany si tajně domlouvá korespondenty a vyráží zpátky do zahraničí s úkolem zjistit, na kterou stranu se v případě války přidají Itálie, Řecko a Osmanská říše. Ještě předtím kýve na Masarykovu žádost o předání tajného vzkazu v Londýně.
Do podrážek bot je mu před odjezdem zašit dokument sepsaný drobným písmem na jemném papíru a další zprávy nese ukryté v korzetu jeho dcera Villa. Po cestě přes hranice riskují vlastní život, papíry obsahuje důležité informace hospodářského, finančního a vojenského charakteru a jejich odhalení by znamenalo trest smrti za špionáž. Risk se ale vyplácí a Voska s dcerou dokumenty předávají Henrymu Wickhemovi Steedovi z londýnských The Times.
Na místě kromě toho předává vzkaz na ruském velvyslanectví, že čeští vojáci budou k Rusům přecházet s bílými šátky v rukou. Z přeběhlíků jsou později na Voskův popud vytvářeny dobrovolnické pluky.
V letech války Voska buduje a řídí tajnou kurýrní agenturu, která zásobuje domácí i zahraniční odboj. Zároveň po dialozích s britským námořním atašé kapitánem Guyem R. A. Gauntem vytváří z řad českých menšin žijících v USA kontrašpionážní síť, která má rozkrývat podvratné vlivy amerických Rakušanů a Němců. Nakonec vytváří síť o 84 lidech, kteří odhalují sabotéry a špiony.
Dovoluje si ale na větší sousta. Při jedné akci se jeho mužům daří zmocnit dokumentů finančního atašé na německé ambasádě ve Washingtonu. Mezi nimi se nachází i výzva rakouského vyslance, aby se Rakušané a Němci dopouštěli za finanční odměnu sabotáží v americkém průmyslu. Tato úspěšná akce vede k vypovězení vyslanců Rakouska-Uherska z území USA.
Mimo to pomáhá jako movitý podnikatel i finančně. Rozprodává své doly a ze svého financuje síť špionů a Masarykovy aktivity. Mezi jeho špiony figuruje i slavní česká pěvkyně Ema Destinnová. Ta se po vystoupení v newyorské Metropolitní opeře v dubnu 1916 vrací domů s průvodním listem německého císaře Viléma, který pro ni měl slabost. I tak je ale na rakouských hranicích prohlédnuta a v jejích kostýmech je nalezena tajná zpráva. Díky slavné tváři se jí trest smrti vyhýbá, ale do konce války je internována na svém jihočeském zámečku.
Další důležité gesto provádí Emanuel Voska po 6. dubnu 1917, kdy Spojené státy americké vyhlašují válku Německu. Český špion americkým a britským úřadům poskytuje svůj kompletní archiv podezřelých z kolaborace a špionáže.
V létě 1917 je vyslán do Ruska, aby pomohl tamní špionáži zabránit nástupu bolševismu. To se mu nedaří, a tak se vrací do Ameriky, kde vstupuje do armády a získává hodnost kapitána s činností styčného důstojníka mezi americkou armádou a československými legiemi v Rusku. Stává se prostředníkem mezi americkým prezidentem Wilsonem a Masarykem a zároveň řídí středoevropské oddělení zpravodajské sekce amerického generálního štábu.
Na Pařížské mírové konferenci působí jako poradce prezidenta Wilsona a po válce zakládá organizaci „United Czechoslovak Relief“, která řídí potravinovou pomoc pro nově vzniklé Československo a Polsko. Spolu s Alicí Masarykovou zakládá Československý červený kříž a podílí se na občanských sbírkách zlata a stříbra pro státní poklad republiky.
Voska stojí za pravým ramenem Klofáče
(muž v popředí, který drží klobouk v ruce)
Roku 1919 se stěhuje do Prahy a angažuje se v politice jako sociální demokrat. Období první republiky prožívá jako slavný, uznávaná a bohatý podnikatel. Humánní cítění jej však neopouští, a když ve Španělsku vypuká občanská válka, neváhá řídit humanitární pomoc. To už ale Evropa stojí na prahu druhé světové války. Emanuel Voska jako bývalý agent USA není vítaným společníkem nacistů, a tak je 16. března 1939 zatčen gestapem.
Po podmíněném propuštění se okamžitě balí a při první příležitosti i s rodinou prchá nejprve do Velké Británie a posléze do Spojených států. Zde se jako zkušený stratég vrací ke špionáži, pomáhá vybudovat americkou výzvědnou službu OSS a sám pracuje v úřadu pro válečné informace OWI. V roce 1943 dostává misi v Istanbulu, odkud navazuje kontakt se Slovenskem a Protektorátem Čechy a Morava.
Ve svých 68 letech zde odhaluje německé agenty a slaví svůj největší triumf. Daří se mu vybudovat špionážní síť, jejímiž chapadly odhaluje, že německý diplomat Franz von Papen zde figuruje jako hlava proti spojenecké činnosti a laboruje za zapojení Turecka do spolupráce s nacistickým Německem. Mimo to Voska zjišťuje, že z Turecka denně tajně odjíždí dodávky chromu a další komodity jako opiáty, tabák nebo skopová kůže na vojenské boty.
Průkaz příslušníka výzvědné služby USA
A i když pracuje ve službách Američanů, pomáhá i Čechoslovákům. Odhaluje mezi nimi šestici kolaborantů a poskytuje ochranu a předává úkoly Jindřichu Kadlecovi, řediteli české části společnosti Praha export v Istanbulu a řediteli Doležalovi z Omnipolu. Ti působí jako tajní kurýři mezi Istanbulem a Prahou.
Roku 1945 slaví Voska sedmdesátiny a stává se tak nejstarším špionem, který působil ve druhé světové válce. V témže roce se žení s 35letou Marií Holečkovou, jeho spolupracovnicí, kterou začali Turci podezřívat ze špionáže. Emanuel Voska ji tímto zachraňuje před oprátkou a společně odjíždí zpět do Spojených států amerických. Po návratu Voska ukončuje spolupráci s americkým úřadem pro válečné informace OWI a po válce se s rodinou vrací zpět do Československa.
Zde se pouští opět do podnikání a humanitních projektů. Poválečné nálady se však zvrhávají v revoluci a roku 1948 nastupují komunisté, pro které Voska jako bývalý agent USA představuje třídního nepřítele první kategorie.
V roce 1950 je zatčen StB a spolu s ním i jeho tři dcery. Obviněn je ze špionáže pro USA a po čtyřech letech ve vazbě odsouzen na deset let. V žaláři chřadne a je na pokraji sil. Komunistická garnitura přesto odmítá žádost jeho rodiny o předběžné propuštění. Až začátkem roku 1960 je mu trest ze zdravotních důvodů na šest měsíců přerušen.
Umírá 1. dubna téhož roku v prostředí rodiny.
Za zásluhy o demokracii a lidská práva je mu z rozhodnutí prezidenta České republiky Václava Havla ze dne 28. října 1998 udělen Řád TGM III. třídy in memoriam.
