Po 13 letech se do Česka vrátili britští rockeři Arctic Monkeys a jejich show přilákala na pražské výstaviště téměř 20 tisíc diváků. Na koncertě nechyběl ani Refresher a přináší ti z něj reportáž.
Ve čtvrtek 18. srpna se do Česka po dlouhých 13 letech vrátila britská rocková kapela Arctic Monkeys. Pražské výstaviště se již kolem šesté hodiny odpolední zaplnilo nedočkavými fanoušky, kterých přišlo na 20 tisíc, a my jsme byli mezi nimi. Přinášíme ti reportáž z koncertu, během kterého Arctic Monkeys předvedli téměř dokonalou show se špetkou nedbalosti.
Koncert byl již dlouhé měsíce vyprodaný. Arctic Monkeys si nenechalo ujít na 20 tisíc fanoušků
Když v listopadu 2021 umělecká agentura Charmenko oznámila, že v srpnu příštího roku přiveze do Prahy Arctic Monkeys, srdce mnohých zaplesala. Britští rockeři, kteří jsou na hudební scéně už dlouhých 20 let, se totiž do Česka vrátili po 13 letech. Poslední tři roky navíc měli hudební pauzu, a nikdo tak netušil, kdy se zase „opičky“ vrátí na pódia a jestli vůbec. Není se proto čemu divit, že koncert byl již dlouhé měsíce před svým začátkem vyprodaný.
Když jsme se ve čtvrtek večer vydali směr výstaviště, tramvaje byly plné nedočkavých fanoušků. Od zastávky se pak Stromovkou táhly davy lidí, které se začaly štosovat u vchodu. Na koncertě totiž bylo možné platit pouze náramkem s nabitými penězi (my tomuto systému tleskáme), a u stánků před kontrolními koridory se tak tvořily menší fronty. Během pár minut jsme však byli odbavení a mohli jsme se přes kontrolu zavazadel a lístků přesunout do areálu, který byl již krátce po šesté hodině večerní téměř plný.
Před stagí nebylo dvě hodiny před začátkem Arctic Monkeys už ani jedno volné místečko a nám bylo hned jasné, že na tento koncert někteří čekali jako na smilování. Třináct let je prostě dlouhá doba.
Pořadatelé se na koncert velmi dobře připravili. V areálu výstaviště bylo hned několik stánků s pivem, občerstvením a největší fronty se tvořily u stánku s merchem. Mezi příchozími bylo k vidění nespočet triček kapely, a kdo ještě to svoje neměl, toužil po tom ulovit si to z aktuální tour. V Charmenku nad organizací koncertu opravdu přemýšleli, a kdo chtěl blíže k pódiu, musel nejprve projít na druhou stranu areálu, aby vlevo od stage vznikl volný prostor pro nově příchozí. Ke kontrolním koridorům totiž stále přicházely stovky lidí a těsně před začátkem koncertu byl areál naplněný k prasknutí. Show „opiček“ si nenechalo ujít na 20 tisíc lidí.
Předkapela Inhaler potěšila, dav tančil od prvních tónů
V sedm hodin večer se pak na pódiu zjevila irská čtveřice Inhaler. Tu mnozí znají především z festivalu Colours of Ostrava, na kterém si tato svěží parta získala nejednoho českého fanouška. „Přišel mladý Bono z U2,“ ozývalo se oprávněně z davu. Fontman kapely Elijah Hewson je skutečně synem slavného Bona a bylo zřejmé, že od něj podědil pořádnou dávku talentu.
Inhaler svůj set odstartovali písní It Won't Always Be Like This ze stejnojmenného alba a příchozí si takřka ihned začali pokyvovat hlavami a poklepávat nohama do rytmů surového rocku. Výběr předkapely byl výtečný. Inhaler jsou stejně jako Arctic Monkeys tvrdohlaví, vzdávají hold šedesátkovému rocku a návštěvníky koncertu bavili.
Jejich něco málo přes půl hodiny dlouhý set obsahoval ty nejlepší písně jako My King Will Be Kind, Cheer Up Baby nebo My Honest Face. Ten, kdo kapelu až do čtvrtečního večera neznal, ji poznal v plné polní a fanouškovská základna irské čtveřice se zase o něco rozrostla.
Arctic Monkeys nepotřebovali slova. Show byla téměř dokonalá i bez nich
Po Inhaler následovala zhruba 40 minut dlouhá pauza, pódium se připravilo na příchod headlinerů, a když se z repráků začaly ozývat zvuky písně Taken od Francise Monkmana, mnozí tušili, že je to tady. Konečně uvidí britské hvězdy v čele s Alexem Turnerem.
