Jak vznikají nová slova a proč je jejich používání vlastně úplně v pořádku? S autorem Češtiny 2.0 jsme si popovídali o současném jazyku a jeho podobách.
Martin Kavka je novinář, copywriter a autor webového projektu Čeština 2.0, kterému nově také vyšla kniha Hacknutá čeština, která shromažďuje novotvary a vtipné či zajímavé výrazy, které vymýšlí nebo definují lidé na internetu.
Webový slovník přichází s aktuálními výrazy, jako je například feriovka, vykazmit, kryptosračka nebo kařena. Zároveň však starší učí o výrazech, které používá mladší populace Čechů, od jejichž slovníku mohou mít dál, a mladé o tom, co už se třeba nepoužívá.
„Staří nadávají, že mladí mluví jako prasata a mladí zase, že tomu staří nerozumí. A tenhle střed právě udržuje rovnováhu. Staří nedopustí, aby čeština zemřela, a mladí ji budou neustále okysličovat,“ říká Martin. Slovníkem se baví a slova sám používá, proto jsme se s ním sešli a zjistili, jak na tom vlastně je současná čeština a kam se z jeho pohledu bude nadále vyvíjet.
Jak se změnila mluva mladých napříč generacemi? Jak mladí mluvili v 80. a 90. letech a jak mluví dnes?
Proměnila se výrazně. V 80. letech se nepoužívala anglická slova a zkratky, přejímky jsou moderní věc. Možnosti v té době nebyly tak velké a z němčiny a ruštiny nechtěli mladí přejímat. Lidi si vystačili se slovní zásobou, kterou pak ohýbali českým slangem.
V 90. letech to pak ovlivňovala televize a hudba – přišlo čágo bélo a různé pozdravy. Anglicismy přišly poměrně rychle, ale nebylo to ještě tak sofistikované. Dnes tu máme generaci, která komunikuje plynule anglicky, takže prolínání jazyků je pro ně přirozenější. Hledají český výraz, ale daleko snáze najdou anglický.
Flexit, felit, ale i googlovat, hejtovat, lajkovat. Jak vznikají taková slova?
Vznikají potřebou. Potřebujeme pojmenovat nějakou novou situaci – lajkovat jsme totiž předtím nepotřebovali. Když přišel Facebook, potřebovali jsme si lehce ohnout to, co se na něm dělá. Nejsou to příspěvky ale posty; když se to tam přidá, tak se to postne.
To, že se mi něco líbí, je strašně dlouhé. Olajkovat je vhodnější pro současnou dobu, lidé se totiž snaží být jazykově co úspornější. Než to obkecat, tak je pro ně lepší, když vzniknou novotvary, když vezmeme věci zvenčí a nějak je ohneme nebo si přizpůsobíme to, co ta věc přináší a počeštíme si ji.
A proč hejtujeme?
Ono to do značné míry vyplývá z jazykového prostředí, cítíme lehké nuance mezi slovy. Když někdo řekne, že něco nenávidí, tak je to strašně silná emoce – nemáme ale nic mělčího, když „nemám to rád“ není to pravé. Chceme používat jemné odstíny emocí a jsme líní přicházet na to, jaké slovo by to mohlo vyjádřit v češtině, proto si vypůjčíme anglický tvar a zařadíme si ho do určité škály.
Když někoho hrotíme, je to také určité pojmenovávání situaci, byť je to teda v češtině?
Do značné míry v tom hraje roli lenost, protože dáváme slovům nové významy. Někdy něco bylo hustý, přísný, potom hustokrutopřísný a pak to bylo cool. Každá generace si vytáhne slova, která hodně omílá a používá, ale zároveň jakmile ta generace dospěje a přestane ta slova používat, tak si vymyslí zase jiná.
Takže tato slova nemají přílišnou životnost?
Většinou mají poměrně krátkou. Nedávno jsem se bavil o disketě – ta věc do mého života přišla a zase z něj odešla. Dnes už skoro nepoužíváme ani CDčka a DVDčka a všechny tyhle výrazy, které pro nás byly dříve naprosto přirozené a mysleli jsme si, že je budeme používat pořád, tak vymizely
Na druhou stranu mě fascinují výrazy jako dělat zagorku, což je slovní spojení, které vzniklo v 70. letech, ta zpěvačka sice zpívá, ale pochybuju, že ji někdo ještě z mladší generace reálně poslouchá, a přesto to slovní spojení se udrželo.
Je strašně těžké odhadnout, co zakoření a jestli přetrvá. Většina těch slov je přechodná a my je budeme používat do té doby, dokud se nám budou líbit nebo jak je budeme potřebovat.
Existují ještě výrazy, které přežily?
V Češtině 2.0 mám slovo kunerol, což je značka margarínu z první republiky, a evidentně to, co dělala, bylo tak hnusný, a tak se to v nějakých regionech a profesích dochovalo do dneška. Někdo to používá neutrálně – hoď tam kunerol, jakožto nějaké máslo, a někdo to používá v negativním smyslu. Přežilo to a to mě přivádí k úžasu.
Co si myslíte o slovech jakoby, vlastně, prostě?
My jim říkáme jakobýni a vlastenci. Jde o klasická výplňová slova, které nám umožňují vyplňovat mezery v komunikaci a získat trochu čas. V mluveném projevu je to v pořádku, ale v prestižnějších komunikačních situacích je to horší.
Jak se jich zbavit?
Těžko. Někdo už to ani nevnímá. Je to něco jako s vole. Nejdřív to byla nadávka, pak to bylo oslovení mezi kamarády a nakonec se to u někoho stalo interpunkcí, je to pro určitý lidi normální součást toho toku, který říká. Pokud se chce člověk zbavit tohoto zlozvyku, měl by především hodně číst nebo se bavit se svými babičkami. Není to na škodu, starší lidé mají spoustu zajímavých slov ve svém slovníku a čím větší slovní zásobu máme, tím nemusí tolik využívat vycpávky. Je třeba rozšiřovat svou vlastní slovní zásobu.
