„Nejsme žádní úchylové!“ Navštívili jsme nudistickou pláž na jezeře Lhota (Reportáž)

Studu vstup zakázán!

„Nudistické pláže navštěvuji už zhruba dva roky. Přivedlo mě k tomu to, že nemám ráda opálené plavky na těle, a hlavně to, že je zde méně lidí. V textilní části pláže bude za chvíli hlava na hlavě. Nudistické pláže jsou mi prostě příjemnější, nemám problém s nahotou, není to pro mě žádné tabu a už odmalička jsem vyrůstala v tom, že ani mamka se přede mnou nezakrývala,“ popsala Hanka pro Refresher důvody, proč zavítala právě na nudapláž. Nudistku prý stud netrápí, ale chápe, že někteří lidé s tím mohou mít problémy. „Třeba budou mít pocit, že na ně na nudapláži bude někdo koukat, ale pravda je taková, že ne,“ dodala s tím, že na nudistickou pláž chodí pouze na jezero Lhota, kde je prý nejpříjemněji.

 
U laviček pod stromy pak narážíme na dvě dámy v nejlepších letech, které v polostínu pokuřují cigarety a povídají si. „Ale nebudete nás fotit, že ne?“ ptají se, když vidí našeho fotografa, který si přes rameno nese fotoaparát. Uklidníme je, že anketa může být i anonymní. „Na nudistické pláže chodím už od 15 let. Naučila jsem se to u Baltu, nahoře na severu, kam jsem jezdila s rodiči a kde jiné pláže skoro nebyly. Takže mě k tomu vlastně nenásilnou formou přivedli rodiče. Zamilovala jsem si to. Člověk je svobodný, nemusí se nikde převlékat a zjistila jsem, že nudisti rozhodně nejsou žádní úchylové. Je to prostě způsob života,“ svěřila se nám první ze žen. Jedinou nudapláží, kterou navštěvuje, je tato.

„I já navštěvuji nudistické pláže dlouho, i když asi ne tak dlouho, jak říkala tady kamarádka. Bude to takových 10 až 15 let. Na nudistických plážích miluji tu volnost těla, žádné mokré prádlo, nic. Zároveň se mi tedy líbí i to celoplošně opálené tělo. Ale hlavním důvodem jsou volnost a svoboda,“ zapojuje se do debaty její kamarádka, která nám dává doporučení i na nudapláž v Hostivaři.

Opálené plavky i nesnesitelnost mokrého prádla

Další oslovení s námi odmítali komunikovat a jejich přání jsme respektovali. Přesunuli jsme se proto ke stánku, kde usedáme pod slunečník, a v tu ránu narážíme na další dámu ve středních letech, která míří na nudapláž. „Nudistické pláže navštěvuji už zhruba 15 let. Nejčastěji chodím sem, ale někdy na nudu jezdíme i do Rovině. A proč zrovna nudapláže? To vám řeknu úplně jednoduše. Vadí mi mokré plavky, ale strašně. A také nemám ráda opálené provázky, zebra se mi úplně nelíbí. Ale nejsem žádný exhibicionista, na nuda nechodím proto, abych se předváděla, a když jdeme ke stánku, tak si přes sebe vždy vezmu nějaký hadřík. Nechci tu špacírovat nahá,“ svěřuje se nám s důvody, proč navštěvuje nudapláže.
 
Lucie, 49 let, přišla v doprovodu podobně starého muže. Oba mířili na nudapláž. „Mě na nudapláže tahala již odmalička máma a já jsem to nesnášela, ale před rokem jsem to znovu objevila a líbilo se mi to. Ale já se koupu nahatá všude, třeba i u moře… tedy pokud tam nikdo není. Nechci na sobě mít mokré plavky a netrpím studem. Ale není to tak, že bych vyznávala tento styl, tuto filozofii,“ popisuje žena, která si přála zůstat v anonymitě. Její jméno je proto smyšlené. Své nám k tomu řekne i její partner. „Na nudistické pláže chodím už pár let, ale pouze sem. Nevyhledávám to aktivně. Z nahoty jsem stále trochu nesvůj, ale netrpím přílišným studem, takže se v této komunitě cítím dobře.“ Lucie nám však pohledem naznačuje, že důvodem, proč její partner přišel, je právě ona. Sám by se prý na nudapláž nevydal.

