Vědec na sociálních sítích šíří osvětu ohledně klimatu. V rozhovoru nám vysvětlil, proč se z klimatu stal v Česku kulturní boj a jak mladé lidi zbavit strachu z „hořící planety“.
Na Instagramu ho sledují tisíce lidí, v běžném životě ho ale potkáš i v laboratořích VŠCHT. Zakladatel profilu Klimatomluva se v posledních měsících stal neformálním mluvčím vědy v digitálním prostoru, kde se debata o ekologii často smrskává na agresivní hádky politiků a političek o spalovací motory a „diktát Bruselu“.
My jsme se Daniela zeptali, proč podle něj Češi a Češky tak dobře slyší na strašení zákazem aut, jak tvoří obsah pro mladší i starší generace a jak můžeme jako jedinci přispět k ochraně klimatu, ačkoliv se může zdát, že sami nic moc nezmůžeme.
Ty jsi v poslední době hodně vidět v konfrontaci s komunitou okolo Motoristů, i se samotnými politiky. Nemáš pocit, že už jde spíše o kulturní boj?
On se z tématu klimatu stal kulturní boj v podstatě hned, jak se začalo dotýkat politiky. Scéna popíračů je tady už dlouho, třeba kolem Václava Klause, ten už tady o tom mluví v podstatě 30 let. Nicméně se mi zdálo, že on byl takový poslední Mohykán, že tento názor pomalu vymírá, že už tomu lidi nevěří. Když jsem založil profil Klimatomluva, tak nebylo mým původním plánem se celou dobu opírat jen do Motoristů, to se tam tak trošku zvrhlo.
A mě samotného už to moc nebaví, musím přiznat. Na druhou stranu je to potřeba. Oni jsou strašně dobrou učebnicí klimatických dezinformací. Kdybych jejich nepravdivé výroky chtěl vysvětlovat bez toho, aniž bych je ukazoval, tak to bude mít mnohem menší dosah. Takže já využívám jejich, z mého pohledu, nabubřelosti a arogance s tím, jak tyhle věci vypráví a ukazuju na tom, proč je to špatně. Já je beru jako zdroj, jak zvýšit své dosahy. Nějakým způsobem se ze mě asi stal aktivista nebo politický komentátor aktivista, ačkoliv to jsem původně neměl v plánu a pořád se snažím držet vědeckých faktů, nemluvit jen o jejich politice. Já nekritizuji jejich politické směřování, vadí mi, že nerespektují vědu a fakta a snaží se je ohýbat.
Mluvíš o tom, že se nesnažíš sklouzávat čistě k aktivismu. Cítíš nějakou hranici, za kterou bys nešel? Nemám v hlavě žádnou přesně nastavenou hranici, držím se spíše svého svědomí. Určitě bych se nikdy neopíral do jejich profesí nebo rodin, to rozhodně ne. V politické rovině s nimi můžu třeba nesouhlasit, ale nebudu to prezentovat veřejně jako můj názor. Snažím se zůstat v rovině faktů. Občas to samozřejmě sklouzává k tomu, že mi to ujede, že se emočně neudržím a to video je pak třeba trošku víc výsměšné. Ale opodstatňuji si to tím, že oni si o to říkají. Když jim není hloupé takhle bezostyšně lhát, tak mně není hloupé si z nich dělat srandu. Samozřejmě v rovině toho, co říkají.
Nefrustruje tě trošku, že bojuješ proti straně, která je ve vládě? Já jsem původně začal s natáčením na YouTube ještě před volbami a moje videa se Motoristů vůbec netýkala. Pak mi trvalo zhruba měsíc, než jsem zaznamenal, co říkají o klimatické změně. Takže až po nějaké době jsem začal vydávat tato politická videa. Ale asi mě to nefrustruje. Já si myslím, že všichni máme podíl na tom, že to došlo až sem. Ano, měli pár procent ve volbách, ale na druhou stranu ten úspěch získali především tématu klimatické změny. Na tom, že jí popírají, že auto není nepřítel, uhlí není nepřítel a podobně.
Fakta se neptají na to, jestli jsi pravičák nebo levičák. Fakta jsou a my se k nim musíme nějak politicky postavit.
