Svůj styl nemají jen mladí. I senioři se zajímají o módu a mají na ni svůj názor. Vyrazili jsme na pražskou Letnou zeptat se starší generace, co ráda nosí a jak obecně módu vnímá.
Trendy v minulých dekádách, oblíbené kousky z minulosti, ale i zhoršení kvality materiálu. O tom jsme se bavili se seniory, které jsme oslovili v ulicích pražské Letné. Vyprávěli nám i o svých nákupních návycích i nadbytku dnešní doby. Naše generace se hodně liší, oblečení dřív nebylo tolik dostupné, více se šilo doma. V posledních letech se ale módní svět vrací k dobám, kdy se šilo, přešívalo, zašívalo a nevyhazovalo.
Někdy se může zdát, že móda a trendy jsou jen výsadou mladých a styl a vkus starších lidí je ve veřejném prostoru tak trochu na druhé koleji. V tomto článku ti ale ukážeme, že i v pražských ulicích potkáš plno babiček a dědečků, kteří mají k módě co říct a sluší jim to i před objektivem.
Pětašedesátiletá Irena byla na procházce na Letné se svým mužem, se kterým už od osmdesátých let žije ve Švýcarsku. Česko teď navštívila kvůli své sestře. V bílých teniskách, černých sportovních kalhotách a černém kabátu od značky Fuchs Schmitt jí během procházky prý šlo především o teplo a pohodlí.
I když módu v zimních měsících moc neřeší, se změnou ročního období se vždycky o oblékání začne zajímat více. „Nakupuji podle sezóny. Mám ráda hlavně letní módu. Moc se vždycky těším i na jaro, kdy člověk sundá kabát a najednou jsou vidět kalhoty a svetříky,“ říká Irena.
K módě má ale celoživotně hezký vztah a oblečení jí vždy dělalo radost. „Já jsem se vždycky ráda oblékala, následovala jsem v průběhu života trendy, ale jen do určité doby, později jsem se už začala přiklánět spíše k praktičtějším kouskům,“ říká.
Současné módní trendy mladé generace příliš nenásleduje, ale rozumí tomu, že se v určitých ohledech doba změnila. „Když se dívám na módu pro mladé, přijde mi to trochu divočejší. Roztrhané široké kalhoty, krátká trička. My bychom si to na sebe nevzali, ale je to prostě jiná generace,“ říká Irena.
Říká však, že některé kousky, které má v šatníku, vlastní už řadu let a kvůli cyklickému opakování trendů nestárnou. „Nějaké staré oblečení si nechávám. Tady manžel by vám mohl potvrdit, že mám plné skříně, a některé kousky jsou takový evergreen, že bych si je vzala klidně i teď,“ říká s úsměvem Irena. Její manžel při zmínce o plných skříních usilovně kýve hlavou.
Na módu, kterou ale nosila jako mladá, prý moc ráda vzpomíná. „Když mi bylo kolem dvaceti, pamatuji si, že byly hrozně moderní plisované sukně, to jsem nosila hodně. A samozřejmě byly mini,“ vzpomíná Irena se šibalským úsměvem na tváři.
„Pak byla velká nová móda širokých džínů, později pak i látkových širokých kalhot, které jsem si tenkrát nechávala šít. Vždycky jsem ale milovala barevné sukně, do nich jsem byla blázen a přešívala jsem si je i z kalhot,“ dodává.
Má ale pocit, že její generace má k módě trochu jiný vztah než dnešní mladí lidé. „Móda dříve byla kvalitnější. Kolikrát si říkám, jak moc hezké bylo to, co jsme nosívali. Bylo toho málo, ale když bylo něco moderního a přáli jsme si to, vždycky jsme se na to moc těšili,“ říká závěrem.
Na Letnou vyrazila i Eva, která se věkem už pomalu blíží k osmdesátce. Kdybych si ale měla představit ztělesnění elegantní starší dámy, byla by to přesně ona. I když jí podobně jako Ireně šlo hlavně o pohodlí, v krémovém kabátu, hnědých válenkách, sladěné čepici se šálou a se zelenými očními stíny na víčkách vypadala výborně.
S Irenou je pojí i to, že ani jedna v současné době nežije v České republice. Eva totiž žije v Anglii, a vnímá tak spíše tamní módu a trendy. „Mám pocit, že ženy v dnešní době nosí hlavně kalhoty, legíny a spíše nějaké bundy a kratší kabátky. Angličanky se moc dobře neoblékají,“ říká se smíchem.
„Líbí se mi ale to, že tam děti nosí do školy uniformy a nemusí si navzájem žádné oblečení závidět,“ dodává poté.
Také Eva ale ráda nakupuje spíše na jaro a léto. „Ráda si vždycky koupím nějaké nové kousky na jaře. Když vysvitne sluníčko, člověk má hned chuť si něco pěkného koupit, aby se potěšil,“ říká.
Vztah k módě má už od dětství, její maminka byla totiž švadlena, a tak měla vždy většinu kousků od ní. „Maminka uměla šít všechno, šila mi i dětské kabátky pro mé děti nebo společenské kostýmky, večerní sametové šaty. Také šila pánské košile a nádherné svatební šaty, ty šila dokonce i pro některé známé operní zpěvačky,“ vzpomíná Eva a dodává, že má díky tomu spoustu krásného oblečení.
