S Barborou Mlejnkovou o soutěži Survivor, taktikách, životě na ostrově i o tom, jak psychicky náročná soutěž je.
Na čtvrteční kmenové radě zhasla pochodeň Barbory Mlejnkové, která musela opustit ostrov i celou soutěž Survivor. S výraznou hráčkou, která vynikala svou fyzickou připraveností a silnou myslí, se v hektických dnech po návratu do Česka sešel Refresher a přináší ti rozhovor. Dočteš se v něm, co Báru na ostrově štvalo nejvíce, co ji mile i nemile překvapilo nebo také to, jak zpětně hodnotí svoji účast v Survivoru.
Proč jste se přihlásila do soutěže Survivor?
Do soutěže jsem šla hlavně proto, že jsem ještě chtěla zkusit vystoupit z komfortní zóny a nenapadal mě větší extrém, než byl právě Survivor. Už se usazuji, přemýšlím o dítěti a vnímala jsem to jako takovou poslední možnost. Extrémů už jsem pár zažila, ale tohle mohl být ten největší.
Naplnilo to vaše očekávání? Byl to takový extrém? Byl to extrém na lidi. Myslela jsem, že si budeme víc podobní, že budeme všichni extroverti, což jsme možná byli, ale já jsem na ně asi byla moc cholerická, toxická nebo něco takového. Přišlo mi, že tam buď nezapadám já, nebo sedm lidí z kmene.
Diváci mohli vidět, že jste ve skvělé fyzické kondici. Připravovala jste se na účast?Ne, ale byla to moje velká výhoda. Nebo možná i nevýhoda, možná to někoho z kluků mohlo zastrašit. Celý život už od malička hodně sportuji, cvičím třeba šestkrát týdně a mám opravdu tvrdé tréninky s trenérkou či trenérem. Ta chvilková fyzická námaha během soutěží trvala třeba 3 až 5 minut a já jsem to jako takovou zátěž nevnímala. Kdežto někdo, kdo třeba dělá vytrvalostní běh nebo podobné aktivity, tak pro něj to mohlo být náročnější. Ale já jsem na ty intervaly zvyklá.
Žádnou velkou fyzickou přípravu jsem nepodstoupila a samotný Survivor mě tolik fyzicky nepřekvapil. Ale časem bych možná mluvila jinak. Už teď jsem ke konci pociťovala, že hlava tolik nefunguje, zapomínám věci a v mezifázích popadám dech, až mě z toho bolel krk.
Když to řeknu blbě, tak kdybych jim v kmeni neřekla, co mají dělat, tak se tam neděje vůbec nic.
Šla jste do soutěže s připravenou taktikou?Moje taktika probíhala, ale jak říkám, asi jsem narazila s tím, že jsem tam čekala jiný okruh lidí. Měla jsem v plánu hodně vyhrávat, hodně se snažit, a to i přesto, že mi hodně lidí před soutěží říkalo, že bych se spíš měla držet zpátky.
Co se týče chování, chtěla jsem se držet zpátky, ale moc dobře to nešlo. Když to řeknu blbě, tak kdybych jim v kmenu neřekla, co mají dělat, tak se tam neděje vůbec nic. Nějaké díly už jsem viděla a v televizi je odvysílán pouze zlomek z toho, co se tam dělo. Takže ano, buzerovala jsem je, protože když dostaneme rybářské náčiní a čtyři dny ho nikdo nevezme do ruky, tak už mi to nedalo a poprosila jsem kluky, zda nemůžou jít chytat ryby. Když to pak hodili dva metry od břehu, tak jsem je musela znovu poprosit, ať jdou víc do vody, že u břehu nic nechytnou. Nakonec to skončilo tak, že jsem si náčiní vzala já a šla jsem ryby chytat sama. Jenže mezitím někdo musel vařit, pečovat o oheň a další. A to jim přišlo jako buzerace. Podle mě to ale bylo nezbytné, nechtěla jsem nikomu říkat, co má dělat, ale když to jinak nešlo... Kromě Pítra, Andrejky a Kačky s Vášou tam nikdo nic sám od sebe neudělal.
