Tlak na výkon už není hlavní důvod, proč se lidé v práci cítí vyčerpaní. Čím dál častěji se ukazuje, že stres vzniká spíš z každodenních situací: nejasných zadání, nepříjemných rozhovorů nebo momentů, kdy se od nás čeká okamžitá reakce bez kontextu.
Podle nových poznatků společnosti SUHR lidi v práci čím dál víc vyčerpávají situace, na které nejsou připravení: nečekané rozhovory, řešení chyb nebo nutnost rychle reagovat bez jasného zadání. Pro generaci Z a mileniály, kteří kladou větší důraz na pracovní prostředí a vztahy, hraje klíčovou roli komunikace. To, jak s nimi vedoucí mluví, jestli dostávají zpětnou vazbu nebo jestli mají prostor říct vlastní názor, přímo ovlivňuje jejich motivaci i psychickou pohodu.
Psychická zátěž tak vzniká hlavně v běžných interakcích. Typicky při poradách, 1:1 schůzkách nebo při řešení problémů v týmu. Klíčovou roli přitom hraje reakce druhé strany. Ta může stres buď zvyšovat, nebo naopak tlumit. Způsob komunikace má přímý dopad nejen na výkon, ale i na vztahy a důvěru mezi kolegy.
Velkým problémem je i pocit nejistoty. Když není jasné, co se od tebe očekává, nebo když se pravidla mění za pochodu, roste stres mnohem rychleji než při samotném množství práce. Podobně fungují i situace, kdy se chyby trestají místo toho, aby se braly jako běžná součást procesu.
Hodně nám záleží na důvěře v týmu
Pro zaměstnance a zaměstnankyně je důležité vědět, že za nimi stojí tým, ve který mohou mít důvěru. Právě ta se podle odborníků a odbornice láme v drobnostech. Ignorování zpráv, rušení schůzek na poslední chvíli nebo multitasking během callů dávají jasný signál, že tvoje pozornost není prioritou.
„Loajalita nevzniká u projektů, ale u pocitu, že vás někdo skutečně slyší,“ říká Michaela Tumpachová ze vzdělávací platformy SUHR. Pokud lidé nemají prostor mluvit otevřeně, často ztrácejí iniciativu.
Firmy proto začínají řešit stres praktičtěji. Vedle nabízení klasických well-being benefitů se zaměřují na konkrétní dovednosti. Jak komunikovat, pracovat s chybou nebo reagovat pod tlakem. Ukazuje se, že velký rozdíl dělá i schopnost být plně přítomný v rozhovoru a věnovat druhému skutečnou pozornost.
Pomoci mohou i jednoduché techniky. Například neskákat hned do řešení, ale nejdřív shrnout, co druhý říká. Místo odmítání navazovat („ano, a…“) a dát prostor společnému hledání řešení. Důležité je také vnímat chybu jako běžnou součást práce, ne jako selhání.
Soft skills jsou stále důležitější
Rostoucí psychická zátěž ukazuje, že firmy budou muset do budoucna více pracovat nejen s výkonem, ale i s tím, jak lidé zvládají každodenní situace. Schopnost reagovat, naslouchat a pracovat s nejistotou se postupně stává klíčovou pracovní dovedností. „Psychická odolnost dnes není jen individuální téma, ale otázka fungování týmů. Organizace, které ji budou rozvíjet systematicky, budou lépe zvládat změny i tlak současného pracovního prostředí,“ uzavírá Tumpachová.
