Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Rozhodla se podnikat v gastronomii, protože má ráda jídlo a práci s lidmi.
To, že si někdo otevře v zahraničí vlastní podnik, už není světovou raritou. Pokud se však taková provozovna dokáže navzdory problémům prosadit mezi nejlepšími ve městě, zaslouží si to pozornost a uznání.
Takovým příkladem je restaurace Tasca Láska, kterou v Malaze vede Zuzana Šalamon. Pokud se ocitneš na samém jihu Španělska a dostaneš chuť na tapas či paellu, je velmi pravděpodobné, že skončíš právě v prostorách, kde se dorozumíš také česky a slovensky.
Se Zuzanou, která pochází ze slovenského Bardejova, jsme mluvili hlavně o tom, proč se rozhodla v mladém věku odejít do Malagy, jaký na to měl názor zbytek rodiny a čím vším si musela projít, než se karta obrátila a podnik začal skutečně stabilně vydělávat.
V tomto článku se dozvíš:
Jak se rozhodla odejít s rodinou žít do Španělska.
Proč bylo náročné hledat si na jihu Španělska práci.
Jak se dokázala dostat z dluhů a vytvořit fungující úspěšný podnik.
Je v Malaze i teď příjemné počasí? „No, nechci provokovat, ale stále slunce a krátký rukáv,“ zasmála se Zuzana, jejíž podnik Tasca Láska se nachází nedaleko historického centra města Malaga.
Jak vlastně začala tvoje španělská cesta?
Pracovala jsem v IBM v Bratislavě. Učila jsem se k tomu španělsky a protože jsem měla hodně přesčasů, rozhodla jsem se odjet na jazykový kurz do Španělska. Kolegyně mi doporučila Malagu, přičemž já jsem o tom nic nevěděla, protože jsem předtím ve Španělsku nikdy nebyla.
Zdroj: Zuzana (Tasca Láska)
Co bylo po kurzu?
Ze dvou týdnů se stalo pět týdnů. (smích) Malaga mě jako město uchvátila a řekla jsem si, že tady si dokážu představit život. Vrátila jsem se domů, s přítelem jsme měli svatbu, narodila se nám dcera a do Malagy jsme se vrátili na dovolenou třikrát.
Kdy ses rozhodla, že tam odjedete?
Teď jsme tu devátý rok. Přišla jsem domů a řekla manželovi, že jsem dala v práci výpověď a jedeme do Malagy, byla jsem ten hnací motor podobných nápadů. (smích)
Jaké byly názory rodiny? Přeci jen odejít už i s dítětem bylo jiné než ve dvojici.
Hah, moje mamka mě už znala a věděla, že když jsem s touto myšlenkou přišla, nedám si to vymluvit. Rodiče manžela to možná zpočátku brali trochu těžce. Řešilo se, z čeho budeme žít, co tam vlastně budeme dělat, protože jsme neměli extra moc našetřeno a na jihu Španělska byla vyšší míra nezaměstnanosti.
Vůbec ne. Stále jsme v rámci Evropy, let z Vídně trvá tři hodiny a ceny jsou tu velmi podobné jako v Bratislavě. Ať už jde o nájem nebo cenu potravin. Navíc jsme neměli žádnou hypotéku a dcera byla malá, ještě skoro ani nemluvila. Řekli jsme si, že jedeme a uvidíme, jestli to bude měsíc, rok nebo déle. Stále jsme měli na mysli, že se máme kam vrátit.
Zdroj: Zuzana (Tasca Láska)
V Refresheru ti denně přinášíme zajímavý prémiový obsah i z oblasti lidí v zahraničí. Přidej se do Refresher+ ještě dnes, užij si články bez omezení a podpoř tak naši tvorbu.
Jak sis v tom období hledala práci v Malaze?
Nebylo to vůbec jednoduché. Začala jsem si něco hledat tak měsíc po příjezdu. O víkendech jsem začala pracovat jako číšnice, abych se více dostala do španělštiny.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Jak si tam hledala práci.
Proč začala s gastronomií.
Proč musela zavřít podnik týden po otevření.
Jak se dostala do dluhů ve výši skoro 2,5 milionu korun.
Co jí zachránilo podnikání.
Jak se z jejího podniku stala špička v rámci tapas a paelly.
Postupně jsem byla pár měsíců v realitce a asi po půl roce jsem nastoupila do německé firmy, která měla kancelář v Malaze, a pracovala jsem jako account manažerka pro český trh.
Narážela jsi během vyřizování potřebných věcí na nějakou komplikaci?
Ve Španělsku je třeba být připraven na to, že když se zeptáte pěti lidí na jeden proces, popíšou vám pět různých způsobů. Stále to vypadá tak, že váš případ řeší poprvé v životě. V Andalusii se nic nevyřídí na první pokus a málokdy na druhý.
Jak ses dostala ke gastronomii?
Ve firmě jsem se dost nudila. (smích) Vždy jsem věděla, že tyto práce nejsou pro mě. Měla jsem ale ráda jídlo (a stále mám) a kontakt s lidmi. Už v podniku, kde jsem pracovala jako číšnice, mi nabízeli místo manažerky, ale odmítla jsem to, protože jsem neměla žádnou zkušenost s gastronomií. Během covidu se to zlomilo, z firmy mě propustili kvůli snižování stavů.
Na levé straně šéfkuchař Rafael Cabrera Zdroj: Zuzana (Tasca Láska)
Začínala jsi s jednou známou franšízou, že?
Když jsem byla delší dobu doma, doslechla jsem se o konceptu La Donuteria. Vzala jsem si půjčku, sehnala prostor nedaleko centra i stanice, mezi hotely s velikostí téměř 100 metrů čtverečních. Otevřeli jsme v úterý a za čtyři dny jsme museli zavřít z legislativních důvodů. Navíc, při otevření jsem už neměla žádné peníze, na účtu mi zbylo asi 8 eur (200 korun) a neměla jsem peníze na vrácení.
