Fanoušci čekali a čekali a Lil Uzi Vert odkládali a odkládali. Poslední červnový den se ale stalo prakticky nemožné a deska Pink Tape s pořádnou náloží stop a jedním dvakrát platinovým hitem Just Wanna Rock konečně vyšla. Obstála?
Nehledě na to, že rtuť teploměru sama o sobě v červnu stoupá, k výšinám by ji i v nepřízni počasí vyhnala vroucí atmosféra, za niž jsou zodpovědní Lil Uzi Vert, jedni z největších uměleckých rapových hvězd dneška, kteří vydali dlouho očekávanou desku. V pořadí třetí studiová nahrávka, jejíž barva je jen přirozeným pokračováním projektu RED & WHITE z minulého roku, přirozeně obarvila, jak je vidno z coveru, Spojené státy na růžovo.
Uzi jsou na růžovou, fialovou, magentu a podobné barvy vysazeni. Ostatně i jejich růžový diamant za 24 milionů dolarů, který si nechali implantovat do čela, byl ústředním tématem anime teaseru na desku, jenž vyšel tři dny před releasem desky Pink Tape. Animace Gibsona Hazarda měla velmi akční spád, z něhož mohla jít leckomu hlava kolem, narace však byla jasná – souboj Uzi se zlým samurajem, který jim sebral z čela „jejich miláška“.
Video obsahovalo spoustu popkulturních referencí s přesahem do hollywoodské tvorby nebo tvorby japonské mangy či animovaného filmu a dle našeho názoru velmi transparentně informovalo o obsahu desky.
Věděli jsme, že přijde na malou retrospektivu k albu Eternal Atake z roku 2020 s vesmírnější, melodičtější a otevřenou flow, taktéž nám bylo sděleno, že nám nebudou upřeni ani Uzi moderní doby s tvrdým, rytmickým hit trapem, a při souboji na ostří mečů nám byl prozrazen i experiment s elektrickými kytarami.
Rozuzlením se stala melodie nápadně připomínající japonskou kawaii metalovou vokální a taneční skupinu BABYMETAL. Mít podobné hosty na rapovém albu je unikát, před vydáním ale nebylo možné ověřit, jestli to tak doopravdy bude, jelikož tracklist, ačkoliv zmiňoval 26 stop, odhalil pouze výše zmíněný platinový hit Just Wanna Rock.
Silný/slabý start
Co jsme dostali? To, co Lil Uzi umějí. Stejně jako track SPACE CADET na loňském EP, Tic Tac na společné deluxe verzi desky s Futurem Pluto x Baby Pluto či píseň na poslední studiovce Baby Pluto začal i poslední release mocně.
Vcelku přirozeně se otvírákem pro celé album stal šest let očekávaný track Flooded The Face, na nějž se posluchači těšili nejen kvůli konstantnímu teasingu, ale taktéž kvůli produkci Harolda Harpera, s nímž Uzi již dlouhou dobu spolupracují. Respektive si troufáme tvrdit, že kvůli textu, jenž byl ekvivalentem čirého flexu, to nebylo. I tak se ale dostal do vysokých příček hitparád.
Na něj hned navázali nekompromisním „budu si dělat, co chci“ vzkazem v Suicide Doors, v němž se snoubí trapová hravost pro Uzi vlastní s moderním metalovým segmentem elektrických kytar podobných těm, které ke svému umění užívají Zillakami a City Morgue.
Headbanger, mluvíme-li o textové stránce věci, je znovu prakticky dada výjevem pocitů kreativního umělce, jehož smysl pro vyjádření se dostává na povrch dvěma způsoby: buďto slyšíme velkou smršť slov s rozličnými, přemety metajícími myšlenkami, nebo ze sebe Uzi vydávají něco, co zní jako chroptící drak před umřením. Ať tak, či tak, důraz je soustředěn na prožitek, který jsme zde měli silný a pozitivní.
A to jsme byli teprve u třetího tracku, na nějž přišla hostovat další megastar. Na co sáhne Travis Scott, to je obvykle taktéž proměněno ve zlato – proto byl track Aye pochopitelně jedním z prvních, který získával vysoká čísla poslechů. My si ale říkáme: proč vlastně? Dáme-li stranou velikost person, které jej nahrály, track je vlastně jen jedno velké citoslovce, které nemůže zachránit ani Scottova sloka.
Celý poslech jsme měli pocit, že čekáme na to, až track konečně začne, a když už k něčemu došlo, bylo to jen několik freestyle barů. Vcelku brzy jsme tak pocítili i první záchvěv zklamání.
Kde je Carti?
Píseň s jasným odkazem Crush Em i Amped uzavřel první segment šestadvacetistopé (!!!) desky zajímavým všeobjímajícím mixem a masteringem. Začínali jsme se ale přejídat agresivního vibu, z něhož nás vytrhla stopa s názvem x2. Na živelném hypertrapovém beatu mohli Lil Uzi konečně uplatnit svůj „autotune“ potenciál, který nás polil živou vodou.
