„To je fakt hrozná barbína,“ slyšela jsem ve svém dětství a dospívání asi tak milionkrát.
Řeč byla většinou o ženách, které nosí růžovou barvu, mají propracovaný make-up, dokonale upravené vlasy, nehty a vůbec celé jsou jako z cukrkandlu. Takové ženy v mém okolí tradičně dostávaly bídu a byly terčem pohrdání a posměšného pofrkávání. A nejčastěji právě od žen.
„Už máš outfit na premiéru Barbie?“ slýchávám v posledních týdnech kolem sebe častěji, než jak se máš. Cože. Jsem fascinovaná. Panenka, kterou mám z dětství spojenou spíše s poruchami příjmu potravy, opovržením a olupováním umělohmotné kůže na jejích dokonale vysportovaných stehnech, je najednou ikona. Dokonce feministická ikona.
To je opravdu výrazná evoluce jedné panenky od konce padesátých let, kdy ji Ruth Handler vymyslela, přes další dekády, kdy byla symbolem materialismu a nerealistických tělesných proporcí a nastavování ideálů krásy.
Pink průzkum 90s kiddos
Zajímalo mě, jak to vidí mí vrstevníci, kteří se narodili v českých devadesátých letech. Co pro ně panenka znamenala v dětství? (Jména jsem kvůli neformálnímu tónu instagramového průzkumu změnila.)
Petr
„Vnímala jsem ji jako fancy hračku, měla jsem asi tři a šetřila jsem si na věci pro ně.“
Adriana
„Chtěla jsem jedinou barbie: barbie těhotná! Protože jsem jiné barbie nechtěla, takhle se projevilo mé holčičkovství, tak jsem ji dostala k narozeninám.“
Lucie
„Na svoje barbie jsem ušila první kousky oblečení.“
Kristýna
„Asi žádná jiná hračka mi tolik nesymbolizuje dětství. V dětství jsem si zase skrze ni představovala dospělost.“
Vilma
„Baví mě ten hype, ale taky mi trochu vadí, jak se teď všichni snaží z barbie dělat nějakou feminist icon, zas tak emancipační se mi nezdá a v mým pojetí ženství její tělo udělalo spíš bordel, než že by mi nějak pomáhalo. Ale taky jsem si říkala, že to fakt bylo v dětství nějakým způsobem aspirační – hrát si s těma jakože dospělýma panenkama –, neuměla jsem se s nima identifikovat, a tak jsem jim musela vymýšlet identity, to je podle mě super princip.“
Klára
A změnilo se to nějak teď?
„Co mě teď strašně baví, když jsem dospělá, je to, že v posledních dnech se s ní dokážu nějak ztotožnit a říct si: vlastně teď jsem já ta barbie!“
Klára
„Značka Barbie mě baví jednak tím, jak se snaží posledních pár let vymezovat a barbie má různé tvary i barvy, ale i tím, jak barbie může dělat X různých povolání.“
Kristýna
„Jako malá jsem barbie moc nevnímala, byly jen modrooký hubený barbíny. Jako starší jsem si ale začala všímat, že se vyrábí panenky různého etnika, ale třeba i se silnýma stehnama a taky, což je pro mě nejdůležitější, bez vlasů. Kdyby taková byla už v early 00s, tak bych byla moc ráda, protože moje máma je onkoš. Teď jsem dost barbie stan.“
Nikola
Jak se stalo, že i Češi, kteří jsou běžně vůči zahraničním trendům dost imunní, přemýšlí nad symbolem barbie v roce 2023 a vymýšlí, jak se oblečou na premiéru filmu?
Odpověď má jméno a příjmení: Greta Gerwig.
Americká režisérka napsala a natočila film, který od úplně první fotky z natáčení, na které jsou hlavní představitelé Margot Robbie a Ryan Gosling v neonových barvách, chce vidět téměř každý. Co víc, jen a pouze z fotek, trailerů a velmi povedené marketingové kampaně chceme být jako barbie. Ne panenka, která má tak nezdravé tělo, že kdyby v takových proporcích existovala reálná žena, nemohla by menstruovat. To ne. Chceme být silnou hlavní rolí našich životů, která může být, cokoliv si zamane.
Tahle barbie totiž může být kovbojka, astronautka, zahradnice, doktorka, zvěrolékařka, učitelka, čarodějnice, víla, baletka, malířka, rockerka i pytel od brambor.
A u toho mít skvělý outfit i vlasy.
Jako kdyby i do Česka částečně zavál duch třetí vlny feminismu. Tedy přístup, ve kterém se především uznává rozmanitost. A tedy i fakt, že feministka může mít načančané vlasy, perfektní make-up, a přitom mít stejně validní argument jako feministka, která si neholí nohy. A obě jsou v pořádku.
Tahle vlna barbieismu mě pohltila a já se jí nebráním. A přestože jsem v každodenním odívání jasný #týmOppenheimer, tentokrát ne. Na své absolutně nedokonalé tělo s velkým zadkem a celulitidou si obleču zářivě růžové šaty, natočím vlasy, ovoním vanilkou a vyrazím do kina. A hned druhý den se budu dál snažit bojovat za narovnání práv všech lidí nezávisle na genderu či barvě kůže.