Zelenou politiku ani věci okolo Green Dealu tady nikdo neuměl vysvětlit dost dobře na to, aby to lidi pochopili. Protože když se lidí ptáte na jednotlivé aspekty Green Dealu, jako přijde vám rozumné, abychom se adaptovali na dopady klimatické změny a podobné jednotlivosti, tak vám každý řekne, že s tím souhlasí. Ale když přidáte nálepku Green Deal, tak jsou ty reakce najednou negativní. Takže oni výborně využili nastavení společnosti, které tu bylo. Postavili na tom svoji agendu a já jsem na to bohužel neupozorňoval už před volbami, což je zpětně něco, co si trochu vyčítám. Že jsem nebyl v té politice obezřetnější, moc jsem se o ni nezajímal ani. A tím pádem vlastně oni jenom využili situace a využili ji výborně. To se jim musí nechat.
Zmínil jsi, že se občas neudržíš. Není pak ale vyostřená debata trochu kontraproduktivní? Nemůže některé lidi odradit?
Určitě. Občas natočím video, na kterém zpětně vidím, že je hodně znatelná moje naštvanost. Tak ho smažu a natočím znova. Protože tohle je přesně něco, co mi na té debatě vadí nejvíc, že spousta lidí stojí někde uprostřed a jsou třeba oběma stranám nakloněni. Jenomže když pak slyší, že zelení aktivisté se lepí k silnicím a cákají rajčatovou omáčku na umělecká díla, tak to je samozřejmě odpuzuje a odrazuje stejně jako mě.
Vysvětlování bez emocí
Pokud veřejnost vidí za všemi, kteří se snaží mluvit o klimatické změně, tenhle extrém, tak logicky je to táhne k druhému extrému. Tím máme společnost polarizovanou, takže já se snažím opravdu zůstávat u vědeckých faktů, nedávat tomu žádné přívlastky. Nezmiňuji spojení jako hořící planeta a nerad používám i výraz klimatická krize, protože slovo krize už zase může společnost nějakým způsobem polarizovat. Snažím se zůstávat spíše v centru, ačkoliv jsem více nakloněný politice, která chce klima řešit.
Proč tolik kontroverzí vyvolává právě automobilová doprava? V Česku hodně jede narativ, že se budou zakazovat auta se spalovacím motorem. A to se stalo i jedním z největších hesel proti Green Dealu. Seberou vám auta. V České republice už situace, kdy nám něco sebrali, byla. Za komunistů. Starší generace si tohle pořád pamatují, byli mladí a chtěli poznávat svět. Tito lidé už jednou zažili situaci, kdy jim někdo něco bral a nedovoloval. To je podle mě obrovsky odrazuje. Když teď politici a političky prohlašují, že nám budou brát auta, tak se jim to podle mě může lehce spojovat s minulostí. Koukají na Evropskou unii jako na něco, co jim chce brát svobodu a omezovat je.
A zase se to samozřejmě hází na to, že jakákoliv agenda okolo klimatické změny je levicový program. Já jsem politicky orientovaný spíše doprava, i když nevím, jestli něco takového jde ještě dneska říct, naopak to, co dělají Motoristi, se mi vůbec nelíbí a s tím nesouhlasím. Ale stejně vím, že klima je potřeba řešit. Fakta se neptají na to, jestli jsi pravičák nebo levičák. Fakta jsou a my se k nim musíme nějak politicky postavit. Některé strany vlastně vedou jen válku proti levici. A auto pro ně funguje jako hezký symbol svobody. Myslím si, že to útočí na naše zakořeněné pocity, které máme třeba z minulosti.
Mladí lidé tu budou žít nejdéle. Vnímáš u generace Z a mileniálů spíše odhodlání s klimatem něco dělat, nebo naopak rezignaci, pocit, že to už nemá smysl? Setkávám se bohužel spíše s druhou variantou. Často je to ztráta zájmu nebo apatie. To je i důvod, proč jsem s Klimatomluvou začal. Abych ukázal, že to tak není. Že věda neříká, že svět končí. Že už máme i technologie k tomu, abychom s tím něco mohli udělat, abychom mohli klimatickou změnu výrazně omezit. Ale že k tomu jen zatím není politická vůle. Je to pro nás nová situace, protože naše ekonomika je zatím ještě z velké části založená na spalování fosilních paliv. Ale technologie máme.
