Rozhovor s pražským psychologem a psychoterapeutem Tomášem Holcnerem o jinakosti, nenávisti a šikaně v online prostoru.
Sprite v nové kampani iloveyouhater tvrdí, že nejlepší odpověď na hate je láska. Nemá smysl roztáčet kolotoč nenávisti dalšími hejty ani se před nimi skrývat, je lepší vše otočit do pozitivní roviny a vyrovnávat hladinu nenávisti na síti láskou. Právě o tom je také dnešní rozhovor.
Psycholog a psychoterapeut Tomáš Holcner se ve své psychologické poradně v centru Vinohrad specializuje především na pomoc lidem, kteří mají problém s vyrovnáváním se s traumatickou událostí, nízkým sebevědomím či depresivními stavy.
My jsme s ním však během slunného odpoledne řešili především problematiku tzv. „internetových hejtů“, a to především, jak tyto situace zvládat.
Svět internetu je bezesporu skvělým zdrojem informací a nástrojem pro spojování lidí, na druhou stranu je to prostor, ve kterém často bují nenávist a tzv. hejty. Proč mají podle vás lidé v online prostředí větší sklony se takto projevovat?
Podle mě to souvisí s určitou disinhibicí. To znamená, že online prostor nabízí pocit anonymity, ve které mají lidé možnost se projevovat mnohem spontánněji, což není vždy jenom pozitivní. Dalším aspektem je distance, kterou tento prostor nabízí. A to nejenom ve smyslu fyzické vzdálenosti, ale zejména emoční distance od případné bolesti, kterou je zde možné způsobit. Když člověka nevidíte a jste od něho potenciálně velmi vzdálení, tak je mnohem jednodušší vyjadřovat vůči němu zlost či nenávist.
Často jsou terčem těchto útoků lidé, kteří se nějakým způsobem odlišují, a to ať už se jedná o názory, vzhled či životní styl. Proč právě oni?
Z mého pohledu hraje velkou roli jinakost. Pokud se někdo ve společnosti odlišuje, tak to určitým způsobem i psychologicky vystupuje, může to být vnímáno jako ohrožující, a lidé mají potřebu se na to více soustředit. Ti, kteří se odlišují, jsou potom pochopitelně častějším terčem šikany, a to nejenom v online prostoru, ale také třeba v třídním kolektivu anebo zaměstnání.
Setkáváte se ve vaší praxi jako psycholog a psychoterapeut s případy online šikany a nenávisti často?
Setkávám se s tím, že lidé, kteří se v minulosti stali terčem šikany, právě třeba v online prostředí, pociťují následky, se kterými se vyrovnávají delší dobu a které mají až traumatizující charakter. Nicméně v minulosti byli v zahraničí medializovány případy, které ukazují, jak tragické důsledky může mít zesměšnění či dehonestace v online prostředí, které končilo až sebevraždou obětí kyberšikany.
Jak by podle vás měli lidé postupovat, pokud se dostanou do situace, kdy jsou terčem nějakých „internetových hejtů“?
Hodně záleží na podobě útoku, kterému člověk čelí, ale například u dětí či dospívajících je jednoznačným doporučením, aby s tím nezůstávali sami a svěřili se někomu, komu důvěřují. Rodičům, odpovědným lidem v prostředí, kde se tento druh útoku odehrává, jako je například škola, v neposlední řadě vyhledali odbornou pomoc a radu. Něco podobného může platit také pro dospělé ve chvíli, kdy tlak kyberšikany dosáhne takové úrovně, že začne docházet k rozvoji úzkostně-depresivních symptomů.
Existuje nějaká prevence? Něco, co člověk může udělat proto, aby tyto potenciální situace lépe zvládal, pokud se do nich dostane?
Jedna z věcí, která se doporučuje v situacích, kdy se člověk dostane terčem opakovaných útoků, je nereagovat. Nevytvářet pocit, že vás to nějak zraňuje, protože to vždy podněcuje útočníky k dalším krokům. Vhodné je tyto útoky dokumentovat, uložit je, aby měl v případě potřeby důkaz, protože některé projevy mohou překračovat hranici zákona. Vhodné také může být jednoduše zrušit původní profil a vytvořit si nový, který je dostatečně anonymní a na který mají kontakt pouze ti nejbližší, ke kterým má daný člověk důvěru.
Druhá věc je, že prevencí nebo obranou před dopadem tlaku sociálních sítí je vytváření protiváhy v podobě investice do reálných vztahů s těmi nejbližšími lidmi, které kolem sebe člověk má. Na těchto vztazích totiž záleží především, a právě tyto vztahy nám poskytují přirozenou podporu, díky které pak můžeme situacemi, kdy na nás na internetu může někdo útočit, snáze překonávat.
Jak nás vlastně psychicky tyto situace ovlivňují?
Konfrontace s negativní či nenávistnou a zesměšňující reakcí je vždy nepříjemná. Záleží na intenzitě a trvání „hejtů“, kterým člověk čelí. Nejprve se mohou objevovat jen symptomy v podobě zhoršené kvality spánku, poklesem nálady, vnitřním napětím, nechutenstvím, které se mohou stupňovat. Při déletrvajícím tlaku může dojít také k narušení vlastní sebehodnoty. Tyto situace přirozeně nejvážněji doléhají právě na děti a dospívající, protože se jejich identita teprve vyvíjí a je značně křehká.
Mluvil jste o sebehodnotě. Jak by takové věci měli lidé v průběhu života dosahovat?
S oblibou zdůrazňuji, že nejde o vysokou sebehodnotu, ale o adekvátní hodnocení sebe a svého života. Schopnost vidět své pozitivní a silné stránky, ale také vidět, kde máme slabá místa, a co je důležité, být schopný tyto své slabé stránky akceptovat. To právě vytváří stabilitu, která nám při setkání s nějakou kritikou či „hejtem“ pomáhá lépe rozlišit, co je relevantní a co ne.
Může mít v tomto roli i humor? Schopnost zasmát se svým slabým stránkám.
Může to být jeden z dobrých způsobů, jak na to zareagovat, ano. Nicméně i zde záleží jak intenzivní a systematické „hejty“ jsou.
Nebereme si často komentáře lidí na internetu a nějakou naši online image vlastně až moc k srdci?
Jak už jsem řekl, myslím si, že to důležité se děje především mimo online svět. Rozvíjet vztahy s přáteli a rodinou by se mělo podle mého názoru dělat s mnohem menším ohledem na sociální sítě. Čím víc směřujete svůj život do online prostoru a čím více jsou pro nás důležitá veřejná potvrzení vlastní identity skrze „olajkování“, tím víc jsme také zranitelní vůči případné kritice, protože hledáme potvrzení vlastní hodnoty právě tam.
Řešením je vlastně, když to řeknu jednoduše, mít rád lidi kolem sebe.
Ano. Zvláště v dnešní době je velmi důležitá investice v podobě času a energie, kterou vkládáme do vztahů s blízkými. Opět tím myslím čas strávený mimo online prostředí. Vytváříme tím tak důležitou protiváhu, která poskytuje podporu a stabilitu.