Co jsi dělala potom?
Provozovnu jsem přestavěla a se známým, který měl kontakty a znalosti v gastronomii, jsme otevřeli restauraci. Měli jsme i kuchaře, ale ten dlouho nevydržel. Byli jsme v těžké situaci. Po covidu nebylo možné sehnat kvalitního a zodpovědného kuchaře. Ti, které jsem měla, měli problémový životní styl, chodili do práce pozdě a dokonce mi kradli zboží. Já jsem nevěděla moc o gastronomii a neměla jsem ani gastronomickou španělštinu.
Po roce jsem si nejprve řekla, že končím. Zůstat jsem však musela, protože jsem měla stále větší a větší dluhy. Už to dosahovalo téměř 100 tisíc eur (2,5 milionu korun) a kdybych zavřela, neměla bych to jak splácet. Rozhodla jsem se, že propustím kuchaře, nechala jsem si jednoho číšníka a číšnici a šla jsem do kuchyně. Odpozorovala jsem spoustu věcí, jak se co dělá a podobně. Čísla to nemělo špatná, ale dala jsem celý podnik na prodej, přičemž za ty peníze bych splatila dluhy.
Nakonec jsi ho ale neprodala?
Řekla jsem si, že to potáhnu, dokud to neprodám. Dcera s manželem jeli domů i na Vánoce, ale já zůstala v podniku a tahala jsem 14hodinové směny, aby to nějak šlo. Bylo to skutečně náročné. Poté se ale jako blesk z čistého nebe objevil ve dveřích kuchař. Byl to muž, který měl v Madridu dvě restaurace, ale kvůli covidu mu to krachlo. Našel si přítelkyni v Malaze a přišel sem žít.
Zdroj: Zuzana (Tasca Láska)
A tehdy se karta obrátila?
Obrátila se v momentě, kdy jsem šla do kuchyně a začala jsem si všechno řídit sama. S tím kuchařem to bylo ještě snazší, protože uměl perfektně vařit a byl navíc velký pracant. Ale základ zůstává v tom, že jsem se věnovala i práci v kuchyni, prakticky dnes umím přijít a uvařit 95 % jídelníčku.
Název Tasca Láska vychází ze slova „tasca“ = taverna, bistro, domácí kuchyně + slovo „láska“.
Na jaké jídlo a strategii jsi sázela?
Pořád to byly a jsou hlavně tapas, ale také tradiční španělská jídla či paella. Když jsem chtěla najít personál, musela jsem udělat něco nového, jiného než má konkurence. Zavedla jsem tak podnik s 8hodinovým pracovním časem, což nebylo téměř nikde. Všechny restaurace se v 16:00 zavíraly a otevíraly znovu ve 20:00.
Vyšlo to?
Samozřejmě, když měli všichni zavřeno, já měla plno. Od dvanácti mám na obědě Slováky a Asiaty, o půl třetí Španěly. Večer zase o šesté přijdou Slováci a o desáté Španělé.
Vaříš něco ze slovenské kuchyně?
Ani ne. Peču pavlovky a sezónně také máme fazolovou polévku, ale je to taková fusion s domácími produkty. Zaměřujeme se na paellu či tapas, v tomto patříme mezi špičku v celé Malaze.
Zuzana s manželem a dcerou Zdroj: Zuzana (Tasca Láska)
Na TripAdvisoru má tvoje restaurace úspěch. Najdou se ale i negativní recenze...
Ano, to jsou lidé, kteří například napíšou, že tapas bylo malé jídlo, asi bohužel nevědí, že to je přesně o tom. Nebo že paella chutnala jako rizoto, vždyť je tam rýže. Ještě se stává, že přijdou a nemají místo na sezení.
Důkazem toho, že Zuzana dělá své podnikání zodpovědně, je kromě každodenních rezervací také umístění na TripAdvisoru. Tam jí patří 45. místo z 2600 podniků v rámci všech restaurací v Malaze, přičemž v kategorii „tapas“ je na 2. místě v žebříčku.
A co Slováci a Češi, chodí jich tam hodně?
Chodí docela dost. Měli jsme i legraci, kdy jsem musela kolegům vysvětlovat situaci, kdy nesla číšnice chobotnici a někdo na celou restauraci vykřikl „fuuuuuj“. Tak to bylo úsměvné, ale tak pro Slováka to není běžné jídlo. Menu máme i ve slovenštině, pro případ, že tam náhodou nejsem.
Hraje pro tvůj byznys roli i počasí?
Nejslabším měsícem v roce je srpen. Jelikož jsme v centru, lidé jsou přes den, když je horko, na pláži a tam i jedí. Kromě toho je slabší také listopad, kdy se méně cestuje a lidé asi více šetří před Vánocemi.
Je náročné podnikat ve Španělsku v gastronomii?
Je. Dodavatelé ještě jakžtakž fungují, protože celá Andalusie je závislá na turismu. Ale opravy, pojistky a podobně bývá někdy opravdu problém. Stejně tak daňové úřady a podobně. Hygiena například nemusí být při otevření podniku, přijdou nečekaně, ale většinou jsou v pohodě. Mají tu jiné provozovny, které asi musí více kontrolovat. (smích)
Malaga Zdroj: Wikimedia Commons
Jezdíš ještě na domů na Slovensko?
Jezdíme dvakrát za rok, v létě a na Vánoce.
Uvažovali jste o návratu na Slovensko?
Určitě ne. (smích) Právě naopak, uvažujeme o tom, že bychom eliminovali i to léto a Vánoce, raději ať přijdou všichni sem k nám.