Podle mě to, co mladí lidé prožívají, je způsobené pocitem, že jde o téma, se kterým oni jako jednotlivci nic nemůžou udělat. Což tak není. Tříděním odpadu sice nezachráníme svět před klimatickou změnou, tyhle řešení musí přijít od lidí, co rozhodují. Ale máme obrovský potenciál v tom, že se můžeme účastnit veřejné debaty, zajímat se o klima a hledat ve svých oborech zaměření, které by mohlo k řešení klimatické změny pomoci.
Když například někdo dělá hudbu, tak to neznamená, že nemůže nějak přispět. Moje oblíbená hudební kapela Red Hot Chili Peppers má o klimatické změně v Kalifornii celý singl v předposledním albu. Každý si můžeme najít to svoje pomoci. To hodně pomohlo i mně, když jsem si podobnými pocity procházel. Začít si zjišťovat informace a uvědomit si, že nejde o problém, který by nás jen přehlcoval, že se dá rozdělit na menší kousky a každý si může vybrat ten svůj.
Je pro mladší generace nyní těžší žít udržitelněji než před několika lety? Na jednu stranu máme více možností, na druhou stranu je tu hodně velký tlak na konzum, srovnávání se na sítích a podobně.
Od té doby, co jsem se já narodil, se české HDP zvýšilo zhruba o 70 procent. Ale zároveň s tím naše emise oxidu uhličitého na jednotlivce klesají. Takže my můžeme bohatnout a produkovat méně oxidu uhličitého. Technologie, kterými se ty konzumní věci vyrábějí, jsou dneska mnohem efektivnější, než byly před 30 lety. Paradoxně, i když toho třeba spotřebováváme víc, tak zátěž na planetu nemusí být vždycky větší. Sice všichni víme, že si kupujeme čím dál více zbytečností, ale nemusí to mít takovou uhlíkovou stopu, jako v minulosti.
Já to vnímám na svých mladších sestrách. Pamatuji si, že když jsem byl mladší, tak jsme všichni řešili nové telefony, chtěli jsme je hned mít. Ony tohle nemají. A nevím, jestli to je jenom malý vzorek, ale nepotřebují mít nejnovější mobil pokaždé, co vyjde. Přijde mi, že o tom asi víc přemýšlí, rozhodně více než já, když jsem byl v jejich věku. Jestli se dá takhle vykreslit obraz celé společnosti, to nevím. Ale nejdůležitější jsou data, která dokazují, že se nám daří ekonomicky bohatnout a snižovat přitom emise.
Hovoří se o klimatické úzkosti. Setkáváš se s ní ve svém okolí?
Často. Jsou to zase spíše moje zkušenosti, ale většinou jde o strach z něčeho neurčitého. Já sám jsem měl představu, že Evropa bude v plamenech, že tady vše shoří, že se společnost začne rozpadat zevnitř. A s tímhle něčím podobným se setkávám pořád i mezi svými vrstevníky, že do takhle strašného světa by nechtěli ani přivést děti. Podle mě tohle ale často pramení jenom z nedostatečné znalosti té problematiky.
Protože média nás zároveň podobným narativem silně zásobují. Ten strach je pak vlastně opodstatněný, protože tohle my vidíme kolem sebe. Když se mluví o klimatické změně v médiích, tak je to nejčastěji nějaká přírodní katastrofa, nebo nějaké katastrofické předpovědi. Takhle ty strachy vznikají. Takže já jsem i jednu dobu byl na média dost naštvaný, protože jsem myslel, že to je největší problém, který máme. Že vše zveličují a zbytečně odrazují mladé lidi od toho, aby se o klima vůbec zajímali a hledali, jak můžou přispět. Protože když se člověk něčeho bojí, tak se tím nechce zaobírat. Když se o něco naopak zajímá a prozkoumává, tak se toho i přestává zároveň bát.
Jak dostáváš tohle téma k lidem, kteří by se o něj jinak sami nezajímali? Beru to přes politiku. O ní se zajímá mnohem více lidí než o klimatickou změnu. Myslím si, že se mi daří tato dvě témata dost nenásilně propojovat. A takhle na sebe upozorním. Že lidi zaujme nejprve ten politik a já pak jen s klidem rozebírám, proč to co říká, je hloupost. Samotná klimatická změna je zatím na mém profilu v pozadí, jenom tak pomalu proplouvá k publiku. Ani si nemusí pořádně uvědomovat, primárně poslouchají, co řeknu o Filipu Turkovi, ale celou dobu jim v pozadí běží můj hlas, který vysvětluje klimatickou změnu.