Jen pár minut před půl devátou se pak na pódiu zjevila kapela a celý areál ji přivítal mohutným potleskem. Alex Turner suše pozdravil, chopil se kytary a čtvrteční večer odstartoval písní The View From the Afternoon z alba Whatever People Say I Am, That's What I'm Not. Arctic Monkeys pak beze slov přešli k písním Brianstorm a Snap Out of It z desek Favourite Worst Nightmare a AM. Fanoušci ihned pochopili, že si pro ně kapela připravila průřez celou svou tvorbou, čímž potěšila nejednoho z přítomných.
Po prvních skladbách Alex Turner poprvé více promluvil k publiku a poděkoval za to, že tu může být. Právě komunikace britských hvězd je to, co chybělo k dokonalosti čtvrtečního večera. Turnera mnozí znají jako velkého vtipálka, který se dokáže postarat o pořádnou show, ale v Praze jakoby mu chyběla energie a více se soustředil na hraní a zpěv.
Následovaly skladby Crying Lightning, Teddy Picker, Pretty Visitors a pak konečně přišla Why'd You Only Call Me When You're High? z alba AM. Ta si na Spotify vysloužila téměř miliardu poslechů a fanouškům se začaly plnit sny. Text „Now it's three in the mornin' and I'm tryin' to change your mind. Left you multiple missed calls and to my message you reply… Why'd you only call me when you're high?“ zpíval takřka celý areál výstaviště.
S postupem večera Alex Turner postupně odhazoval svoji lehkou britskou aroganci, koncert si začal více užívat a fanoušky potěšil i několika tanečky, které všudypřítomné pořádně rozpálily. Jako by nestačilo, že onoho večera bylo přes 30 stupňů. Ani úmorné vedro však návštěvníkům nezabránilo v tom, aby si koncert užili naplno, aby zpívali, tančili a dávali kapele najevo, jak moc se na ni těšili.
Poté, co skupina rozburcovala davy, se hodila do klidnějšího tempa. Sáhla po melancholické Four Out of Five z nejnovějšího alba Tranquility Base Hotel & Casino a fanoušci tento krok ocenili. I oni se totiž rádi na chvilku zastavili a měli pár minut na to, aby jim uschla orosená čela i mokrá trika. Z nového alba pak Arctic Monkeys zahráli i One Point Perspective následovanou ostřílenými hity Knee Socks a Do I Wanna Know? Pak se z pódia ztratili jako pára nad hrncem a dav se jal mohutného potlesku.
Netrvalo dlouho a Britové byli zpět s přídavkem. Fanoušci věděli, že ty největší pecky ještě nezazněly, a když výstaviště zaplnily první tóny I Bet You Look Good on the Dancefloor, před pódiem začaly vznikat skupinky pogujících nadšenců. Arctic Monkeys se rozloučili s písněmi I Wanna Be Yours, kterou zahráli poprvé od roku 2014, a R U Mine? Alex Turner pak ještě jednou poděkoval a odešel.
Britští rockeři splnili všechny naše sny
Arctic Monkeys splnili všechny naše sny. Ačkoli výkon Alexe Turnera v první skladbě pokulhával, již u druhého songu se dostal do své role a předvedl téměř dokonalý výkon. K dokonalosti chybělo už jen více komunikace s publikem, ale kapele to odpouštíme a přičítáme to její nedbalosti a aroganci, která je pro britské muzikanty tolik typická.
Koncert byl sám o sobě skvělý, fanoušci se dočkali vyváženého setu a zazněla většina hitů, které kapela za 20 let v showbyznysu nahrála. Show byla dynamická, rytmická, ale zároveň nenucená jako kapela sama. Ve čtvrtek večer ses na chvíli mohl cítit jako v 60. letech a my za to Arctic Monkeys děkujeme.
Nadšení příchozí se po konci koncertu vydali zpět před výstaviště a Stromovku opět zaplnily tisíce lidí. Ty si hromadné putování zpříjemňovaly zpíváním písní, které na koncertu nezazněly. „Hey Baby (Uh! Ah!), I wanna know if you would be my girl,“ rozeznělo se Holešovicemi.
Na tramvajové zastávce pak začalo pořádné peklo. Pořadatelé bohužel nedomluvili s hlavním městem Prahou posílení městské hromadné dopravy, a když se na 20 tisíc lidí nahrnulo k nástupištím, kolem výstaviště začala kolabovat doprava. Ti šťastnější se na svůj spoj dostali jen po pár minutách a jiní na místě čekali i hodinu.
