Které už jste zaručeně někdy slyšeli?
Lidé se už odpradávna rádi bojí. Jen si vzpomeňte, jak jsme jako malí na táboře naprosto zbožňovali večerní posedávání u praskajícího ohně a s vytřeštěnýma očima hltali každičké děsivé slovíčko, které vycházelo z baterkou podsvícených úst táborového vedoucího. Strašidelné historky, báchorky, fámy a povídačky nás zkrátka a dobře přitahují stejně tak jako četba hrůzyplných románů a sledování těch nejkrvavějších hororů.
Urban legends, neboli městské legendy, jsou možná právě proto oblíbené, protože v sobě snoubí kousek děsivého, kousek lokálního a třeba i kousek pravdivého. Protože při jejich vyprávění nám zcela jistě v hlavě hlodá červíček „co když je to vážně pravda“? A i když reálně tušíme, že není, stejně nám pokaždé běhá mráz po zádech a krve by se v nás nedořezal.
Současné městské legendy, fámy nebo hoaxy, tedy moderní folkloristické a mytologické žánry, se vyznačují několika typickými charakteristikami. Cílí na emoce. Snaží se v nás vyvolat strach, smutek, zlost nebo paniku. Často jsou to tedy strašidelné historky nebo báchorky o různých nadpřirozených jevech. Jejich původce je často neznámý. Co je ovšem jisté, když už se někde chytnou, šíří se jako lavina. Předáváme si je z jednoho ucha do druhého, až se z nich nakonec stanou příběhy, které zná na daném místě téměř každý. Detaily každého vyprávění městské legendy se mohou lišit v tom, jak si je svým potřebám přizpůsobí vypravěč. V jedné historce zabíjí vrah škrtidlem, v jiném případě zabíjí třeba nožem. Pro každý region se jednotlivé případy mohou lehce lišit.
Klasicky se můžou předávat z generace na generaci nebo reagovat na aktuální společenskou situaci. Zároveň bývá jejich struktura vystavena tak, že se daný příběh pověsti „zapasuje“ do téměř jakéhokoliv prostředí. Není tedy výjimkou, že třeba v Plzni se rozšíří městská legenda, která o rok dříve vznikla v Praze, Berlíně nebo třeba v Dubaji. Často si s jejich pomocí vysvětlujeme jevy, které prostě jinak vysvětlit neumíme.
Takhle. Tvrdit, že každá městská legenda, je holý výmysl, si tvrdit netroufneme. Protože prostě ten červík. Ale to, že se zakládají na nějaké reálné události, se zkrátka většinou dohledat nepodaří. Proto jsme rádi, že to jsou jen povídačky, které mají za úkol nás jen pěkně vyděsit. Pro článek jsme vybrali pět nejznámějších a nejrozšířenějších současných i minulých urban legends, které se ve velkém šířily i v Česku. Na které z nich si vzpomínáte?
„Kdybys rozsvítila, zabil bych tě taky“
Vysokoškolské koleje patří k nejoblíbenějším způsobům ubytování mladých studentů. Jenže co když se po chodbách intráku začne šířit jedna pořádně strašidelná historka? První vyprávění této městské legendy se objevilo ve druhé polovině 20. století hlavně mezi dámským osazením kolejních pokojů.
Vypráví o dvou dívkách, které se jednoho večera rozdělily. Jedna si šla večer užívat ruch velkoměsta, ta druhá zůstala sama na pokoji, kde se chtěla učit. První dívce ale po čase dojdou peníze, musí se pro ně tedy vrátit na kolej. Je už ale pozdě a nechce svou drahou spolubydlící vzbudit. Po tichu a po tmě si tedy vezme peníze z nočního stolku a opatrně se odebírá zpět k východu. Z večírku se vrátí až ráno. V pokoji na ni čeká strašlivá scéna. Spolubydlící, která zůstala přes noc sama na pokoji, leží v mrtvá v zakrvaveném prostěradle. Stala se obětí vraha, který po sobě zanechal děsivý vzkaz na nočním stolku. Na papírku vedle mrtvého těla bylo napsáno jen: „Kdybys rozsvítila, zabil bych tě taky.“
Stopaře raději nebrat!
Tak zněla rada snad každí zodpovědné matky nebo otce, které svým ratolestem s právě vytištěným řidičským průkazem vyprávěli o nebezpečí, které na ně může číhat na cestách. Tato legenda putovala opravdu celou republikou a slyšet ji můžete i dnes.
Tohle jsou nejlepší české stavby za poslední rok. Souhlasíš s výběrem?
9. listopadu 2024 v 8:30
Hlavní roli v tomto případě hraje většinou mladá řidička, kterou na parkovišti u obchodního zastaví mladý muž s kufříkem. Prosí ji o pomoc. Údajně si zapomněl telefon a nemá u sebe žádné peníze. Žena muži, který je v čistém obleku a nevypadá nijak podezřele, nabídne, že jej odveze do centra. Muž se posadí vedle ní a vydávají se na cestu. Po čase si muž v obleku začne stěžovat, že se mu dělá špatně. Rád by si přesedl na zadní sedadlo. Řidička v tu chvíli vycítí nebezpečí a využije situaci, kdy muž otevírá zadní dveře auta, aby se mohl posadit za ní. Rychle šlápne na plyn a postava muže se v tu chvíli jen zmenšuje ve zpětném zrcátku.