Jsou Motoristé hlavním lákadlem?
Já jsem měl štěstí a zaplnil prázdný prostor, který tu byl. Motoristé lidi zajímají a předtím tu nebyl skoro nikdo, kdo by jejich výroky vyvracel z vědeckého hlediska. Kdyby někdo uvažoval o tom, že chce něco podobného taky dělat, protože je to potřeba a čím víc lidí, tím líp, tak jako moje velké doporučení je fakt nebýt konfliktní. Nesnažit se z toho dělat, oni špatný a my dobrý, ale jenom zůstat u toho objektivního, ať si ostatní domyslí, jak to vlastně je. Ani to nemusí říct nahlas a stačí, když videu dá nějaký náboj nebo malinko nějaké zabarvení.
Jak tě napadlo začít s tvorbou na sítě? Tvořit jsem chtěl už od roku 2018 nebo 2019. Ale úplně v jiném tématu. Chytil jsem se bitcoinové komunity, to mě hodně bavilo. Jenže pak se tady objevil jiný tvůrce, který se tématu věnuje a dělá to úplně skvěle. Takže jsem si řekl, že to nemá cenu, počkal jsem si. A uzrálo jiné téma. Chtěl jsem jen vysvětlovat klimatickou změnu z pohledu vědy a nedávat tam jen ty strašné projekce a jednotlivé přírodní katastrofy, ale ukazovat ji v souvislostech. Proč se to děje, co to znamená, jak tomu můžeme zabraňovat. Chyběl mi tu takový ten střed, který by klimatickou změnu jako takovou, opravdu jen jako přírodní jev, popisoval.
Jsi zároveň vědec. Nemáš chuť občas ze sítí utéct a zavřít se v laboratoři? Ne, já to takhle nemám. Vědu stále dělám, pracuji na VŠCH jako vědecký pracovník. Ale já rád komunikuji s lidmi, takže mi vyhovuje, že mám relativně volnou pracovní dobu. Což znamená, že když práci udělám, nikdo mě nehlídá, kdy tam jsem. Nevydržel bych mít pevnou pracovní dobu a muset tam třeba být i v případě, že nemám co dělat. V tomhle mi moje pozice velmi vyhovuje. Zároveň je člověk pořád mezi chytrými lidmi, takže si vytvoří svoji vlastní příjemnou bublinku kamarádů, ve který je mu fajn.
Věda mě zajímá, ale nejsem typ člověka, který by se v něčem byl schopný pitvat desítky hodin, což je potřeba, když chce být člověk ve vědě hodně dobrý. A vím, že mi jde komunikace s lidmi, že umím mluvit. Když na škole učím, tak vím, že jsem mezi studenty oblíbený, což mě těší.
Komunikace vědy
Neříkám to, abych se tady vytahoval, ale protože je pro mě asi bližší o vědě mluvit na sociálních sítích a ukazovat ji lidem, než ji přímo dělat. Takže z toho nejsem vyčerpaný. Rozhodně je v komentářích u mých příspěvků mnohem více pozitivních než negativních. A to těší. Lidi mi tak vzkazují, že se jim to líbí a že bych měl pokračovat. A to mě nabíjí.
Ale nějaký hate určitě dostáváš. Jak se s ním vyrovnáváš?
Přímo na sociálních sítích mě to nerozhodí, jelikož vše stavím na faktech. Ještě se mi nestalo ani jednou, že by mi někdo dal dobrý argument, proč to, co říkám, není správně. Vždycky jde o urážky mé osoby. A to mě netrápí. Z toho si hlavu nedělám. Když mi přijde nějaký divný e-mail, kde mi lidé píšou, ať si dávám pozor kudy chodím, nebo že jsem levičácký zm*d, tak si jen řeknu, že mě udivuje, že to mají za potřebí.
