- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Skutečně platí, že láska prochází žaludkem?
Pokleknu a položím ruku na tvé obrovské tlusté břicho, které se vlní jako oceán tuku.
Už ti to visící břicho narostlo tak, že ti roztahuje nohy? Doufám, že ano, miluju, když jej musím zvedat, abych viděl tvou kundičku.
Což asi stejně nemůžu, protože tvoje nohy jsou taky tak obrovské, tlusté a povislé, tlusté a se záhyby, to je potěšení!
A jak ti narostla prsa, jsou příliš sexy na to, abych to popsal. Jak ti visí dolů, neuvěřitelně ztloustla a změkla.
A jak se tvé paže, kdysi s malými roztomile visícími špeky, k radosti nás obou proměnily ve velké visící pytle sádla. Každému, kdo se na tebe podívá, bezpochyby ukazují, jak krásně jsi ztloustla.
Těmito verši popsal svůj vztah k „feederismu“ muž jménem Rubens, který o fetiši vede celou webovou stránku.
Krmiči a vykrmované
Feederismus by se do češtiny zřejmě přeložil jako erotizované či sexualizované vykrmování. Odborné zdroje jej definují jako subkulturu, v níž jedinci erotizují přibírání na váze a krmení. Na jedné straně stojí „feeders“, které sexuálně vzrušuje krmení svých partnerů či partnerek a kteří je podporují v přibírání na váze. Na straně druhé jsou „feedees“ – tedy ti, které vzrušuje jídlo, krmení a představa nebo akt přibírání.
Feederismus je pro laickou veřejnost stále spíše neprobádanou oblastí, za čímž stojí fakt, že se z velké části odehrává v uzavřených fórech a chatovacích místnostech. Aby se člověk do takové „komunity“ dostal, musí se zaregistrovat a většinou také projít procesem ověření identity. Z toho důvodu je fetiš do značné míry zatížen kontroverzí a mýty.
Psychologové a psycholožky nedokážou jednoznačně určit, z čeho tato podoba fetiše pramení. Někteří tvrdí, že feederismus je přehnaná představa o tom, že jídlo a jeho konzumace jsou pro nás od počátku věků mírně vzrušující. Jiní zase tvrdí, že feederismus má charakteristiky, které se překrývají jak s morfofilií (tedy sexuální přitažlivostí ke specifické tělesné charakteristice), tak s BDSM.
Jelikož mým cílem bylo prozkoumat feederismus tak, jak jej prožívají samotní „krmiči“ a „vykrmovaní“, rozhodla jsem se do několika takových fór připojit. Od začátku jsem na nich vystupovala veřejně a otevřeně – tedy že jsem novinářka a ráda bych mluvila s někým, kdo by se chtěl podělit o svou zkušenost s feederismem.
Po pár zprávách typu „Nechtěla bys to alespoň vyzkoušet?“ se mi ozvalo několik zájemců a zájemkyň o rozhovor. Kontakt jsem naštěstí stihla předat ještě předtím, než mi administrátoři účty trvale zablokovali. Příliš jsem se tomu upřímně nedivila. Články o feederismu v mainstreamových médiích většinou začínají a končí u „šokujících“ snímků tlustých lidí, kteří přijímají potravu přes vykrmovací trubici. A co je ještě víc „šokující“, dělají to dobrovolně a jsou u toho šťastní.
Okruhy rozhovoru jsem rozeslala celkem šesti lidem, odpovědět se ale nakonec rozhodli jen dva. (Konverzace probíhala v angličtině, jedná se tak o vlastní překlad do češtiny. Přestože oba vystupovali pod smyšlenou přezdívkou, rozhodla jsem se jejich jména změnit úplně, pozn. red.).
Nejvíc sexy
„Miluji to.“
„Miluji být tlustá a miluji ten pocit,“ píše mi osmatřicetiletá Emma, tak zvaná „feedee“, tedy vykrmovaná. Při popisu feederismu vyčerpá snad všechna anglická superlativa. Nejlepší. Nejvíc vzrušující. Nejpřitažlivější. Nejvíc sexy.
V komunitě feederů a feedes se pohybuje už přes dva roky. Na diskuzním fóru sdílí informace o své váze a svou radost z přibraných kil. A samozřejmě intimní fotky a videa. Kromě navazování online vztahů jsou její zprávy otevřeny také všem, kteří potřebují radu, jak co nejlépe ztloustnout.
„Zbožňuju své velké, tlusté tělo. Je krásně měkké, až bych skoro řekla tekuté. Nejradši mám své břicho. Když masturbuji nebo mám sex, sahám si na něj, laskám ho,“ říká žena.
Kromě samotného aktu tloustnutí Emmu na feederismu přitahuje ještě jedna věc. Kontrola.
„Jsem v kontaktu s různými lidmi, s muži i ženami. Vzrušuje mě pocit, že mě mají v hrsti, pod kontrolou. Oni rozhodují o tom, do jaké velikosti mé tělo naroste. Já musím splnit jejich příkazy. Líbí se mi, že mě chtějí mít větší a větší a větší. Vzrušuje mě myšlenka, že bych byla tak tlustá, že bych se nemohla ani pohybovat. Byla bych odkázána na to, aby mě krmili druzí,“ popisuje dynamiku ve vztahu feeder–feedee.