Hodiny nám ukazují půldruhé odpoledne a na nudapláž míří další a další lidé. Třetina jezera, která patří nudistům*nudistkám, se začíná zaplňovat, a i když je všední den, už teď se na ní usídlily zhruba tři stovky nudistů a nudistek.
 
Třicátnice Klára byla na nudapláži se svými kamarádkami. Pro jednu z nich to byla premiéra, ale sama Klára je již ostřílenou nudistkou. „Chodím sem již tři roky. Na klasických plážích mi vadí, že si člověk opálí plavky, a co mi vadí asi ještě více, je to, že když vyjde z vody, musí na sobě mít ty mokré plavky.“
 
S důvodem, že na sobě lidé nesnesou mokré plavky, se setkáváme až příliš často. Jedná se o výmluvu, fakt nebo o přežitek z dob mládí, kdy nám rodiče říkali, že v mokrých plavkách nastydneme? Možná je to kombinace všech tří zmíněných.

„Neustále nás utlačují. I za totáče, za komunistů to tady bylo větší.“

Po chvíli se dáváme do řeči s párem kolem 60 let, kterému hned na první dobrou z očí kouká, že se nudismu věnuje již delší čas. „Tady jsem byla poprvé v roce 1983. Občas navštívíme i nuda v Poděbradech, ale zde je to hezčí. Nahotu nějak nevnímáme, důležité pro nás je, že na sobě nemáme mokré plavky a neotravujeme se s nimi. Kromě toho nudapláže vyhledáváme i proto, že na nich neřve tolik dětí,“ svěřil se nám pár.

Jedním dechem nás pak upozornil na problematiku, s níž v současné chvíli nudisté a nudistky na jezeře Lhota bojují. Jejich pláž se začíná zmenšovat a naopak „textiláři“ dostávají čím dál více prostoru. „Nesouhlasíme s tím, že nám vzali část nudapláže, velkou část. Neustále nás utlačují. Spousta lidí je naštvaných a odrazuje je to od toho, aby sem jeli. I za totáče, za komunistů to tady bylo větší. Teď se musíme oblékat, když chceme do svého stánku a je to otravné,“ svěřuje se nám paní, které budeme říkat Jana.

 
Stížnost nudistů na zmenšení pláže nás zaujala. Když jsme se po jezeře rozhlédli, mohli jsme vidět, že ačkoli je na textilní pláži téměř hlava na hlavě, nudisté mezi sebou mají rozestupy i několik metrů. Půlka pláže u lesa navíc byla úplně prázdná. I tak jsme se po tomto problému rozhodli více pátrat.

Budoucnost pláže

Dali jsme se do řeči se šedesátiletým Mojmírem, mužem, o kterém by se dalo mluvit jako o nudistickém „štamgastovi“. Ten seděl u tzv. kříže. Tak přítomní mluví o stole, který se nachází jen pár kroků od začátku nudapláže. „To díky vám je tu konečně slunečník?“ ptá se nás. Odpovídáme, že ne. „Už jsem si myslel, jestli jste tomu nenapomohli vy. Voláme po něm totiž už nějakou dobu,“ říká a seznamuje nás se svými přáteli, dalšími nudisty, kteří sedí u stolu, popíjejí a povídají si. 

 
„Je to tady teď takové blbé. Viděli jste na Primě tu reportáž? Já vám to ukážu,“ říká a vytahuje tablet, na kterém už brzy nachází reportáž o zmenšení nudapláže na jezeře Lhota. Její rozloha je očividně problém, který nudisty a nudistky trápí a odmítají se s tím smířit. Po zhlédnutí reportáže se vracíme zpět k problému. „Bojím se, že to tedy zruší celé. Spěje to k tomu. Tenhle plot byl posouván už dvakrát. Původně začínala nudapláž už u záchodů, ale lidé si stěžovali, že nahatí chodí na záchod. Tak se to o kousek posunulo a teď se to posunulo až sem, zhruba o 35 metrů.“

Podle Mojmíra však k posunutí nedošlo pouze kvůli textilákům – ačkoli prý některým nudapláže vadí, jiným zase ne. Problémem je podle něj spíše to, že nudisté zde začínají být nechtění. „Proč lidé v plavkách mohou jít k našim stánkům a my k jejich bez plavek ne? Dřív se takhle návštěvnictvo nerozdělovalo. Byl to mix a bylo to bez problémů. Ale u nás jsou lidé takoví, že si dělají naschvály a jeden nenávidí druhého, takže už to nejde,“ trápí Mojmíra nové rozložení pláží.
 