Pak mi začaly chodit ještě divné e-maily, strašně divně strukturované, ale zároveň promyšlené. Byl to takový zajímavý jev, prostě mi přišel e-mail z anonymní adresy, kde byly zaměněné různé samohlásky, jedna přes druhou. Ale šly rozklíčovat a přečíst. Mám pocit, že byly psané schválně tak, aby mě zastrašily. Takže to mě v jednu chvíli strašilo nejvíc, řešil jsem to s kamarádkou, která se také na sociálních sítích věnuje environmentální scéně. A ona mi říkala, že jí taky chodí. Že je nejspíš píše ten samý člověk, takže je vidět, že jsou cílené. Samozřejmě těžko určím, jestli to jde od Motoristů nebo od někoho jiného. Ona to řešila více, i s policií. Tam jí řekli, že se něco podobného děje už delší dobu.
Tvůj Instagram má i zajímavý vizuál. Děláš si vše sám, nebo ti někdo pomáhá?
Mám v tomhle směru na pomoc kamarádku. Ta mi pomáhá organizovat příspěvky, dělá covery, radí mi, co by se hodilo a co nehodilo ohledně obsahu a podobně. Já jí to dost komplikuji, protože mě občas něco napadne a mám potřebu to hned natočit a vydat, ačkoliv se to třeba nehodí. Funguje nám to ale skvěle, jsem rád, že já se o estetickou stránku až tolik nemusím zajímat. Šetří mi to spoustu práce i času a ji to baví. Ona je ale zároveň jediná pomoc, co mám.
Téma klimatu přináší i velké mezigenerační příkopy. Daří se nám už najít nějakou společnou řeč?
Kdybych se měl podívat na svoje sledující, tak ti řeknu, že určitě. Protože mě sledují lidé napříč všemi věkovými skupinami. Což je pro mě fascinující, že tam jsou i ty nejstarší, myslím třeba lidé nad 60 let, kteří používají sítě. Samozřejmě je jich méně, převážně na mé příspěvky koukají lidé v mém věku. Ale těší mě, že je to zhruba půl na půl rozdělené v oblasti pohlaví. Že se mi daří zasáhnout celou komunitu, skupinu lidí, jak věkově, tak i podle pohlaví, což mi přijde super.
V příspěvcích často vyvracíš dezinformace. Chodí ti i třeba zpětná vazba o tom, že to opravdu reálně funguje, že jsi někoho přesvědčil?
Děje se mi to. A to mě těší nejvíc, když se to stane. Že si člověk dá práci s tím, aby mi to napsal, protože když už to někdo napíše, tak jsem si jistý, že je spousta dalších, které jsem třeba také přesvědčil, jenom se neozvali. Ozývají se mi lidé, že kvůli extrémním aktivistům měli téma klimatické změny znechucené a mysleli si, že všichni, kdo se jí zabývají, jsou ukřičení blázni, ale že já jim ukázal, že to tak není. Mám radost, že se mi daří tahat lidi z kraje, kteří byli úplně zaujatí proti něčemu, víc do středu a otevírat je té debatě. A nebo když mi napíšou bývalí fanoušci a fanynky Motoristů, že už by je znovu nevolili. Ne kvůli tomu, že bych vyloženě nechtěl, aby je volili, ale kvůli tomu, že jim pomůžu prohlédnout lež, kterou tady na ně hrají ohledně klimatu.
Má smysl přestat jíst maso a třídit odpad, když velké státy a firmy stále staví obrovské uhelné elektrárny a vypouští emise?To je takový ten argument stylu soused má na zahradě bordel, tak já si taky neuklidím. Proč se zajímat o to, co dělají ostatní? Někde se začít musí a kdokoliv z nás může začít jenom u sebe. Často lidé argumentují tím, že se v Číně staví obrovské množství uhelných elektráren a spalují tam uhlí, jak můžou. Jenže to je hloupost. To už není ani fakticky pravda, ale stále se to veřejným prostorem šíří. Emise Číny už skoro dva roky nerostou, ale stagnují.
Jejich potřeba energie se pořád zvyšuje a země bohatne. Takže Čína už staví tolik obnovitelných zdrojů, že veškerou další poptávku, která vzniká, je schopná uspokojit jenom z obnovitelných zdrojů. Za roky 2024 a 2025 Čína postavila dohromady víc obnovitelných zdrojů, než máme my tady v Evropě. A pořád pokračují, nezpomalují. Ano, ještě stále musí stavit uhelné elektrárny, ale jsou si vědomi toho, že obnovitelné zdroje jsou pro ně mnohem výhodnější.