Vnímá ale, že móda je v dnešním rychlém světě mnohem ležérnější a materiály méně kvalitní. „Spousta takového toho večerního oblečení se dnes nevyužívá, lidé nemají čas se ani převléct a chodí rovnou z práce třeba do divadla. Ta dřívější móda byla jiná, ženy nosily rukavičky, klobouky, krásné boty, všechno se to muselo k sobě hodit. Dříve se také hodně pletlo a háčkovalo, byla to úplně jiná doba,“ říká Eva.
Sama říká, že i její styl se v průběhu života měnil. Je z ní však cítit, že oblékání je něco, co ji těší, a s některými kousky oblečení má spojeno mnoho krásných vzpomínek.
„Ve stáří už v módě spíše hledám pohodlí, je to vidět i teď, že nemám nějaké módní boty, ale především mě zajímá, jestli jsou dostatečně teplé. Pamatuji si ale třeba na to, jak jsem chodila v krásných šatech ušitých od maminky do tanečních, měla jsem k nim i dlouhý kabát a s kamarádkami jsme se ze zimních bot vždycky přezouvaly do lodiček. To byly časy,“ povzdechne si Eva s úsměvem.
Módu celý život řešila i devětašedesátiletá Alena. Ta ale vždy inklinovala spíš ke sportovním kouskům. Sportovněji byla oblečená, i když vyrazila venčit psa, i tak byla ale v hnědém kabátu, šedé pletené čelence, kožených botách a světlých džínách hezky sladěná.
I přesto, že říká, že moc nenakupuje a nové oblečení si kupuje zhruba jednou za tři až pět let, současné trendy vnímá. „Vnímám spíše sportovnější módní trendy, ale docela se mi to líbí,“ říká.
Stejně jako Eva s Irenou má ale pocit, že tehdejší móda byla kvalitnější. „Používalo se totiž více bavlny. Třeba v šedesátkách a sedmdesátkách frčel hodně silon a nylon, tam ta bavlna šla taky trochu mimo, ale pak byla v módě. Dnešní trička jsou hodně umělá,“ říká.
I Alena si ale v minulosti nechávala věci spíše šít, než aby je nakupovala v obchodech. „Na módu jsem si dříve hodně potrpěla, nic moc ale nebylo, tak mi to šila švadlena. Teď v důchodu to ale už moc neřeším, jsem stejně většinu času na chatě,“ říká s úsměvem.
V mládí ale milovala hlavně džíny, které nosí dodnes. „Hodně jsem je nosila, nebo taky lacláče, pak i nějaké plátěné kalhoty. Celý život jsem ale měla ráda spíše sportovnější, ležérnější styl, nebyla jsem nikdy moc na šaty nebo podpatky,“ uzavírá Alena, zatímco její pejsek vesele pobíhá okolo nás.
Móda ale rozhodně není jen výsadou žen. Oblékání řeší třeba i Jaroslav, kterému je sedmdesát šest let a podobně jako Alena na Letné venčil psa. Jeho outfitu dominoval zelený kabát, který si v Army shopu koupil už před 25 lety. Zbytek doplňovaly kalhoty od Wrangler Lee a boty od Nike.
„Ještě před několika lety jsem pracoval v kolektivu plném mladších lidí, takže jsem asi současnou módu skrze ně nějak vnímal a byl jsem v obraze,“ vysvětluje Jaroslav.
Na nákupy si moc nepotrpí, nové věci si koupí zhruba jednou za dva roky. I tak ale vnímá, že u určitých kousků je oproti dřívější době rozdíl v kvalitě. „Nevnímám to ale zase nějak drasticky,“ říká.
Celý život prý nosí víceméně to samé. Jeho milovaným kouskem jsou ale džíny. „Tak ve dvaceti jsem si v hlavě říkal, že možná ještě třeba ve 35 letech budu nosit džíny, ale vlastně je nosím doteď, celej život jsem je nesundal,“ říká s úsměvem.
Podobně jako je pro mě paní Eva ztělesněním elegantní dámy, je osmdesátiletý Oldřich zase ukázkovým elegantním švihákem. I když říká, že módní trendy nesleduje a je spíše konzervativní, v koženém saku a se stylovým kloboukem vypadá jako nefalšovaný gentleman.
„Sako mám z Itálie. Italské oblečení jsem měl vždycky rád,“ říká. „Nákupní záchvaty úplně nemám, to má spíše moje žena. Já si něco na sebe moc často nekupuji, už ani nevím, kdy jsem si naposledy něco pořizoval,“ říká se smíchem.
Jen těžko mu ale lze uvěřit, že módu příliš neřeší, jelikož při zmínce o kvalitě materiálů se hned začne rozčilovat. „Myslím, že třeba obleky byly dříve mnohem kvalitnější, dnes se sem dováží ten ksindl z Číny. A je i fakt, že dnes i nějaké italské návrhářské kousky třeba nejsou na takové úrovni, kterou míval náš Prostějov,“ říká rozhořčeně.
Právě saka, kalhoty a obleky se s Oldřichem pojí celý život. „Já jsem asi opravdu konzervativní, nosím prostě pořád to samé,“ uzavírá s úsměvem.
