Westworld se rozjíždí a ještě před polovinou série dostáváme odpovědi na některé palčivé otázky.
Následující text obsahuje SPOILERY!
Čtvrtá epizoda Westworldu, nesoucí název The Riddle of the Sphinx, předvedla ve své více než hodinové stopáži všechna pozitiva i negativa seriálu.
Je plná zvratů a odpovědí na celou řadu otázek, které jsme si dlouho kladli. Přináší slušnou dávku akce, mrazivých momentů a zábavy. To vše zabalené v hávu temné kompozice a lahodného soundtracku.
Na druhou stranu po zodpovězení řady otázek otevírá další a my nabýváme dojmu, že těch otazníků je až příliš mnoho. Čeká nás ale ještě pořádná porce epizod, a tudíž i celá řada vysvětlení těch nejpalčivějších dotazů.
Přes tyto neduhy je však epizoda The Riddle of the Sphinx zatím nejotevřenějším vstupem do zákulisí Westworldu s mnoha „wow“ momenty.
Už v předchozí části nám byla přiblížena postava Jamese Delose, vlastníka parku. Scény s ním otevřely řadu otázek nad tím, jaký je vlastně pravý důvod existence parku.
O tom, že nejde jen o zábavu pro návštěvníky, jsme byli přesvědčeni snad všichni. A nejnovější epizoda nám vyzradila to, o čem mnozí internetoví koumalové spekulovali již delší dobu.
Park by totiž ve skutečnosti měl sloužit ke zdokonalování androidů do takové míry, že bude možné do nich přenést lidské vědomí, a tím vybraným lidským bytostem přinést nesmrtelnost. A to vidíme na příkladu Jamese Delose.
Těžce nemocný starý muž se upíše k experimentu, jehož výsledkem je přenesení jeho vědomí do androida. Po dobu testování je držen v malém proskleném bytě schovaném pod zemí pod jeskyní ukrytou kdesi ve Westworldu.
Za starým pánem v průběhu epizody mnohokrát přichází William, který mu pokládá otázky. James Delos na ně odpovídá naprosto stejně, což má být vodítkem pro diváky, aby si uvědomili, že je ve skutečnosti již výtvorem.
V průběhu stopáže však zjišťujeme, že nově vytvořené tělo Jamese Delose jeho mysl odmítá. Každá Williamova návštěva tak končí úpadkem Delosových kognitivních funkcí – třesou se mu ruce a nemůže najít slova.
Tato dějová linka se postupně prolíná epizodou a divák zjišťuje, že Delos je v podzemí držen již desítky let. Při poslední z desítek návštěv odchází William od Jamese Delose se znechucením a slovy, že lidé by neměli být nesmrtelní.
Na konci epizody pak Jamese Delose objevují Elsie s Bernardem v zuboženém stavu a rozhodují se jej usmrtit. Tím však pravděpodobně Delosova existence nekončí. Jednalo se jen o výtvor s jeho myslí, je tedy pravděpodobné, že bude existovat více prototypů.
Další velké překvapení nám epizoda přinesla právě s postavou Elsie. O té jsme si měli myslet, že ji Bernard zavraždil, a to už někdy od začátku první série.
Vysvobodit ji přijde Bernard, který tvrdí, že byl předtím ovládán Fordem a neuvědomoval si, co dělá. V jedné z replik jí řekl, že nyní už se rozhoduje sám za sebe.
I to je však otázka. Je totiž možné, že jde stále jen o Fordem napsaný narativ, kterým má Elsie přesvědčit o své důvěryhodnosti.
Bernard si v jednom z flashbacků vzpomene, jak vešel tajným vchodem do jeskyně do podzemní laboratoře. Ve zdánlivě reálném čase pak jeskyni otevírá a spolu s Elsie se vydávají dolů. Jedná se však o minulost i v tomto případě, Bernard to naznačí v replice.
V laboratoři najdou lidské mrtvoly a již zmíněného zuboženého Jamese Delose, kterého se rozhodnou sežehnout plameny.
Bernard si pak po cestě zpět vzpomíná na to, že si cosi z laboratoře odnesl a po cestě zpět přikázal bílým humanoidům operujícím v laborce, aby zabili všechny lidské vědce, a pak sami sebe. Bernardovy flashbacky jsou ovšem trošku otravné, zdržují děj a ne vždy přinášejí důležité informace.
Vraťme se však k hlavnímu záporákovi série – Muži v černém. Ten, zdá se, v druhé sérii zcela obrátil a probudila se v něm dobrá stránka.
Ve čtvrté epizodě stále putuje za jakýmisi „dveřmi“ a hraje hru, kterou si pro něj Ford připravil. Po cestě naráží na vojáky Konfederace, kteří uvěznili vesničany a chtějí po nich jejich zbraně.
Muž v černém se stává jejich zajatcem, rozhodne se však s nimi dohodnout, využít je a vyrazit s nimi směrem k „Valley Beyond“. Nedokáže však vydržet, jak se vojáci krutě chovají k civilistům, které mučí a střílejí.
Rozhodne se tedy vojáky postřílet. Nabízí se otázka, proč před vlastním prospěchem nyní dal přednost vesničanům, které v minulé sérii zabíjel a znásilňoval. Proč je z něj nyní dobrák?
Na závěr pak vidíme jeho setkání s dcerou, která nám byla v úvodu série představena jako Grace. Ta prchá z indiánského zajetí a setkává se na planině s Mužem v černém, kterého osloví jako svého otce.
Jedná se však možná až o příliš velikou a symbolickou náhodu, která nám nutí myšlenku, zda Grace není výtvorem.
A ačkoli se v nejnovější epizodě vůbec neobjevila Dolores, možná o kousek více začínáme chápat smysl její touhy vyhladit lidstvo.
Fordova finální hra totiž může být jen tahem, kterým chtěl zesnulý šéf parku zabrzdit plány majitelů, kteří chtěli najít recept na nesmrtelnost.
Diskutabilní je také časová linie, v níž se odehrávala dějová linka Bernarda s Elsie. Pravý důvod existence parku je možná již odhalen, ale hledání receptu na nesmrtelnost nemusí být jediným faktorem.
Ve Westworldu totiž nikdy nevíte. Nezbývá než počkat další týden na epizodu, která nám opět poodkryje karetní hru, která je na pozadí Westworldu rozehrána.
A snad se častěji podíváme i do dalších parků (v další epizodě nás čeká Shogun World). Sledovat rozjařené desperados je sice zábavné, ale po čase vás ten písek v očích přestane bavit.
