Známá lékařka Miroslava Skovajsová v rozhovoru pro Seznam Zprávy tvrdí, že nárůst rakoviny u mladých žen způsobuje podle ní to, že ženy jsou „málo ženami“ a nenosí sukně. Co ale skutečně způsobuje jedno z nejčastějších onkologických onemocnění?
Byla to právě Miroslava Skovajsová, která založila první mamacentrum v Praze a na poli mamografické prevence odvedla nepopiratelný kus práce. I díky ní dnes tuto péči dokonce hradí pojišťovna. Bez nadsázky právě tato doktorka zachránila mnoho životů, a úvodní část rozhovoru pro Seznam Zprávy, kde o svých zkušenostech Skovajsová mluví, je velmi hezká.
Potom lékařka přejde ke zkušenostem z ordinace, kde se svými pacientkami rozebírá možné příčiny jejich onkologického onemocnění. Téměř všechny podle její zkušenosti zmiňují stres. Doktorka tak velmi dobře poukazuje na tlak, kterému dnešní ženy čelí: často mají naloženou práci, většinu starostí o domácnost, péči o děti nebo o starší příbuzné. Nezřídka čelí tlaku, že mají zastat všechny tyto role, což je prostě neúměrná zátěž, která ke stresu nevyhnutelně vede.
Jenže místo toho, aby doktorka uhnula třeba k systémovým řešením nebo začala mluvit o rovnějším rozložení péče, začne mluvit právě o tom, že mladé ženy jsou podle ní „málo ženami“ a nenosí sukně.
Právě proto prý sledujeme v posledních letech nárůst rakoviny prsu u mileniálek a Gen Z. Jako bonus k tomu dodala ještě dávno vyvrácený mýtus o tom, že muži už dnes nejsou lovci.
Sukně neléčí rakovinu
Pojďme si zmíněné stereotypy a zkratky vyvrátit. Sukně klidně nechme ve skříni a místo nich si připomeňme řadu vědou ověřených a člověkem způsobených vlivů, které rakovinu prsu prokazatelně způsobují.
Je to například vystavení radiaci, některé pesticidy nebo dříve předepisované léky, život v prostředí se znečištěným vzduchem, hormonální vlivy nebo nezdravý životní styl: kouření, alkohol a nadváha, ale také třeba těhotenství v pozdějším věku. Nejrizikovější je pak samozřejmě genetické onemocnění v rodině a genetická mutace. Čistě genetické faktory však najdeme jen u pěti až deseti procent pacientek, u většiny je to právě mix výše zmíněného.
V nadsázce řečeno: když někdo prožil život ve špinavém ovzduší, jedl znečištěné potraviny a měl třeba genetickou predispozici, což jsou jen těžko ovlivnitelné faktory, mohl by v sukni chodit třeba každý den a bylo by mu to houbeles platné.
Lovily i ženy
Pak tu máme ještě argument s něžnou ženou a muži lovci. Věděli jste, že tato oblíbená báchorka je dávno vyvrácená? Ženy dříve lovily stejně jako muži, podle výzkumů až v 80 procentech kmenů! A péče o děti neležela jen na jedné ženě pečovatelce, ale často se na ní podílel celý kmen.
Na závěr nesmíme opomenout, jak moc tyto průpovídky musí být zraňující pro ženy, které si onkologickým onemocněním prošly. V osobně laděném komentáři už to na webu shrnula moje kolegyně Anna Sochorová. Vzpomíná v něm na svou babičku, kterou si pamatuje hlavně v sukni. Přesto prodělala rakovinu uzlin.
KOMENTÁŘ: Sukně jako měřítko ženství? Česká lékařka a nebezpečné stereotypy
28. srpna 2025 v 7:00
Výstražný red flag proto posíláme paní Skovajsové. Je totiž škoda, když odbornice, která pro ženy v této zemi udělala tolik dobrého a zachránila mnoho životů, šíří dávno vyvrácené bludy a stereotypy.
