Jan Lukačevič je mladý vědec, jehož projekt se v roce 2020 podívá na Mars.
Vesmír lidstvo fascinuje už tisíce let. Dlouhou dobu pro nás představoval velkou neznámou a až překotný pokrok v posledních desetiletích nám pomohl prozkoumat jeho zákoutí a pochopit část jeho tajemství. Stále jsme však teprve na začátku a máme více otázek než odpovědí. Vědci však na jejich zodpovídání nezanevřeli, čehož důkazem je i mladý Čech Jan Lukačevič, který v současné době pracuje na výzkumu, jenž bude do budoucna hrát významnou roli pro astronauty cestující na Mars. A právě s ním jsme v následujícím rozhovoru probrali nejen tento projekt, ale i jeho pestrou kariéru a názory na budoucnost vesmírného výzkumu.
Ahoj Honzo, naši čtenáři tě mohou znát jako mladého vědce, který je členem Akademie věd a podílí se na vesmírné misi. Jak bys ale popsal ty sám sebe ze svého pohledu? Pokus se nám trochu přiblížit svoji osobnost.
Jsem zvědavej, občas paličatej a rád zapojuju kritický myšlení, z čehož občas pramení neúcta k autoritám. Jinak se ale nerad popisuju, myslím, že je lepší, když za člověka hovoří to, co dělá a co ho baví. A baví mě toho hodně: věda (kdo by to byl řekl, co?), cestování, chození po horách, focení, sport, umění (i když to spíš jako konzument, rád navštěvuju různé galerie a mám slabost pro architekturu a design).
Kdy ses rozhodl, že se chceš věnovat právě výzkumu vesmíru? Směřoval jsi k tomu už od mládí, nebo to vyplynulo časem?
Já jsem vždycky chtěl dělat něco, co má nádech objevování, průkopnictví, dobrodružství, posouvání hranic a přináší užitek lidem. Dlouhou dobu jsem směřoval ke studiu architektury, ze začátku studií jsem zase počítal, že budu konstruovat letadla. Když jsem zjistil, k jak malým krokům vpřed v tomto odvětví dochází, začal jsem směřovat k vědě a kosmickému výzkumu.
Pomohly ti výraznou měrou vědomosti ze školy? Jak je na tom české školství, co se týče oborů věnujících se vesmírnému výzkumu?
Do určité míry jo. Myslím, že jsem získal dobrý základ, od kterého se šlo odpíchnout, hromadu věcí jsem se ale naučil za pochodu až při výzkumu s pomocí zkušenějších kolegů. Na vysoké jsem si hlavně osvojil, jak si získat relevantní informace a dobře se učit, abych potom mohl znalosti (i ty získané mimo školu) použít. Co se týče současné situace, asi udělám lidem, kteří o tuhle oblast mají zájem, celkem radost. Na Fakultě strojní ČVUT, kde jsem studoval, se otevřel nový obor Letecká a kosmická technika, takže se dá v tomhle odvětví konečně studovat.
Momentálně pracuješ s kolegy z Akademie věd na vývoji antény, která se s modulem dostane v roce 2020 na Mars. Co přispělo k tomu, že si Evropská vesmírná agentura vybrala k takovému úkolu zrovna váš tým?
Myslím, že svoji roli hrálo víc věcí. Jednou z nich unikátnost výzkumu: žádná z předešlých misí na Mars se tímto měřením nezabývala a současná technika používaná pro výzkum Marsu toto měření neumožňuje. Dalším faktorem je vysoká kvalita našeho týmu, který s návrhem experimentu přišel. Máme v něm zkušené a velice schopné kolegy. Kromě výzkumu Marsu totiž pracujeme i na Solar Orbiteru pro Evropskou vesmírnou agenturu nebo na experimentu v rámci mise JUICE, která bude zkoumat ledové měsíce Jupiteru.
Vámi vytvořená technologie bude zkoumat, zda se v prachových bouřích na Marsu vyskytují blesky. Přikláníš se spíše k tomu, že ano, nebo ne? A jaký by to mělo dopad na další zkoumání této planety?
S předpokladem výskytu elektrických výbojů na Marsu do toho výzkumu jdeme. Proto je naše zařízení WAM (Wave Analyzer Module) navrženo tak, abychom jejich přítomnost mohli detekovat. Dopad to může mít značný, pilotované mise na Mars by musely vzít tuhle skutečnost v potaz. Nikdo nechce uletět takovou dálku a pak jen s hrůzou sledovat, jak jeho modulem proběhne výboj, který ho vypne. To pak ani člověk nezavolá domů, že je v háji.
Tvým úkolem na tomto projektu je vyvinout mechanismus rozvinutí antény. Jak dlouho trvá něco takového vymyslet a sestrojit a jak testuješ, že něco vyrobeného na Zemi bude fungovat v marsovských podmínkách?
Říct obecně, jak dlouho návrh nějakého vesmírného zařízení trvá, je složité. Jednou věcí je úvodní nápad, jak zhruba by mohlo zařízení fungovat: to může při nějakém lehčím skicování a počítání zabrat dva, tři týdny. Ale navrhnout pak reálné, funkční řešení, to už je záležitost klidně roku či dvou. Ne nadarmo se říká, že je nějaká složitá věc „rocket science“.
Testování je pak trochu složitější, ale o to zábavnější. Na Zemi vlastně nemůžeme dosáhnout totožných podmínek jako ve vesmíru, takže se musí dělat testy v různých podmínkách. Jeden z testů probíhá třeba ve vakuu, další testuje teplotní odolnost mechanismu (náš experiment musí vydržet pracovat v pásmu od -270 °C do 160 °C), jiný zase prostředí snížené gravitace. Každá část dovede být pěkně napínavá.