Mojmír má kousek od jezera Lhota chalupu a jezdí sem už téměř 50 let. „Já jsem tu surfoval už v roce 1978. Když se kouknete na Facebook jezera Lhota, tak já jsem ten, kdo jede na prkně a za ním je pískovna, která tu dříve bývávala. Přímo v támhletom rohu,“ ukazuje. „Na nudistické pláže chodím už odmala. Jezdil jsem ještě na Rujánu, s rodiči. Tady v Česku je podle mě nejlepší nudapláž právě tady. Ale fajnové jsou i nudy v Chorvatsku, Rakousku či Německu. Tam mají třeba i nudistické kempy a do jednoho takového jsem vždy jezdil surfovat. Byl u Berlína,“ pokračoval ve vyprávění.

Jako ostřílený nudista prý radí i textilákům, jak se k nudismu propracovat. Nejsnazší způsob je podle Mojmíra jít na nudapláž v doprovodu a nebát se. „Pro mě to byl také šok, když jsme přijeli poprvé na jezera u Berlína a všichni tam chodili nahatí. Tehdy jsem netušil, že existují nudistické kempy.“ Ačkoli má Mojmír procestovaný téměř celý svět, žádný rozdíl mezi nudistickými plážemi v Česku a v zahraničí prý nevidí. Jedině snad možná v Rakousku. „Přehání se to tam, skoro jako tady. Nudu oddělují od ostatních, jde se tam uličkou, a to mi přijde jako hrozná blbost. Přitom třeba i v Egyptě, v muslimské zemi, mají nudapláž, která není striktně oddělována.“
 
Nudismus pro Mojmíra není životní styl. Koupat se nahý mu přijde normální a sám znovu zdůrazňuje, že někteří lidé upřednostňují nudapláže právě proto, že na sobě nemusí mít mokré plavky. Opět nás překvapilo, jak často se s tímto argumentem setkáváme.

„Říká se, že na nudapláž chodí pouze úchylové.“

Mojmír nás následně seznamuje se svým kamarádem, který je prý na jezeře Lhota také jako doma. „To je takový nudista, který je radši oblečený,“ směje se Mojmír během seznamování. „Jezdím sem už 42. sezónu, nejprve s rodiči, pak už sám. Tu svobodu od mokrých plavek jsem se tedy naučil už v dětství. Nahota je pro mě přirozená,“ popisuje. 

 
Společně stojíme u hloučku nahatých osob, které mezi sebou zapáleně diskutují, debatují, a nikdo na nikoho neciví. Nahota je pro tyto lidi přirozená a logicky nás zajímá, zda takový přístup může pomoci i v partnerském životě. „Ano. Lidé, kteří tu leží nahatí, jsou podle mě více otevření, než když se zeptáte na druhé straně.“ Mojmír v tu chvíli dodává, že on se na nudapláži dokonce i seznámil se svojí partnerkou. „Říká se, že na nudapláž chodí pouze úchylové,“ smějí se lidé u stolu. „Ale není to tak,“ brání se.
 
Zároveň však dodávají, že samozřejmě i na nudapláži, stejně jako na jakékoli jiné pláži, se najdou muži, kteří očumují ženy. Takové ale nudisté odsuzují. „Nedovedu si představit, proč bych sem měl chodit za účelem vzrušení. To bych musel být na hlavu,“ míní Mojmírův kamarád Petr. „Vzrušení podle mě může spíše nastat v případě, když někdo z hadrů přijde sem. Protože to neviděl, že jo,“ dodává Mojmír.

Díky a nashle

Pak už nám nudisté*nudistky nabízí, ať si k nim přisedneme nebo ať s Mojmírem vyrazíme na projížďku na paddleboardu. S díky odmítáme. Přece jenom, hodiny nám ukazují už půl třetí a my se musíme vydat na cestu do Prahy. Ještě předtím se ale chceme na problematiku zmenšování nudapláže, jejíž historie se začala psát už v roce 1965, zeptat místního správce. Jeho pohled na věc ti přineseme v následujících dnech.

Jedno si ale z návštěvy nudapláže odnášíme – prvotní odmítání nudistů a nudistek s pokorou tolerujeme a další návštěvnictvo nás překvapilo tím, jak mile nás přivítalo a jak jsme se v jeho přítomnosti cítili. Uvolněně, bez předsudků a vítaně.