Místo květin mi nápadníci posílají fast food.
Na otázku, jak se vyrovnává se stigmatizací a odsuzováním, kterému feederismus často čelí ze strany společnosti, Emma odpovídá, že „nijak“. Je jí jedno, co si myslí ostatní. Ona dle svých slov jedná naprosto dobrovolně a je si vědoma všech rizik.
„Nikde veřejně nehlásám, co praktikuji. Nikomu do toho nic není – a i kdyby to někdo náhodou zjistil, tak co. Jsem tlustá žena, to stačí, aby mě cizí lidi odsoudili jen tak. To, že jsem tlustá dobrovolně, a dokonce se z toho dokážu udělat, je jen třešnička na dortu,“ uzavírá Emma.
Rizika extrémního a dlouhodobého tloustnutí se mnou ale rozebírat příliš nechce. I navzdory vysokému kalorickému příjmu je prý zdravá a o svou fyzickou i duševní pohodu pečuje.
Chci mít 145 kilo
Dvacetiletý Alex je ve světě feederismu asi tři roky. „Momentálně jsem gainer, sám jen přibírám, protože mým cílem je dosáhnout váhy kolem 145 kg. Také online pomáhám lidem, pokud mají nějaké otázky nebo problémy s přibíráním, zejména pokud jsou v komunitě noví,“ představuje se.
Alex se rozhodl zodpovědět jen nějaké mé otázky. Co přesně ho táhne k feederismu, se nedozvídám. Více se otevírá v otázkách zdraví a, řekněme, „etiky“.
„I když nemohu popřít, že přibírání na váze není zdravé, je mezi námi velká část těch, kteří si ve feederismu stále hlídají své zdraví. Je možné přibrat a zároveň výrazně snížit zdravotní rizika, která s sebou nese obezita, jako je například přibírání na nutričně plnohodnotných potravinách a časté cvičení. Když použiji sebe jako příklad, já přibírám na váze nadbytečnou konzumací vařených a pečených potravin, jako jsou brambory, fazole a grilované maso. A zároveň čtyři dny v týdnu zvedám činky,“ říká Alex.
Lidé dle něj často všechny feedees zobecňují do stereotypu, že všichni jí sedm dní v týdnu fast food, nikdy necvičí a přibírají, dokud nemají 250 kg. „Většina taková není, protože feederismus je velmi rozmanitý životní styl,“ oponuje.
„Přál bych si, aby lidé pochopili, že feederismus neznamená, že kvůli tomu musíte obětovat své zdraví, a aby lidé mnohem více respektovali životní volby jiných lidí,“ ukončuje naši konverzaci Alex.
Neškodný kink, nebo forma zneužívání?
Přestože lidé na feederských fórech vystupují, zdá se, dobrovolně a pouze dávají prostor svému fetiši, mnozí feminističtí akademici a akademičky toto chování odsuzují. Ve většině případů totiž roli vykrmovače zastává muž a roli vykrmované zase žena. Jak uvádí ve své práci genderová expertka Ariane Prohaska, feederismus tak může být vnímán jako chování založené na moci pouze ze strany feederů.
Prohaska si proto klade otázku, zda feederismus tlusté ženy osvobozuje, nebo zda je to jen „další forma patriarchálního sexu“.
„Výzkumy zatím nezjistily, zda web umožňuje ženám zkoumat alternativní formy sexuality, jako je feederismus, osvobozený od společenských norem, které produkují fatshaming a desexualizaci tlustých žen. Na druhou stranu je možné, že tyto webové stránky pouze ukazují tlusté ženy způsobem, který upevňuje hegemonické představy o tlustých ženách i o heterosexuálním sexu,“ dodává odbornice.
Na jednu stranu jsou tak feeders a feedees dospělí lidé, kteří svým soukromým sexuálním životem nikomu neubližují. Na stranu druhou jsou to z nepoměrně vyšší části muži, kteří mají kontrolu nad vykrmováním a nad tím, jak jsou ženy zobrazovány a jak je s nimi zacházeno jako s feedees.
„Feedees jsou v komunitě prezentovány jako mocné bohyně, které si zaslouží, aby je jejich feeder hýčkal a staral se o ně. Stejně tak je však významným aspektem těchto vztahů feederova kontrola nad tělem feedee a v nejextrémnějším projevu zahrnuje násilné krmení nepohyblivé feedee,“ doplňují ve své studii Lesley L. Terry a Paul L. Vasey.
Neměl by se ale intersekcionální feminismus zasazovat především o otázku volby? Pokud feedees toto chování praktikují zcela dobrovolně a vědomě, mají druzí právo tuto volbu odsuzovat? Ovšem jak bychom se chovali, kdyby na internetu vystupovaly ženy, které záměrně hladoví, aby vyhověly sexuálním požadavkům svých partnerů?
Nejvíce problematická je tak zřejmě myšlenka, že by ženy měly svá těla formovat podle mužské touhy. Ale opět – proč tento argument používat pouze v případě tlustých žen? Neděláme to všechny, vědomě i nevědomě, každý den?
