Zákeřná nemoc jeho lásku k cvičení nezastavila.
Lidé si často stěžují, že na zdravý životní styl nemají čas, chuť nebo třeba peníze. Dnešní uspěchaný svět nutí mnohé z nás vypustit z denní rutiny důležité činnosti jako cvičení nebo zdravější stravování jen kvůli tomu, abychom dokázali udělat více práce a mohli se pak pyšnit plnými kapsami peněz. Jenže co budeš dělat s penězi, pokud je kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu nebudeš moci nijak využít?
Příběh Andrewa Jonese, sympatického mladého kluka, se začal obracet naruby už v roce 2012, když se mu při běhu z ničeho nic udělalo špatně a on už dále nemohl ani chodit. Chvíli mu trvalo, než nabral dech a vrátil se domů, ale nic si z tohoto incidentu nedělal a pokračoval ve svém tradičním životním stylu i nadále. O dva roky později se však špatné předpovědi opět naplňovali. Andrew vykašlával krev, dostal vysokou horečku a po převezení do nemocnice mu lékaři museli sdělit smutnou zprávu. Chlapec trpěl dědičnou chorobou zvanou kardiomyopatie postihující srdeční sval a prognóza zněla tak, že nemoc už způsobila jeho poruchu a jeho stav se každým dnem zhoršoval. Za chvíli už Andrew nezvládal stát ani na vlastních nohách a se vším mu musel pomáhat zdravotnický personál nebo rodina, a to ani zdaleka nebylo vše. Uběhlo pár měsíců a doktoři před slabého chlapce předložili dvě možnosti. Buď zanedlouho zemře, protože jeho srdce už svou činnost nezvládá, nebo bude okamžitě potřebovat transplantaci, která by mu zachránila život.
V té době nebylo pro vystrašeného chlapce k dispozici žádné náhradní srdce a transplantace proto nemohla proběhnout, ovšem lékaři přišli s další alternativou. Jelikož jeho srdce se mohlo kvůli nemoci kdykoli rozhodnout přestat pracovat, zvětšit se nebo jednoduše selhat, doktoři museli postupovat rychle a nakonec padlo rozhodnutí nainstalovat namísto jeho starého srdce umělé srdce, které však na své fungování potřebuje přístroj umístěný mimo tělo. Přístroj Andrew za všech okolností nosí ve svém batohu a v principu jde o dvě trubice směřující z umělého srdce do zmíněného přístroje, které se starají o přísun stlačeného vzduchu do srdečních komor, aby mohla být krev pumpována přes celé tělo.
Andrew zpočátku netušil, co bude umělé srdce znamenat pro jeho životní styl, ale když mu lékaři povolili pomaličku začít s cvičením, nemohl být šťastnější. Začátky však nebyly vůbec jednoduché, protože po pobytu v nemocnici neměl sil na rozdávání, avšak postupně nabral odvahu i ztracenou vášeň do cvičení a dnes o sobě říká, že je z něj již téměř ten starý Andrew plný entuziasmu a s vypracovanou postavou. Přiznává také, že po každém tréninku mu je trochu do pláče, protože si uvědomuje, že na světě existují tisíce a tisíce lidí jako on, kteří však nedostanou druhou šanci vrátit se do běžného života a také kvůli tomu založil vlastní charitativní organizaci s názvem Hearts at Large, pomocí které zvyšuje povědomí o onemocněních srdce a nezapomíná sbírat ani peníze na pomoc postiženým lidem.
Kromě cvičení se mu už dokonce podařilo i zaměstnat a jeho šéfovi vůbec nevadí, že musí pracovat s batohem na zádech. Zákazníci se ho většinou zvědavě ptají, proč vlastně svůj batoh stále nosí u sebe a když jim začne vysvětlovat, že mu v hrudi bije umělé srdce, mnozí si myslí, že si z nich pouze utahuje. Většina lidí na jeho příběh reaguje pozitivně, ale najdou se i tací, jež zhnusí pohled na jizvu táhnoucí se po jeho hrudi, z čehož si však Andrew těžkou hlavu nedělá. Na rozdíl od jiných lidí se nebojí světu ukázat své jizvy ani přístroj a rád si s kýmkoli promluví o tom, jak vypadá jeho život a co všechno se v něm už stihlo změnit. Zahoď proto všechny výmluvy o tom, jak ti na cvičení nezbývá dostatek času, protože i Andrew o sobě říká, že až po úspěšném zákroku si uvědomil, jaké štěstí mají lidé, kteří mohou cvičit v posilovně a zvedat činky, aniž by je trápily zdravotní komplikace.