Po několika dalších kilometrech se jí ovšem muže zželí. Přeci jenom vypadal slušně, i se s ním hezky povídalo. Přemýšlí, že se pro něho vrátí. Všimla si, že v autě nechal svůj kufřík. Zkusí ho otevřít, jestli v něm nenajde jeho doklady, podle kterých by ho mohla najít. To, co najde uvnitř, jí úplně rozbuší srdce. Kufřík je téměř prázdný. Jediným jeho obsahem je pár kožených rukavic a škrtící struna.
Injekční stříkačky v sedadlech MHD
Jestli je nějaká urban legenda, kterou musel slyšet snad opravdu každý, tak je to ta o údajném nebezpečí, které na nás čeká při cestování metrem nebo tramvají. Její podstatou byla myšlenka, že feťáci schválně vkládají své „použité nádobíčko“ do polstrování sedadel v MHD. Údajně tak chtějí nakazit co nejvíce nevinných lidí virem HIV. Součástí několika různých verzí tohoto vyprávění pak bylo i to, že u schovaných infikovaných jehel v sedadle nechávali i cynické vzkazy typu: „právě ses nakazil HIV“ nebo „sláva, máš HIV“.
Strach z toho si pak někde sednout, máme všude tam, kde není čistě plastová nebo dřevěná sedačka. Právě toto je ten případ nějaké městské legendy, která možná původně nevychází ze skutečné události, ale může k takovým činům někoho podněcovat.
Děti a IKEA
Nejedná se možná ani tak o městskou legendu, jako spíše o velmi známý hoax, který se čas od času šíří sociálními sítěmi od roku 2004. Facebookové příspěvky vyprávějí o údajném unášení dětí z obchodního domu IKEA. Scénář je ve většině případů opět velmi podobný. Příspěvek začíná klasickou frází každé fámy nebo legendy: „Moje známá mi říkala, že...“ Tak tedy. Něčí známá vyprávěla o tom, že se jí v Ikee v setině ztratila malá holčička. Nahlásila to tedy zaměstnancům, kteří okamžitě nechali celý obchod uzavřít. Nikdo se nedostal dovnitř ani ven
Dívka se posléze našla, často zdrogovaná nebo v bezvědomí, na záchodech. Byla převlečená a ostříhaná nakrátko. Únosce ji chtěl tedy vydávat za chlapce, aby ji nikdo nepoznal. V závěru příspěvku je pak ještě zmíněno, že to pravděpodobně nebyl ojedinělý případ v tomto obchodě, protože zaměstnanci hned věděli, že mají uzavřít celý obchod.
„Subject: Dávejte si pozor na své děti!
Upozorňuji na případ, který se stal nedávno mé známé při nakupování v obch. domě IKEA.
Rodiče šli nakupovat se svou desetiletou dcerou do obch. domu IKEA. Najednou zjistili, že dcera s nimi není. Chvíli čekali, jestli se neobjeví. Pak se rozhodli nechat ji vyhlásit. Obchodní dům hned uzavřel všechny východy a začal ji hledat. Holčička byla objevena na toaletě, ostříhaná a převlečená do jiných šatů.
Asi to nebyl první případ, co se tam stal.
Proto pozor při předvánočních nákupech!!!!!!!!!!!“
Bacha na gang z Nuseláku!
Na konec si necháváme jednu pražskou specialitu. Okolí Vyšehradu bylo vždy opředeno řadou mýtů a tajemných legend. Možná právě na jejich základě se za komunistů začalo šířit několik městských legend o Nuselském mostě, které dodnes patří k těm zdejším nejznámějším.
První legenda vypráví o dělníkovi, který je údajně zalit betonem v jednom z obřích bloků, ze kterých je most postaven. Stalo se tak prý během jeho výstavby.
Druhá legenda zase vypráví o jakémsi gangu, který měl údajně z mostu lidi shazovat. Jedna verze říkala, že se snad jedná o prominentní děti KSČ, které se pouze nudí, a proto vraždí nevinné chodce. Druhá zase, že jde o klan náboženských fanatiků nebo mafii. Nejpravděpodobnější je ovšem vysvětlení, že se tímto způsobem snažil tehdejší režim pouze vymluvit z přibývajícího počtu sebevrahů.
Tak co? Které městské legendy jste slyšeli poprvé a se kterými jste se už v minulosti setkali? Nebo znáte nějaké jiné? Pokud byste chtěli znát některé další, folklorista a etnolog Petr Janeček se zabývá jejich sběrem a spoustu z nich už publikoval v knihách Černá sanitka a jiné děsivé příběhy nebo Krvavá Máry a jiné strašlivé historky. Doporučujeme.