Za jak dlouho je podle tebe reálné, aby na Marsu vznikla první lidská kolonie? Kdybys měl ty sám možnost být mezi prvními kolonizátory Marsu, šel bys do toho? A jaký vidíš přínos v osidlování této planety pro lidstvo?
No, upřímně si myslím, že tak rychle to nebude. Doletět na Mars a strávit tam nějakou omezenou dobu průzkumem je záležitost už několika příštích let a to je hrozně vzrušující. Založit ale kolonii je ještě mnohem složitější, Mars je poměrně nehostinné místo a musíme vyřešit ještě plno problémů, než se založení kolonie podaří. Vypravit bych se tam chtěl, cesty na místa, kde ještě nikdo nebyl, mám v krvi... Ale taky bych se rád vrátil. Naše planeta je úžasný místo a mám to tu rád.
Přínos je jasný: pokud se to povede na Marsu, uděláme velký krok k tomu, aby se to povedlo všude jinde a to je důležité na cestě k lidstvu jako meziplanetárním druhu.
Odpustit si nemůžu ani klasickou klišé otázku. Věříš v existenci mimozemského života? A pokud ano, myslíš, že existuje reálná šance, že se jeho objevu dočkáme ještě v průběhu našeho života?
Jasně. S tím, kolik je ve vesmíru hvězd a planet, je ta pravděpodobnost vážně vysoká. Tímto se zabývá i Fermiho paradox, o kterém se s každým, kdo mi napíše rád pobavím. (Honzovi můžete napsat na Facebooku nebo Instagramu). Je to fakt pozoruhodný téma!
Už teď se staví James Webb Space Telescope, což bude největší vesmírný teleskop v dějinách a ten by mohl leccos napovědět. Na jaře jsem byl na konferenci ve Státech a byla to jedna z věcí, o kterých se hodně mluvilo. Jsem přesvědčený, že se toho dočkáme.
Přesuňme se zpátky na Zemi. Kromě vědy se věnuješ i vaření. Jídla připravuješ například i pro svatební hosty. Jak ses k takovému koníčku dostal a jak to zvládáš skloubit se svým výzkumem?
Je to skvělá kombinace na čištění hlavy. Rád dělám rukama, a pokud se dá výsledek práce sníst, tak je to ideální. Vařil jsem od mala doma s mamkou a pak jsem se s trochou štěstí dobře skamarádil se špičkovým kuchařem Michalem Hromasem. Od té doby to táhneme spolu v jeho malém cateringu Nomadis. Občas je složitější to kombinovat, ale naštěstí je plno akcí o víkendu, takže v pátek vylezu z laboratoře, sednu do dodávky a jedeme na víkend vařit třeba na nějakou svatbu.
Jako profesionální sportovec jsi reprezentoval Českou republiku. V jakých sportovních disciplínách? A proč ses nakonec ze své úspěšné sportovní dráhy odklonil?
Dřív jsem se věnoval veslování a kanoistice (jezdil jsem na dračích lodích). To mě bavilo hodně, zazávodil jsem si i na MS a ME, kde to párkrát cinklo. Se sportem jsem musel ale nečekaně přestat, vážně jsem onemocněl a na dlouhou dobu jsem z toho vypadl. Teď si chodím občas spíš pro radost zaběhat, zaplavat nebo na kolo, úplně bez sportu to taky nejde. Rád bych jednou zkusil triatlon, ale teď na podzim vyrážím surfovat do Austrálie a na Nový Zéland, kde budu prezentovat svůj výzkum na několika konferencích.
Tvůj životopis je vůbec plný rozličných projektů a aktivit. Máš něco, co tě neustále žene kupředu, nebo jsi jen povahou workoholik?
Dobrej husband material, co? (smích) Ale vážně, kromě vědy a vaření se poslední dobou snažím angažovat i v aktivitách Aspen Institute CE, kde jsem byl vybrán do jejich Young Leaders Programu. Je tam skvělá skupina šikovných lidí, se kterými jsem se rychle skamarádil a kteří se snaží věci okolo nás měnit k lepšímu. A to je jeden z mých motorů: snažím se pomáhat ostatním, dělat lidem okolo sebe radost a věnovat se smysluplným činnostem. Mám velký štěstí, že můžu dělat, co mě moc baví, naopak se spíš učím toho dělat míň a udržovat nějakou zdravou rovnováhu.
Čemu se plánuješ věnovat do budoucna? Máš nějaký svůj vysněný cíl?
Už jsem se naučil, že stanovování nějakých konkrétních cílů a přílišné plánování budoucnosti je nejsnadnější způsob, jak se zklamat. Jsem teď moc spokojený se současným stavem. Baví mě, co dělám, mám okolo sebe skvělé lidi, vím, co chci. Na tom chci stavět a některé věci ještě vylepšit. Rád bych se věnoval víc popularizaci vědy, zatím občas nějaké zajímavosti nebo informace ze zákulisí umísťuji na sociální sítě, ale bylo by fajn zorganizovat i přednášky pro veřejnost. Ve vědě samotné bych se chtěl časem posunout do vedení výzkumů a dotáhnout do konce experimenty, které mám rozdělané, čekají mě dva doktoráty. Ale člověk nikdy neví, jaké příležitosti se mu ještě naskytnou.