Obnovitelné zdroje totiž nejsou lepší jen z hlediska ochrany klimatu. Třeba aktuální situace, co se děje na Blízkém východě, opět vystřeluje ceny ropy a plynu. A nám to úplně krásně ukazuje, že být závislý na fosilních palivech není už fakt nic dobrého, zvlášť když máme jiné řešení. Když si budeme vyrábět energii tady, když elektrifikujeme, co půjde, to znamená, že nahradíme fosilní zdroje elektřinou, kde to jde, a budeme si ji vyrábět tady i ze solárních panelů, z větrných elektráren, vodních elektráren a z jádra a zbytek si třeba dokoupíme, tak budeme mnohem soběstačnější. A i z geopolitického hlediska je tohle pro nás mnohem bezpečnější varianta, než utrácet jednotky procent HDP na to, že musíme neustále dovážet ropu a plyn. Co budeme dělat, když najednou ostatní státy řeknou stop a nic nám nedají?
Obnovitelnost budoucnosti
Všechno se tu přes noc vypne? To se klidně může stát. Naproti tomu, když si nakoupíme solární panely od Číňanů a budeme je tu mít, tak v momentě, kdy nám další nedají, tak to nebude takový problém. Vymyslíme technologie, jak si postavit vlastní. Budeme na to mít pět až deset let, než se ty staré rozbijí. Takže u obnovitelných zdrojů jde najednou o úplně novou závislost. Vlastně není vůbec tak významná. Navíc Česká republika je, co se týče čistých technologií, poměrně na světové špičce. Velké procento našeho příjmu z exportu je z čistých technologií. Vyrábíme tu součástky, které se v čistém průmyslu používají.
Když se nezměníme teď, tak se svět změní bez nás a my pak budeme pozadu. My teď můžeme tyhle výhody, které máme využít a ekonomiku prostě transformovat. Nebude to lehké, ale stát se to stejně musí. A čím déle to budeme odkládat, tím více nekonkurenceschopní budeme. Argument, že zelená Evropa znamená nekonkurenceschopná Evropa, je úplně lichý. Ke Green Dealu a podobným nařízením a regulacím člověk samozřejmě může mít výhrady. Není potřeba si tu hned rušit všechen průmysl. Nechme si tady ještě chvilku ocelárny, nechme si tu automobilový průmysl, ale pojďme se soustředit na to, co teď umíme vyřešit.
Říkáš, že můžeme začít u sebe. Ale jak?
Často se říká, že bychom měli přestat létat letadlem, nejíst maso a začít třídit odpad. Takovéhle rady určitě nějaký smysl mají. Na druhou stranu, kdyby celá Česká republika přestala jíst maso a přestali jsme létat letadlem, tak to naše emise sníží dohromady jen zhruba o čtyři procenta.
Tyhle věci lidé často nedělají jen kvůli klimatické změně, ale z jiných důvodů. Nejde primárně o ni, tito jedinci mají často spíše pocit, že jsou morálně lepší. Ve stylu: „Já nejím maso, takže myslím na zvířátka a planetu a ty ne“. Jenže to tak úplně není. Je naopak dokázané, že lidé, kteří nejí maso, ušetří peníze a pak je utratí za něco, co má ještě větší ekologickou stopu, aniž by si to uvědomovali.
Takže podle mě to nejlepší, co můžeme udělat, je na to téma upozorňovat a šířit ho kolem sebe. Já jsem si třeba vybral dráhu Instagramu, ale dá se to dělat ve všech možných oborech. Když člověk studuje elektrikáře, tak se prostě naučte instalovat solární panely. Zaměřte se na zelené technologie. Když je člověk umělec, může se téma klimatické změny snažit znázorňovat, ať už v hudbě, nebo v malování, v obrazech. Moje sestra studuje módní návrhářství, tak může používat třeba materiály, které jsou méně zátěžové.
Tohle vše můžeme dělat jako jednotlivci, my nemůžeme donutit ostatní změnit jejich stravovací návyky, ale můžeme tyhle věci ukazovat. Velká řešení musí samozřejmě přijít shora, ale ten nátlak může svým vývojem vytvořit i společnost. Nejjednodušší je podle mě dělat co člověka baví a najít si v tom cestu, která vede k čistší a zdravější planetě.
